Jiří Strach: Svoboda není právo bezuzdně lhát
10. prosince 2017
Reportér 12/2017 · Číslo 4010. prosince 2017
Reportér 12/2017 · Číslo 40Jeho pohádka Anděl Páně 2 zbořila rekordy v tržbách kin a dostala se do hlavního programu pro letošní Štědrý večer. Režisér Jiří Strach v ní vypráví milý a laskavý příběh o odpouštění. Realita, ve které žijeme, už podle něj tak milá a laskavá není. „Pán Bůh si nás zkouší a je na nás, zda dovedeme obstát,“ říká.
Může a já napjatý z reakcí bývám. Ale v tomhle případě je přece jen film prověřený rokem v kinech, a tak by mohla být ta nervozita menší.
Mládí bývá odvážnější. Když jsem dělal svůj druhý televizní film, jmenoval se Na zámku, bylo mi čtyřiadvacet a režíroval jsem Josefa Somra a Janu Hlaváčovou.
S odstupem si říkám, že poměrně drzé. Moje velká výhoda byla v tom, že jsem coby dětský herec měl odkoukáno, jak se Kachyňa chová k Hrušínskému, jak se Otakar Vávra chová k hercům. A podobně, jako se děti v cizojazyčném prostředí naučí třeba anglicky, já se na těch placech naučil „filmařsky“.
To byl třeba Santiniho jazyk podle románu Miloše Urbana, což rozhodně není žádná plážová literatura. Snažil jsem se udělat film, který má spoustu symbolik a skrytých významů a je zabalený do žánru mysteriózního thrilleru. A lidi se s tím nějak nepotkali.
Vážně ano. Já v tom tehdy i přišel o peníze, protože jsem se stal koproducentem. Hodně jsem věřil, že film, ve kterém se po letech znovu herecky sejdou Radovan Brzobohatý a Jiřina Bohdalová, bude fungovat. Ale nestalo se, mezi lidmi se rozkřiklo, že „je to film o důchodcích“, a tak nechodili. To zklamání tehdy bylo vážně silné. Čas to samozřejmě zahojil, uvědomil jsem si, že v reprízách tu budou Vrásky z lásky ještě dlouho.
Podpořte Reportér sdílením článku
Zakladatel magazínu Reportér.