Poprvé v historii uvedly Spojené státy do funkce ministryni v tradičních kmenových šatech a mokasínech. Debra Haalandová se ve vládě Joea Bidena ujala role, ve které bude spravovat federální půdu, přírodní zdroje – a také přímo Úřad pro záležitosti původních obyvatel Ameriky. V indiánské zemi zavládla naděje na zahojení ran posledního půltisíciletí.
Oba žijí ve státě Pensylvánie, kde se budou rozhodovat letošní volby prezidenta Spojených států. Oba v roce 2016 dali hlas Donaldu Trumpovi a pomohli mu k vítězství. Po čtyřech letech, letos v září, stáli každý v opačném táboře. „Trump je jeden z miliardy,“ chválil ho Martin, synovec umělce Andyho Warhola. „S Trumpem tu hrozí genocida,“ obával se Albert, mimochodem obdivovatel Václava Havla.
Ostrov Tangier patří k nejizolovanějším místům ve Spojených státech a potápí se. Už za 25 let se jeho obyvatelé mohou stát obětí stoupání hladin oceánů. V ničivé následky změny klimatu ale tamní komunita rybářů – lovců krabů – nevěří a vášnivě podporuje podobně smýšlejícího Donalda Trumpa, prezidenta, který Američany vyvazuje z Pařížské dohody o klimatu. Plánem je zachránit ostrov stavbou zdi, která moře zadrží.
V tom domě prožila sedmnáct let. Opustit ho musela během několika minut. Už se do něj s manželem a třemi dětmi nevrátí – shořel na popel. Nejhorší požáry v dějinách Kalifornie, při kterých zahynulo 43 lidí, braly v říjnu domovy i tamním Čechoameričanům: patří mezi ně také Olga Gutteridge. Slzy zahání humorem.
Raději riziko než pohodlí. Lyžař Jan Hudec, přezdívaný Panda, takhle žije od narození: ještě mu nebyl rok, když po moři na loďce emigroval s rodiči z komunistického Československa. Olympijskou medaili za Kanadu vybojoval v disciplíně, která patří ve sportu k nejnebezpečnějším. A do nejistého světa se vrhl i nyní; už je zase spíše Moravákem, reprezentuje Česko – a snaží se prorazit se speciální aplikací pro lyžařskou komunitu.
„Všetko je v rukách Antonína Panenku!“ hřímal ten večer z televizorů v milionech československých domácností komentátor Karol Polák. O pár vteřin později ovládlo národ, který se nacházel v bezčasí normalizace, nadšení dějinného významu. Nyní od té chvíle uplyne právě čtyřicet let.
