Nedávno navrhl tři malé raketoplány, na nichž bylo připevněno tisíc Lego panáčků. Vesmírný architekt Tomáš Rousek se ale věnuje i vážným projektům, od roku 2010 spolupracuje s NASA, kde právě teď řeší, jak dostat na Měsíc co největší moduly. Řešením je poslat tam jen komponenty, které by vesmírní roboti sestrojili buď na oběžné dráze, anebo přímo na Měsíci.
Mnoho let ji můžete potkávat na chodbách Masarykovy univerzity. Přitom plnoletá je Darja Klementová až od letoška a teprve od září bude řádnou studentkou této školy. Přesto je tu už jako doma. Chodí do laboratoře, kde zkoumá procesy uvnitř buněk, jež mohou vést k rozvoji leukemie. Mimořádně nadaná dívka má, alespoň prozatím, štěstí. Nachází podporu, kterou není vždycky běžné dostat.
U Štěpána je malá šumavská hospoda, která se do širšího povědomí dostala v roce 2009 díky televiznímu pořadu Ano, šéfe! Majitel hospody Štěpán Ruda už roky zažívá nevídaný boom, čelí však i velkým očekáváním a ostré kritice. K tomu se přidala pandemie covidu a také jeho vlastní velké plány. Roky dřiny, nejistoty a ambicí se nedávno nasčítaly a v jeden moment Rudu zavalily – až musel zavřít.
Má mít dítě z darované spermie či vajíčka nárok poznat, kdo je jeho genetickým rodičem? Nebo se má zachovat anonymita dárců? Debata, která se vede i v Česku a která nemá jednoduchou odpověď. „Nastolený trend v Evropě se zatím spíš kloní k tomu, postavit se na stranu práv dětí,“ říká právník z Masarykovy univerzity v Brně Jakub Valc, který se věnuje asistované reprodukci z pohledu práva a bioetiky.
Letos v květnu vyšli z vězení dva ze čtyř mužů odsouzených v roce 2009 za žhářský útok ve Vítkově na Opavsku. Tři zápalné lahve tehdy v rodinném domku nejvážněji zranily dvouletou Natálku. Rodina se z Vítkova přestěhovala jinam, obavy ale nezmizely. „Nabídla jsem jim, že uspořádám sbírku na rolety a plot, aby měli větší pocit bezpečí,“ říká Magdalena Pospíchalová, která rodině už několik let dobrovolně pomáhá.
Před pěti lety se stal diabetolog Jan Šoupal ze Všeobecné fakultní nemocnice v Praze jedním z prvních lékařů na světě, který pacientovi s diabetem prvního typu implantoval podkožní senzor nové generace. Díky němu získají lidé každých pět minut cenná data – o své aktuální hladině glukózy v krvi. „Od doby, co se objevily kvalitní glukózové senzory, můžeme dnes pozorovat první generaci diabetiků, kteří mají obrovskou šanci prožít svůj život stejně dlouhý a kvalitní jako jejich vrstevníci bez diabetu,“ říká lékař.
Už během studií měla Lenka Felcmanová možnost vidět, jak se mohou společně vzdělávat děti handicapované a ty zdravé. Od té doby se tématu rovných příležitostí ve školství věnuje. Zažila i doby, kdy jí na ministerstvo školství, kde pracovala, chodily výhrůžné e-maily. Dnes se v čele organizace SOFA – Society for all – snaží mimo jiné o to, aby si učitelé uměli poradit, když řeší ve třídě problémy s chováním. Restrikce a napomínání nepomůžou, říká.
Některým dětem život naložil víc než jiným. I Vaškovi, čtrnáctiletému klukovi ze středočeského Komárova. Máma ho opustila, žije s babičkou a dědou. Od útlého dětství má nálepku dítěte s Aspergerovým syndromem. Ve škole nezapadá, kamarády nemá. Reportér Vaška sleduje už druhým rokem. Kam se jeho příběh posunul a co vypovídá o tom, jak se v Česku dokážeme postarat o děti, které se nějak liší?
Po revoluci se v Česku vynořila spousta ženských časopisů, které prezentovaly štíhlost jako cestu k úspěchu. Dnes tuhle roli, přičemž ještě nebezpečněji, hrají sociální sítě. Poruch příjmu potravy přibývá, prevence musí cílit už na školní děti. Jedna věc přitom zůstává pořád stejná: „Totiž fakt, že poruchy příjmu potravy jsou nemoc, která nabízí únik z našeho života,“ říká přední česká psychiatrička Hana Papežová.
Jsou to žáci a žákyně prvního stupně základní školy, ale na hodinách detailně rozebírají vědecké otázky neuronů či geometrii v architektuře. Nadané děti potřebují podněty a prostor pro zvídavost – a taky zažít, že někdo další je stejný jako ony. Zejména kvůli tomu vznikla Badatelská akademie, za níž stojí učitelka, lektorka a taky máma dvou nadaných synů Dana Hádková. Několikrát do roka stráví děti z různých škol vždy jeden týden spolu – a bádají.
O střídavé péči se v Česku řadu let hovořilo se skepsí. Děti, které v ní žijí, byly někdy vykreslovány jako nešťastní batůžkáři, otcové jako nezkušení pečovatelé a dvě domácnosti jako symbol dvou rozdílných přístupů k výchově. Sociolog z Masarykovy univerzity Petr Fučík střídavku zkoumá bez předsudků. „Jeden můj respondent, který v ní vyrostl, říkal, že rozdíly mezi domácnostmi jsou třeba i ve způsobu mazání chleba. Popisoval to ale spíš jako výhodu – navykl si, že lidé jsou různí a svět není černobílý.“
Pražský hrad ožil. Od čtvrtečního dopoledne sem přicházeli lidé, kteří nejprve čekali na Hradčanském náměstí na příjezd Petra Pavla. Následně se přesunuli na třetí nádvoří, aby v dešti a větru sledovali z velkoplošných obrazovek jeho inaugurační slib, který se odehrál ve Vladislavském sále. Chvíli na to k nim prezident promluvil z balkonu. „Nebude to lehké, ale zvládneme to,“ řekl občanům.
