Alice Koubová

Filozofka (*1974). Působí na Filozofickém ústavu Akademie věd ČR. Je vedoucí týmu Systémy rezilience v rámci Národního institutu pro výzkum socioekonomických dopadů nemocí a systémových rizik. Vyučuje na pražské Akademii múzických umění, kde je od roku 2021 také proděkankou pro vědu a výzkum. Zabývá se otázkami performance, tělesnosti, rezilience, hry, péče a vztahové etiky. Je držitelkou řady ocenění za propojování filozofi e s uměním a za podporu celospolečenské diskuse o aktuálních sociopolitických tématech. Svůj výzkum rozvíjí ve spolupráci s mnoha českými i zahraničními institucemi.

Autor také napsal:

not random 0
img

Náš strach ze všeho i ze sebe samých

Česká společnost o sobě s překvapivou vytrvalostí vypráví stereotypní příběh, který pro ni není moc podpůrný. V tomto příběhu  se kombinuje strach, že nejsme dost významní, že stále musíme někoho dohánět, s pocitem, že jsme bezmocní vůči křivdám – píše filozofka Alice Koubová v eseji pro magazín Reportér a odpovídá tím na otázku, co považuje za zásadní problém dneška. Pro nynější stav polykrize, tedy mnoha globálních krizí probíhajících paralelně vedle sebe, má tento postoj zničující důsledky. Dá se s tím něco dělat? Jedna z odpovědí autorky zní: „Vydržet spolu, neutíkat od sebe. Vydržet spolu systematicky, dlouze a trpělivě mluvit. Nikoli však jen o problémech, ale také o oporách, které si můžeme nabídnout. Hledět si svého znamená hledět si svých druhých a to jsme my všichni.“

Názory