Jeleni, bacha, na Hradě je kravál!

Festival Jelení příkop na Pražském hradě. Rok 1998.

foto Tomáš Martinek

Toho dvoudenního mejdanu se koncem jara roku 1998 zúčastnilo všehovšudy sedm tisíc lidí. Jména kapel, které vystoupily, dnes už nikoho moc neohromí, děti tehdejších návštěvníků je nejspíš neznají – největšími hvězdami (a zároveň potížisty) byli The Orb. Zajímavé ovšem je, že kdo na festival do Jeleního příkopu na Pražském hradě přišel a zachoval si jakžtakž čistý mozek, ten na tu akci dodnes vzpomíná. Žádná podobná se opakovat nebude.

Zásadní postavy tohoto přesně dvacet let starého příběhu jsou dvě.

Anebo tři, pokud budeme počítat i prezidenta Václava Havla, který počátkem devadesátých let bezelstně razil heslo, že se má Pražský hrad co nejvíc otevřít veřejnosti a že by si tam měli najít svou zábavu i mladí.

Dvě výše zmíněné a ještě důležitější osobnosti se prezidentova slova rozhodly naplnit, ačkoli bylo od počátku jasné, že jejich akce bude nejspíš příliš divoká i na Havla.

Festival Jelení příkop by se neuskutečnil bez Martina Mařana, který ve svých třiceti letech šéfoval programové divizi Správy Pražského hradu; druhým klíčovým mužem byl o něco málo starší dýdžej a pořadatel koncertů David Urban, který dnes vypráví: „Na Hradě se tehdy za Martina Mařana občas nějaké koncerty konaly, například v Míčovně. Jednou jsme spolu popíjeli a on najednou říká, jaká je škoda, že se zatím nic neuspořádalo v nádherném Jelením příkopě, a že by se mu líbilo udělat tam festival s kapelami, které do Česka vozím já, jako jsou například Transglobal Underground, Tribal Drift, Fun-Da-Mental nebo Zion Train. Když jsem pokrčil rameny, Martin dodal: Hele, mně je jasný, že ze vstupenek se to zaplatit nedá, ale jestli bude třeba, Správa Hradu na to dva miliony přispěje… možná klidně i tři… Tehdy jsem nadšeně kývl a začal pracovat na jedné z nejhezčích akcí svého promotérského života.“

Pane Medku, dechovka ne

Martin Mařan se dnes směje: „Ano, bylo to hezké, pro české fanoušky elektronické taneční hudby unikátní, ale ona byla výjimečná celá ta éra. Vždyť si vezměte, že mi v nějakých pětadvaceti dali do ruky Hrad a řekli, udělej si tady v podstatě, cokoli tě napadne – fascinující.“

Podpořte Reportér sdílením článku