Když jsme se po jeho návratu potkali a David Těšínský pravil, že abstinuje (už dva týdny), došlo mi, že tenhle poslední výlet musel být šílenější, než jsem očekával. V létě mi přes půl zeměkoule poslal pár zoufalých zpráv, ale to už je klasika: Davidovu práci v Reportérovi konsternovaně sledujeme mimo jiné z toho důvodu, že je extremista, napůl cvok a napůl hrdina. „No jo,“ chrlí na mě novinky, „ale tentokrát jsem například fotil mrtvolu.“
„Než abych v únoru riskoval návštěvy ilegálních pražských barů,“ říká fotograf David Těšínský, „vypravil jsem se do země, kde se v barech vysedávat může.“ Odletěl do západoafrické Ghany, kde sice pivo objevil hned, ale zajímavé fotografické téma hledal celý první týden. A potom se odhodlal vstoupit do nitra skládky.
Požáry, které zachvátily tropické lesy v Amazonii, měly brutální dopad i na místní obyvatele. Ohně – obvykle zakládané velkými farmáři za účelem rozšíření zemědělské půdy – ničí svět domorodých indiánů. „Neznají lék lesa,“ řekl fotoreportérům jeden z nich. „Když onemocní dítě, vím, kterou rostlinu použít, abych ho uzdravil. Je to naše živá lékárna. Pokud spálíme les, zničíme taky moudrost, kterou nám předali naši předkové.“
Cirkus za ta staletí prožil mnoho. Představení, která dříve přinášela do života obyčejných lidí trochu exotiky, se s příchodem televize zdála poněkud... zbytečná. Když se pak lidé začali zajímat i o práva zvířat, vypadalo to s tradičním cirkusem špatně. Přesto mají cirkusáci práci pořád. A snaží se spolu dokonce přátelit. Fotograf David Těšínský se vydal prozkoumat, jak vypadá jejich obyčejný život. A pro kritiky: lidé a zvířata v cirkuse Jo-Joo žijí stejně.
