Osvětim žije. Minulost také

Ani ne osmadvacetiletá Klaudie pracuje jako servírka v kavárně Starówka na hlavním osvětimském náměstí. „Do samotné Osvětimi mnoho návštěvníků koncentračních táborů nemíří. Když přijdou do jejího centra, jsou překvapení, jak pěkně to tu vypadá. Jsou překvapení, když zjistí, že v Osvětimi, kterou si spojují jenom s koncentračními tábory, v pohodě žijeme,“ říká. Skutečně, dnešní Osvětim je do značné míry malebným městečkem okresního formátu, které těží z toho, že leží na důležitém železničním dopravním uzlu. „Město má příjemné historické centrum, nově zrekonstruovalo náměstí a má i atraktivní okolní krajinu,“ říká turistický průvodce Róbert Schmidt.

Osvětim je ovšem také průmyslovou oblastí – a už v tomto ohledu se dnešek míchá s historií. Průmyslovou výrobu v místě a širším okolí rozvíjeli v mnoha případech právě Němci. V areálu místní chemičky jsou dodnes vidět základy továrny, kterou pro nacisty vystavěli vězni. Fabrika Buna-Werke produkovala syntetický benzin, kaučuk a pryž.

To ovšem není zdaleka jediná, a ani ta nejzvláštnější souvislost s minulostí. Například v těsné blízkosti sídliště, nedaleko jeho dětských hřišť, je masový hrob s více než tisícovkou těl vězňů, které našli Sověti koncem ledna 1945 v lágrech nepochované. V domě, v němž sídlila posádka SS, je dnes katolický kostel.

V obci Harmeže v těsné blízkosti Březinky jsou chovné rybníky, do nichž nacisté sypali popel z kremačních pecí. V budově, kde se tísnily vězeňkyně, je dnes škola. V městečku Břešče stojí hned vedle nedostavěné elektrárny, která nyní slouží jako sklady, stará uhelná šachta, v níž pracovali vězni. A v nedalekých Javišovicích člověk narazí na zbytky jednoho z bočních táborů přímo v městském parku.

„Ve škole na naši zdejší historii kladli velký důraz, ale vůbec poprvé jsem si uvědomila, co se tady dělo, až když jsem v patnácti letech byla v samotných táborech. Měla jsem dobrého průvodce. Babička mi řekla více, než nám říkali ve škole. Byla jsem v šoku,“ říká servírka Klaudie.

Zástupy turistů