„Sedáme si ke stolu, na který někdo vysype hromadu kokainu. Vráťa se pohotově chopí brčka a rozfouká prášek po celé místnosti, protože nikdy nic nešňupal a spletl si povel ,breathe in‘ s ,breathe out‘…“ Členka The Plastic People of the Universe – která miluje beatnickou knihu „Na cestě“ od Jacka Kerouaca – píše o americkém turné kapely před čtrnácti lety.
Měla jsem připravenou spoustu otázek ohledně nového hudebního projektu, ale nakonec jsem skončila u rumu - píše se v dalším z pravidelných sloupků v seriálu Turnádo.
"Na Václaváku přeskakuju zábradlí, když ke mně přijde policista a chce doklad. „Co děláte v plavkách na Václaváku?“ I tak vypadalo setkání s Veřejnou bezpečností před pádem komunismu.
Dostala jsem nabídku přečíst něco ze svých knih na nedalekém gymnáziu. „Vybrala jsem ty nejvtipnější sloupky, celá aula bude burácet smíchy,“ říkám den před akcí dceři.
V pravidelném sloupku Turnádo se píše o tom, jak je nelehké uvařit svíčkovou a nakrmit řemeslníky.
Ve chvílích, kdy jsem dlouho mezi lidmi a vjemů už je to tolik, že se ztrácím sama sobě, vyrazím obvykle na chalupu, která vždycky spolehlivě poslouží jako azyl.
"Dostala jsem nabídku tlumočit na seriálu Mladý Indiana Jones, který měl Američanům přiblížit evropské dějiny. Tématem dílu natáčeného v Praze byla bitva u Verdunu. Mladý Indiana Jones v Paříži poznává válku z jiného pohledu. Coby válečný kurýr se setkává se svůdnou tanečnicí, ale záhy zjistí, že Mata Hari je německou špionkou," píše se v pravidelném sloupku Turnádo.
"Když jsme přijeli po revoluci do skotského Edinburghu, anglický produkční tým nám sdělil, že si budeme muset sehnat ubytování a taky nějakou práci, abychom měli na nájem," píše se v pravidelném sloupku Turnádo.
Rozhodla jsem se zpestřit si uplynulé období, bohaté na různá omezení a chudé na smysluplné podněty, pobytem v potní chýši. O indiánském rituálu Initi jsem toho moc nevěděla, má představa, že jde nejen o očistu těla, ale i duše, nebyla opředena žádným očekáváním.
O výletu kapely Plastic People do Londýná se píše v pravidelném seriálu sloupků Turnádo.
Nevzpomínám si, že by v době mého dospívání bylo slovo „alergie“ tak frekventované jako dnes. Možná je to tím, že alergie obyvatel na tehdejší režim všechny potravinové alergie převálcovala. Z mého okolí nikdo nic z jídelníčku nevynechával, pokud právě nechtěl shodit pár kil. Moje máma pak na potkání hlásila: „Držím bodovou dietu, co vidím, to zbodnu.“
Když mi bylo sedmnáct, jezdili jsme s přítelem na Velkou Ameriku, což je vápencový lom mezi Karlštejnem a Mořinou. Vstup tam byl sice zakázaný, občas policie udělala zátah, ale měli jsme pocit, že nás se to netýká.
