Zásadním poučením z návratu Tálibánu k moci by pro Západ mělo být to, že naši vojáci nemohou budovat státy. Cíle zahraničních misí je potřeba definovat jasně, pragmaticky a omezeně: třeba že chceme ničit základny teroristů. Přece je nutné říci, že začátek války v Afghánistánu se zrodil pochopitelně – v atmosféře 11. září. A česká armáda se v zemi ledacos naučila.
Proč slyšíme, že v Afghánistánu nevítězíme? Možná proto, že máme chybné, konvenční představy o tom, jak vypadá vítězství a jaké vůbec jsou soudobé války.
Generál Aleš Opata směřuje na post náčelníka generálního štábu. Dokáže hlasitě vyprávět vtipné historky, ale také se hodiny bavit o válkách a historii. Nejšťastnější je mezi svými „paras“, jak láskyplně říká výsadkářům. Rozhovor s ním se ostatně odehrával v kostele, kde v roce 1942 zahynuli v přestřelce českoslovenští parašutisté. Otevíráme text z lednového vydání magazínu Reportér.
Diskusi o znepokojivém stavu armády – extremistických náladách, zadluženosti vojáků a všudypřítomné korupci – rozebírá bezpečnostní analytik, který působil jako ředitel kabinetu ministra obrany a šéf jeho poradců.
Události nabírají rychlý spád, jsme bombardováni názory, vyžaduje to rychlé rozhodování. Co takhle si dopřát malou pauzu? Zkusme si představit, jak bude dnešní ´uprchlickou krizi´ hodnotit člověk za padesát až sto let.
Jaroslav Lieskovan po sobě zanechal syna Patrika. Dnes už nežije, byl jedním z pěti vojáků čety Foxtrot, kteří zahynuli v červenci 2014 v Afghánistánu. Jak přesně ona pětice zahynula? A co v této zemi vlastně Češi dělají? Dva spolupracovníci Reportéra strávili více než dva týdny s českou jednotkou na základně Bagrám. Text získal Novinářskou cenu za rok 2014 v kategorii Psaná reportáž.
