Pražský hrad ožil. Od čtvrtečního dopoledne sem přicházeli lidé, kteří nejprve čekali na Hradčanském náměstí na příjezd Petra Pavla. Následně se přesunuli na třetí nádvoří, aby v dešti a větru sledovali z velkoplošných obrazovek jeho inaugurační slib, který se odehrál ve Vladislavském sále. Chvíli na to k nim prezident promluvil z balkonu. „Nebude to lehké, ale zvládneme to,“ řekl občanům.
„Moc vám děkujeme.“ To byla první slova generála ve výslužbě Petra Pavla, když se v půl čtvrté odpoledne postavil se svojí ženou Evou na podium pražského Fora Karlín. V tu chvíli už bylo jasné, že tu stojí budoucí český prezident. „Před deseti lety jsem se chytal za srdce, před pěti taky,“ říká dvaasedmdesátiletý Kamil Černý z Řevnic. Loni proto vyšel do ulic a nasbíral tři a půl tisíce podpisů. Dnes může s dalšími příznivci slavit triumf svého favorita přímo v jeho štábu.
Jak mají děti poznat, že se necítí psychicky dobře, a co s tím dělat? Jak mají řešit hádku? Jak se naučit klidně reagovat? Jak chápat pocity jiných? Národní ústav duševního zdraví zkouší na šedesáti třídách druhého stupně základních škol program, v němž se mají přesně tohle žákyně a žáci naučit. Je složený z dvaceti vyučovacích hodin a jmenuje se Všech pět pohromadě: letos by měly být k dispozici výsledky jeho testovací části.
Před třiceti lety spustila Arcidiecézní charita Praha program Adopce na dálku. Od té doby Češi adoptovali přes třicet šest tisíc dětí, kterým umožnili studovat. „Někdo má lepší pocit z toho, že podpoří místní domov pro seniory či azylový dům, a někoho jiného zase fascinuje myšlenka, že pomůže někomu, pro koho je skoro nemožné vystoupit z kruhu chudoby bez toho, aby mu pomohl někdo zvnějšku,“ říká Jarmila Lomozová, která se v organizaci věnuje dárcovství už od roku 2002.
Ten nápad se zrodil během jedné noci na chatě, kde se sešly sestry Rozálie a Josefína Prachařovy a jejich kamarádka Sofie Höppnerová. Byť ani jedné není ještě ani dvacet, povedlo se jim dát celý projekt dohromady a letos v říjnu měla jejich divadelní hra s názvem Vina Vína premiéru v pražském Divadle v Celetné. „Chtěly jsme vytvořit něco ze současné doby, nechtěly jsme dělat moderního Romea a Julii, opakovat staré texty,“ říká spoluautorka a režisérka hry Rozálie Prachařová.
Smět zůstat se svým dítětem po celou dobu, co je v nemocnici, není pravidlem. Záleží na štěstí. Jeden lékař vás tam nechá, jiný vykáže. Některé spory mezi rodiči a nemocnicemi nyní míří k soudům. „Argumentů, proč je dobré, aby byl rodič v nemocnici u svého dítěte, je mnoho. Těžko se chápe, proč to vzbuzuje takovou kontroverzi,“ říká advokátka Barbora Steinlauf, která se specializuje na zdravotnické právo.
Ve škole mívají děti s vysokou inteligencí většinou úspěchy, i když ne vždy. V řadě jiných směrů mohou ovšem dost strádat. Hůř si hledají kamarády, ve škole mohou vyrušovat. Některé sužují psychické problémy či existenciální tíseň. A velká část jejich potíží zůstává úplně neobjevená. Pomůže jim, když na to budou rodiče i školy myslet.
Josef Mysliveček byl jedním z nejúspěšnějších operních skladatelů 18. století. Zemřel ale v chudobě a zapomnění. Do kin teď míří film o jeho životě. Komponistu, kterému v Itálii přezdívali Il Boemo, v něm hraje Vojta Dyk. „Slýchám od lidí, že jim to jméno něco říká, ale nikdo už netuší, co všechno Mysliveček dokázal nebo že ovlivnil mnoho dalších skladatelů. Například Mozarta, což je pro něj nejlepší PR,“ říká.
Kdysi na pražské náplavce spoluzakládala legendární cyklodílnu Bajkazyl. Pak se vystudovaná fotografka Gabriela Kontra vydala do světa knih popisujících zajímavé subkultury. První pojednává o zaniklých pražských squatech, druhá o fenoménu techno parties a třetí, která vychází právě nyní, o punkových kapelách. Všechny její knihy mají jedno společné – velké množství unikátních fotografií.
Alan Pajer, dvorní fotograf Václava Havla, působil na Pražském hradě třináct let. Fotil státní návštěvy, jezdil s prezidentem po světě. Pořídil i fotku královnu Alžbětu s Václavem Havlem a fenkou Ďulou. Otevíráme rozhovor s fotografem Alanem Pajerem, který vyšel loni v listopadu.
Z ČERVENCOVÉHO VYDÁNÍ. Všechny české školy by už dnes měly být takzvaně inkluzivní. Děti se speciálními vzdělávacími potřebami by se tudíž měly učit s ostatními dětmi. Jak to ale funguje v praxi? Reportérka jezdila celý školní rok na základní školu ve středočeském Komárově a sledovala, jak se daří začlenit do výuky malého Vaška, označovaného za dítě s poruchou autistického spektra. To, co viděla, je zprávou o lidech, kteří se často snaží, ale také svědectvím o potížích vzdělávacího systému.
Jarmila Štuková se proslavila jako fotografka, která jezdí do válkou a chudobou sužovaných oblastí. Stále častěji ale vstupuje do veřejného prostoru ještě jinak. Už dlouho se věnuje prevenci proti popáleninám a nyní se nově vrhla do problematiky rozvodů. Jejím přáním je, abychom rozpad vztahu zvládali s větším nadhledem a mysleli u toho na děti, které se až příliš často stávají oběťmi boje mezi dospělými.
