Jak se Miloš Zeman mýlí v politice

Ani největší odpůrce současného českého prezidenta nemůže popřít, že málokdo dokáže hradnímu pánovi konkurovat na poli politického instinktu. Miloš Zeman vždy věděl, jak si přivlastnit vybranou agendu, předstírat vítězství i po prohraných bitvách (výjimkou budiž potupná porážka v prezidentské volbě 2003) a zejména jak přesvědčit část veřejnosti, že pevně stojí na její straně, ač pro to nebyl žádný reálný důkaz.

Fascinující je zejména ta třetí a nejdůležitější vlastnost. Zeman je svým založením intelektuál, který možná raději bůček než foie gras, ale patří do světa elitářské „kavárny“ jako málokdo jiný. Ke své smůle se občas nechá okouzlit vlastním intelektem a své smýšlení o většinové společnosti prozradí výrokem typu „pravda se rodí v menšině“. Za připomenutí stojí zejména jeho vystoupení z roku 1992, kde s chutí citoval slova psychiatra Cyrila Höschla: „To, co nyní řeknu, není projevem univerzitní povýšenosti ani sarkasmu. Třetina obyvatel této země je slabá duchem. Každý sedmý občan je debilní nebo dementní nebo alkoholik. Zhruba polovina obyvatel této země má podprůměrný intelekt. (…) Těmto lidem – je to tedy polovina národa – uniká ona složitá mnohotvárnost, komplementarita, mnohoznačnost světa.“

Pozoruhodně však dovede právě toho „obyčejného člověka“, kterým bytostně pohrdá, přesvědčit, že je na jeho straně. Neznamená to, že by Zemanovi nehodili hlas i vzdělaní a inteligentní jedinci, ale na tomto poli má silnou konkurenci, zatímco „obyčejné lidi“ dokáže oslovit jako nikdo jiný. To z něj udělalo nejen současného prezidenta, ale také favorita na obhajobu mandátu. V poslední době však Zeman začíná povážlivě chybovat.

Prezident ví, že se při obhajobě nebude moci spolehnout na levicové liberály, pro které posledně představoval přijatelnější alternativu ke Karlu Schwarzenbergovi. Značnou část z nich však Zeman zklamal vypjatým nacionalismem a zákulisním bojem proti sociálně demokratickému premiérovi. Stejně tak odpadne řada starších a konzervativních voličů, kteří nejsou nadšeni z prezidenta, z něhož mohou kdykoli vypadnout sprosťárny do rozhlasu nebo ještě něco horšího na korunovační klenoty.

Ztráty z výše uvedených skupin voličů by Zeman mohl kompenzovat mnoha různými tématy. Nejméně poslední rok se však zaměřuje pouze na dvě: obrana republiky před nebezpečím zvenčí a boj proti elitám ztělesňovaným imaginární „pražskou kavárnou“.