Kousky kachny, olivy, nakrájená hovězí svíčková, kalamáry, marinované kousíčky ryb zvané ceviche – a spoustu dalších velice vyladěných tapas a španělských vín nabízí vinohradská restaurace El Camino. Podnik založil David Böhm, milovník Španělska, který sestavuje menu na základě hlubokých znalostí tamní historie, geografie, kultury i gastronomie. El Camino, v překladu „cesta“, nabízí výlet na Pyrenejský poloostrov.
„Vesnický krámek“ v Křepenicích na Sedlčansku nedaleko Slapské přehrady dosáhl takového věhlasu, že se tam sjíždějí přespolní a piknikují na návsi. Domácí chleba, dalamánek s fenyklem nebo třeba frgál s hruškovými povidly a limonáda ze sirupů z čerstvého ovoce – to vše nabízí podnik Aleny Kramešové, který je kombinací pekárny, kavárny a prodejny farmářských výrobků.
Když mu bylo dvacet, odjel Filip Urban na víkend do Berlína malovat graffiti. Netušil, že se vrátí až po měsíci – a s osudovou láskou pro kebab. Nikoli ovšem pro jeho českou verzi, pojídanou na závěr večírků, ale pro opravdový berlínský kebab, v němž se mísí turecká tradice se soudobými německými požadavky na kvalitní jídlo. Dnes má Filip Urban v Praze u Vltavy vyhlášený stánek Gemüse Corner Kebab. Dlouhé fronty lidí u něj naznačují, že kandiduje na nejlepší kebabárnu v zemi.
Pomerančový sorbet s tequilou? Nebo klasickou vanilkovou, jahodovou či čokoládovou zmrzlinu? A co třeba mrkvový sorbet? Takové pochoutky vyrábí a nabízí Darek Hrivňák, jeho žena Alena a jeho syn Darek junior ve vyhlášené zmrzlinárně 2AD v Kačicích u Kladna. Darek je odmalička vášnivým milovníkem zmrzliny. Nedokázal se smířit s tím, že by za lahodnou pochoutkou v kvalitě dle svých představ musel jezdit výhradně do Itálie – a tak vznikl rodinný podnik Hrivňáků.
Pracoval v kuchyních v Austrálii a v Itálii. Pak Oldřich Heřman poznal svou budoucí ženu a společně pekli v Irsku, Anglii, Německu, Rakousku a nakonec na Islandu. Poté se vrátili do Česka a v Jihlavě otevřeli populární rodinnou pekárnu Veselo. Nabízí vymazlené chleby s lidskými jmény i nevšední atmosféru. „Je skvělé pozorovat momenty, kdy se u nás potkají lidé, kteří se dlouho neviděli, a dají se do řeči,“ říká podnikatel.
Její Velkou knihu o kávě považují mnozí čeští baristé za jedinou ucelenou bibli kávové kultury na tuzemském trhu. Spolu se svým anglickým manželem Gwilymem Daviesem pořádá oceňované kurzy pro baristy, před dvěma lety otevřeli pražírnu kávy, která se úspěšně rozjíždí. Petra Davies Veselá, vítězka baristických soutěží a jejich porotkyně, si už pár snů splnila. A v plánu má ještě jeden – že si za čas otevře kávový podnik někde u moře.
Název podniku vymyslela dcerka. Na otázku, jak by se mělo jmenovat bistro, odpověděla: „Tatínkovo.“ A to se francouzsky řekne Bistrot de papa – tatínek je totiž Francouz z Lille. Ovšem na tom, že kuchař Rémi Decroix bude vařit v malé vesnici na Vysočině, má velký podíl jeho žena Eva. Francouzsko-český pár nyní provozuje ve vlastním domě vyhlášený podnik, do něhož za tatarákem, šneky, cibulačkou, dezerty a spoustou dalších lahůdek jezdí hosté z daleka.
Od mládí pracoval jako someliér v jedné z českých restaurací s michelinskou hvězdou, nyní řídí Roman Novotný čtvrtým rokem vyhlášený vinný bar Bokovka v centru Prahy. Dvorek tohoto podniku s pavlačí se po nucené koronavirové přestávce v květnu znovu otevřel, ztráty způsobené zavřením prý byly velké, nikoli však likvidační. Manažer podniku Roman Novotný se nyní těší na léto – víno má opravdu rád a mluví o něm s vášní a nadšením.
Průmyslově vyráběný rohlík je podle něj umělá věc, lidé se přejídají a zemědělství je málo ekologické. David Šašek je šéfkuchařem luxusní restaurace Coda v hotelu Aria na Malé Straně v Praze, bydlí však s rodinou na vesnici, kde v noci chodí venčit psy nebo běhat s čelovkou. Jeho láska k přírodě se projevuje i ve vaření. Snaží se používat co nejčastěji místní a sezonní suroviny v biokvalitě. A hodně vaří lokální, tedy českou kuchyni. Kulajdu, pohanku, kuřecí, kachnu.
Začínala domácím vařením rýžového vína. Tehdy netušila, že ji jednou bude znát každý, kdo se pohybuje na tuzemské someliérské a vinařské scéně. A že se bude podílet na vzniku dvou barů, „malého“ a „velkého“ Vinografu – míst oslavujících rozmanitost vinného světa. Ona vlastně vytvořila bary tři, jenže poslední podnik neuspěl. Což ovšem Klára Kollárová, spolumajitelka Vinografů, považuje za zásadní zkušenost, z níž se poučila.
