img

Adéla Dražanová


Její úplně první redakcí bylo sportovní oddělení jednoho celostátního deníku. Bylo léto roku 1998, Francie oslavovala Zidana a v redakci se měl brzy objevit první počítač připojený k opravdovému internetu. Trvalo pak zhruba tři roky, než pochopila, že sportovní novinařina ji živit nebude. V létě 2001 přišla do Mafry, nejprve na server iDNES.cz, pak do tištěného deníku MF DNES: jako reportérka zahraničního oddělení. Je přesvědčená, že novinařina je úplně nejvíc nejlepší zaměstnání na světě.

Autor také napsal:


not random 0

Bití, střelba a dávka naděje

Hanna je Běloruska, pochází z Minsku a v Praze studuje vysokou. Arsen je Armén, původem z Náhorního Karabachu, v Praze žije od šestnácti. Chodí spolu rok a půl, mají rádi Petřín. Loni v létě vstoupil do jejich domova neklid a strach: v srpnu propukly povolební nepokoje v Bělorusku, koncem září pak válka v Karabachu. V Minsku se brutálně zatýkalo, ve Stěpanakertu se lidé, včetně Arsenovy rodiny, schovávali ve sklepě před bombami. „A my seděli v Praze a cítili... bezmoc.“

not random 1

Světoběžník s taktovkou. Semjon Byčkov

Říká, že hudba je jeho život a jeho život je hudba. Samozřejmě, vždyť je jedním z nejlepších dirigentů světa, fenoménem, který těžko snese srovnání. Nicméně v následujícím textu se o hudbě jako takové dočtete jen málo. Semjon Byčkov, šéfdirigent České filharmonie, má totiž tak fascinující životní příběh a umí o něm tak vyprávět, že se za dvě a půl hodiny rozhovoru k muzice (skoro) nedostaneme.

not random 2

Jak dostat Tibet do nitra Sudet

Hluboko v Sudetech, u městečka Mikulášovice ve Šluknovském výběžku, je louka, na níž se pase stádo jaků. Taky tu stojí jurta a tibetská stupa, buddhistický symbol klidu a míru. Když přijede školní třída, děti se usadí v jurtě a dozvědí se, kde je Čína, Tibet nebo třeba Uzbekistán. Jací lidé tam žijí, co mají rádi, o čem přemýšlejí. Vždycky v červenci pak na jačí louce duní asijské kapely, konzumuje se asijské jídlo a promítají dokumenty. Přitom sem nevede ani pořádná asfaltka. Ale žije tu Jarmila Ptáčková.

not random 3
not random 4
not random 5
not random 6

Bělorusko. Začátek konce?

Ve chvíli, kdy čtete tyto řádky, je už s největší pravděpodobností jasné, že běloruský diktátor Alexandr Lukašenko vyhrál další prezidentské „volby“ a zůstává v čele země. „Volby“, nikoliv volby, protože o regulérních volbách se v Bělorusku už léta nedá vůbec hovořit.

not random 7

Desítky let ztracený most ožil. Díky dvěma projektantkám

Ztratit se může leccos. Brýle, peníze, platební karta, mobil. Někdy i člověk. Ale most? A to dokonce stometrový? Nedaleko Mikulova jeden takový dávno ztracený most stál. Nevěděla o něm ani řada místních. Teď se ale historický skvost chystá znovu sloužit. I díky úsilí projektantek Stanislavy Polákové a Denisy Boháčové.

not random 8

A tak vznikla Dcera

Jsou v zásadě jen dvě možnosti: buď si právě v Reportéru čtete o české filmařce ruského původu nominované na Oscara, anebo si čtete o české filmařce ruského původu, která Oscara dostala. Ale je to úplně jedno. V každém případě si totiž čtete o filmařce, která v posledním roce kompletně rozvířila vody světové animace. Darja Kaščejeva.

not random 9

Diplomatem v rudé Praze

Československo, 1983. Sametová revoluce v nedohlednu, komunistický režim v klidu pronásleduje disidenty a posiluje věčnost vztahů se Sovětským svazem. Do čehož, na podzim, přijíždí do Prahy nový americký velvyslanec. Jmenuje se William Luers, má za sebou důležité věci a nepochybně by si zasloužil víc než post v malé a nedůležité zemi. Ale on je spokojený. Ještě než za oceánem nasedne do letadla, už ví, že se chce v Praze seznámit s Havlem.

not random 10

Opravdu vítězný únor

Václav Havel kráčí uličkou Kongresu Spojených států. Zákonodárci se naklánějí, každý si chce sáhnout, každý chce tomu malému, lehce nahrbenému muži podat ruku. Za chvíli se Havel, ještě nedávno politický vězeň, postaví k řečnickému pultu a coby nový československý prezident přednese historický projev. Česky. Do angličtiny bude překládat mluvčí Michael Žantovský, toho času téměř hluchý.

not random 11

Divoká ženská

Pražská konzervatoř, přijímačky. Kolo druhé, zkoušky z pohybu. V komisi sedí velká herecká jména. Preissová, Satoranský, Laurin... Zadání pro uchazeče zní: Udělejte něco, abychom si vás zapamatovali. Patnáctileté děti, které sní o hvězdné kariéře, lezou po stolech, řvou, všelijak se kroutí. Natálie Řehořová z pražského sídliště Liboc má v hlavě tmu, nic kloudného ji nenapadá. Načež na ni přichází řada.