Celý svůj předchozí novinářský život strávil v ekonomické redakci MF DNES, kde ještě jako student ekonomie a práv v roce 1999 vytvářel burzovní zpravodajství a psal články o daních na tehdy jediném počítači s připojením k internetu. Jeho velmi krátká anabáze do světa auditorů skončila šťastně – odešel krátce před pádem Enronu, který vzal sebou i jeho bývalého zaměstnavatele. V roce 2003 se stal editorem, od roku 2007 byl vedoucím ekonomické redakce. Do Reportéra přišel, protože si myslí, že práce musí mít smysl a člověka bavit.
Byla to velká jízda. Za patnáct let vyrostla hodnota skupiny Bohemia Energy z nuly na deset, možná i více miliard. A během několika letošních měsíců se zase rozplynula.
Částky, které zdravotní pojišťovny z veřejných peněz i soukromé subjekty ze svého zaplatily za testování na covid, už dosáhly desítek miliard korun. Lockdown byl nesrovnatelně dražší, jeho jediný den stál zhruba dvě miliardy, přesto je třeba zkoumat, zda se peníze na testování utrácely smysluplně. Například největší pojišťovna v zemi nechce zveřejnit, komu platí kolik za testy. Ví se nicméně, že vydělával třeba provozovatel občerstvení i lékař funkcionář.
Platilo to před volbami, platí to i po nich: převzít post ministra financí po Aleně Schillerové bude spíš za trest než za odměnu. Odcházející ministryně za sebou zanechává vyjedený krám a především žádný plán, jak jej znovu naplnit. Jak se s tím nová vláda utká?
Po čtrnácti letech se uzavřel případ pozemků v pražských Benicích. Mezinárodní arbitráž v Paříži rozhodla, že Česká republika nemusí platit mnohamiliardové odškodné podnikateli Sebastianu Pawlovskému. Ten žádal kompenzace podle dohody o ochraně investic mezi Českem a jeho rodným Švýcarskem.
Světová ekonomika míří k velké proměně, která má vést k brzdění klimatické změny, aby se na Zemi dalo ještě za pár generací za únosných podmínek žít. A Česko, ať se to místní politické scéně a části populace líbí, či nikoli, může jen těžko stát stranou. Předvolebním debatám navzdory.
Zůstává v anonymitě, říká si jen Midnight Code a naprogramoval mobilní aplikaci Bez Holdingu, která umí v obchodech rozpoznávat podle čárových kódů potraviny pocházející z holdingu premiéra Andreje Babiše a ministra zemědělství Tomana. Po necelém roce má dvacet tisíc aktivních uživatelů.
Před třemi lety vynesly Pavolu Krúpovi osobní útoky na bývalého uhlobarona Zdeňka Bakalu vyznamenání od prezidenta. Teď byl Krúpa v Americe odsouzen k tomu, aby Bakalovi zaplatil více než sedm set milionů korun. Není ovšem jasné, zda bude mít z čeho.
V říjnu u volebních uren bychom neměli zapomenout na desítky tisíc Čechů a Češek, kteří nezvládli boj s nemocí covid-19, stejně jako na dopady, které měla nezvládnutá pandemie na ekonomiku, rozpočet a zadlužení. A neměli bychom zapomenout na to, kdo nese jaký díl odpovědnosti – ve vládě, ve státní správě i ve společnosti.
Podnikatele Radomíra Pruse soudí již několik let v Česku, nyní mu úřady na Seychelách zabavily dům a luxusní jachtu s odůvodněním, že finance na jejich koupi pocházely z nekalé činnosti. Radomír Prus se brání a v rozhovoru pro magazín Reportér říká, že proti němu konspirují čeští policisté, státní zástupci, soudci a politici – a lidé ve stejných funkcích se spikli dokonce i na Seychelách.
Loni na jaře dojednali s českým státem miliardový obchod, ministerstvo zdravotnictví však odmítlo za roušky a respirátory zaplatit. Z vidiny pohádkového obchodu se stala noční můra – firma Recea Prague je v úpadku a lidé kolem ní si jdou vzájemně po krku. V příběhu se objevuje i člověk známý z jízdenkového procesu, vydavatel toxických dluhopisů, dokonce i expolitik ANO zastupovaný kanceláří dvorního advokáta Jaroslava Faltýnka. Jde zjevně o jeden z důsledků toho, že stát neměl na začátku loňského roku dost roušek a respirátorů.
Pád česko-slovenské skupiny Arca Investments – spojené se jménem Pavola Krúpy, jehož prezident Zeman vyznamenal medailí Za zásluhy o stát – je největším úpadkem finanční instituce od doby krachů českých bank v devadesátých letech. Arca představuje velkou rybu v oblasti prodeje dluhopisů, v posledních letech byla známa agresivním prodejem směnek. Čeští a slovenští investoři do ní vložili minimálně osmnáct miliard korun.
