Muzikantka, textařka a překladatelka. V letech 2001 až 2015 hrála se skupinou The Plastic People of the Universe. Studovala angličtinu a češtinu na Karlově univerzitě. V nakladatelství Argo jí právě vychází výběr ze sloupků s názvem Turnový háj – BE100F (best of); sloupky byly publikovány v časopisech Instinkt a Reflex. Jde – jak sama autorka říká – o „hutné minipovídky, hořkohumorné glosy k současnosti, texty nabité velkou dávkou nejen ironie, ale zejména sebeironie.“
Nevzpomínám si, že by v době mého dospívání bylo slovo „alergie“ tak frekventované jako dnes. Možná je to tím, že alergie obyvatel na tehdejší režim všechny potravinové alergie převálcovala. Z mého okolí nikdo nic z jídelníčku nevynechával, pokud právě nechtěl shodit pár kil. Moje máma pak na potkání hlásila: „Držím bodovou dietu, co vidím, to zbodnu.“
Když mi bylo sedmnáct, jezdili jsme s přítelem na Velkou Ameriku, což je vápencový lom mezi Karlštejnem a Mořinou. Vstup tam byl sice zakázaný, občas policie udělala zátah, ale měli jsme pocit, že nás se to netýká.
Když jsem letos na Silvestra procházela vylidněným Václavákem, vzpomněla jsem si na svou oslavu Nového roku, když mi bylo osmnáct let. Měla jsem tehdy před přijímačkami na lidovou konzervatoř, obor zpěv, a kamarád mi dohodil svou sestru Klaudii, která mě na zkoušky připravovala. Živila se jako barová zpěvačka v podniku „5P“, někde uprostřed Václavského náměstí.
"Na samotném Jižňáku jsme často chodili po škole s partičkou ven, čemuž Pavel říkal „boverovat“, podle newyorské oblasti Bowery, ve které se potloukají individua všeho druhu a provádějí potrhlé happeningy," píše se v pravidelném sloupku Turnádo.
„Musím ti něco říct. Chodím za Ninou do bordelu" - těmito slovy popsal kdysi svou novou partnerku známý Evy Turnové. Více v jejím pravidelném fejetonu Turnádo.
