Strávil šestadvacet let v Americe, kde mimo jiné vyvíjel léky proti rakovině či HIV. Za oceánem získal nejen manažerské dovednosti, ale také nasál atmosféru svobodné společnosti. „Jsem znepokojený, jak vlády vzaly boj s covidem jako příležitost ukázat svoji důležitost a to, že mohou komandýrovat lidi a my se jim musíme podrobit,“ říká Zdeněk Hostomský, šéf Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR.
Stačil jediný den a Vietnam by oslavil sto dní bez nového pacienta nakaženého covidem-19. Místo toho vláda oznámila, že zpřísňuje opatření. Objevilo se nové ohnisko nákazy. Země je pověstná nízkým počtem nakažených, intenzivním testováním a tím, že dokáže efektivně trasovat. Tak už dokázala zažehnat dvě vlny nemoci. „Každý nakažený musí povinně nahlásit, kde všude byl, a lidé mají povinnost si zkontrolovat, zda se s ním někde nepotkali,“ říká Lucie Pštrosová, průvodkyně a delegátka, která dlouhodobě žije v hlavním městě Vietnamu Hanoji. Všechny informace jsou přístupné ve vládní aplikaci, kde můžete zároveň nahlásit, pokud někdo „neuposlechl výzvu“.
Sice se jako pesimista můžeme narodit, nemusíme jím ale zůstat navěky. Jak získat optimistický pohled na svět, zkoumá už pár desítek let směr nazvaný pozitivní psychologie. Vědci došli k tomu, že dokážeme „přepnout“ a začít myslet jinak.
Přesně 245 let uběhlo loni od zavedení povinné školní docházky. Od roku 1774, kdy o tom Marie Terezie rozhodla, se nikdy nestalo, že by školy byly zavřené plošně a na tak dlouho, jako tomu bylo během letošní pandemie.
Naplánoval si premiéru filmu na jaro 2020, jenže přišel koronavirus. Co teď? Odložit uvedení snímku o rok? Režisér a producent Ondřej Trojan se nakonec rozhodl, že jeho černá hudební gangsterská komedie Bourák do kin půjde. Premiéra 11. června se sice koná o čtrnáct dní později oproti původně plánovanému termínu, ale i tak jde o první hraný český film uvedený na plátna po nouzovém stavu. Odhodí diváci obavy a půjdou do kina? Ondřej Trojan pro jistotu říká, že je na průšvihy zvyklý.
Z málo probádané historie starodávných svazků mezi skláři z Benátek a z Čech se zrodil plán uspořádat neobyčejnou výstavu. Ceněný český malíř Jakub Špaňhel, který s oblibou maluje chrámové interiéry, se spojil s neméně ceněnými benátskými zrcadly. Výstava v Křížové chodbě starého sídla Univerzity Karlovy má příznačný název – Benátské zrcadlení.
Píše, má ráda hory, cestuje. Tato kombinace spolu s touhou poznat zapadlý kus země, kde se narodila její babička, přivedly mladou Barboru Zavadilovou, rodačku z Prahy, na Zakarpatí: do regionu, který nejvíce vzkvétal, když patřil k Československu, a kde na tuto dobu vzpomínají dodnes v dobrém. Právě tam také napsala Barbora svou první knihu – část peněz na její vydání dali dohromady lidé v crowdfundingové sbírce.
Zlo a nenávist milují anonymitu. Čím větší míra abstrakce, anonymnosti nebo neznáma je, tím víc v nás vzbuzuje úzkost a pocit ohrožení. S psychologem Radkem Ptáčkem o tom, co jsou zač internetoví hejtři, proč se jich bojíme a jak správně druhým sdělovat kritiku.
Dětí se u nás zas tak málo nerodí. Dnes existují různé modely rodiny – bezdětnost i tři potomci. Populační křivku mohou změnit zmražená vajíčka. A zaplavování Evropy migranty na loďkách je z dlouhodobého hlediska mýtus, lidé se přesunují hlavně z východu Evropy na západ. To vše říká přední český demograf Tomáš Sobotka, vědec s doktorátem z Nizozemska pracující v Rakousku.
