Já nechcu byt známý
9. října 2016
Reportér 10/2016 · Číslo 26Padesátiletý Evžen Boček se tváří jako introvert, bručoun a zpátečník, který se docela obstojně hodí do zámku v jihomoravských Miloticích, na němž už čtvrt století žije a dělá kastelána. On ale zároveň v posledních letech vydává velmi vtipné knihy o mladé aristokratce Marii a její trhlé rodině, z nichž se staly bestsellery. První dva díly této grotesky se prodávaly v šokujících nákladech a teď vychází trojka, Aristokratka na koni. Což podle nás stojí za rozhovor, s čímž chudák Evžen Boček nesouhlasí.
Zdravím z Milotic – na zámku jste vítán, velice rád si s vama povykládám. Je ale skutečně nezbytně nutné, aby to bylo v novinách?
Pokud to udělá radost vám, nakladateli a ještě někomu dalšímu, tak budiž… Abyste tomu správně rozuměl: já nechcu byt známý.
No právě – ty fotky! Dám si prozac, ořechovku a snad to vydržím…
… jenom s hodinovým? Divím se, že jste tak dalekou cestu z Prahy vůbec vážili. Já tam k vám nedávno taky musel a výlet to byl šílený, dodnes jsem se nevzpamatoval. Od sochy svatého Václava po Pražský hrad jsme s manželkou neslyšeli češtinu, jak se tam dá žít? A v Chrámu svatého Víta nám pán u turniketů říká: „Češi? To není možný, jste tu dnes první!“ – byly dvě hodiny odpoledne! Navíc ve výkladu každého druhého kšeftu mají akvárium a nad ním sedí ženská, která si nechává ožírat nohy rybkama. To se už všichni zbláznili? Pro mě to nebyl výlet, ale kárný tábor.
Já bych vůbec nechtěl, aby to bylo. Nejdřív ochutnejte tady buchétku, máte si na ni prý dát šlehačku.
Podpořte Reportér sdílením článku
Autor velkých rozhovorů a reportáží s velmi dobrodružnou povahou.