Recenze

Koukalová běží o život

30 / 04 / 2018

Kniha s názvem Jiná má rozporuplné reakce. Sportovní novináři kritizují, že si Gabriela Koukalová vyřizuje osobní účty s kolegy z biatlonu. Bulvár má žně, protože může citovat pikanterie ze soukromého života celebrity. Nekritičtí obdivovatelé sportovkyni i tak vynášejí do nebes. Knihu si jako fanoušek biatlonu přečetl i investigativní reportér Jaroslav Kmenta. Co v ní hledal a co našel?

Kniha s názvem Jiná má rozporuplné reakce. Sportovní novináři kritizují, že si Gabriela Koukalová vyřizuje osobní účty s kolegy z biatlonu. Bulvár má žně, protože může citovat pikanterie ze soukromého života celebrity. Nekritičtí obdivovatelé sportovkyni i tak vynášejí do nebes. Knihu si jako fanoušek biatlonu přečetl i investigativní reportér Jaroslav Kmenta. Co v ní hledal a co našel?

Možná to není vhodný výraz, ale řekl bych, že kniha Gabriely Koukalové s názvem Jiná má oproti jiným podobným biografiím „gule“.

Zatímco řada slavných sportovců sepíše své paměti jen z jakési povinnosti a celé to pak vypadá jako načančaná bonboniéra zabalená v luxusním papíře, Koukalová popsala svůj skutečný život bez příkras a růžových brýlí. Je navíc čtivě napsaná a dobře vystavěná, což je zřejmě velká zásluha zkušeného novináře Martina Moravce, který na knize s Koukalovou spolupracoval.

Co knize škodí je, že neměla editora, nebo druhého redaktora, kteří by Koukalové doporučili krátit. Někde jsou totiž její vzpomínky křečovité, nebo zcela nadbytečné. Současně tím autoři mohli snížit riziko bulvárnosti jinak úctyhodného projektu. Média pak zákonitě pikantnosti ze soukromého života sportovní hvězdy využila. Kniha tak může v lidech nechat lehce bulvární odér. Nezaslouženě.

Pro mě osobně bylo třeba nadbytečné se dočítat, kdy a za jakých okolností přišla Koukalová o panenství. Nebo že se hosté pozvaní na její svatbu moc nepředvedli a darovali na dobročinné účely směšně málo peněz.

Biografie Jiná má ale mnohem více předností, které bohužel zůstávají zatím trochu stranou zájmu médií.

 

Úzkosti a deprese

Nejsilnějším momentem celé knihy je anorexie a s tím související psychické obtíže Gabriely Koukalové. Ačkoli samotnému problému je v knize věnováno jen pár kapitol, je to ústřední téma, které pozornější čtenář najde i tam, kde o anorexii Koukalová nemluví. Hledání důvodů a příčin jejích obtíží je vlastně ten největší poklad celé knihy. Řekl bych, že v tomto ohledu může sloužit jako studijní materiál, a to nejen pro odborníky.

Kdo má ve svém okolí člověka trpící jakoukoli formou nemoci příjmu potravy, depresemi či úzkostmi, bude moc dobře vědět, o jak závažném tématu Koukalová píše. Takoví lidé se často pohybují na hranici života a smrti. A je až s obdivem, jak Koukalová dokázala se všemi svými problémy vítězit a být jednou z nejlepších biatlonistek na světě.

Mimochodem: nějak mi uniklo, že v roce 2016 Koukalová oznámila, že špatně vidí na dálku. Když jsem to teď v knize poprvé četl, byl jsem v šoku. Vždyť biatlonistky střílejí na terče vzdálené padesát metrů. Bez brýlí či čoček! To mi přijde jako malý zázrak – vzhledem k tomu, že má tři čtvrtě dioptrie na každém oku. Když si sundám svých tři čtvrtě dioptrií, tak vidím na padesát metrů jen matné fleky.

Jestli bych někde hledal nejsilnější motiv knihy, který v ní není přímo rozebírán, je to právě otázka, kde se v Koukalové vzaly úzkosti a deprese a s tím související anorexie. Pokud nesehrávaly roli dědičné faktory, může tato otevřená zpověď poukázat na dramata, která se odehrávají v řadě jiných rodin. Má se dítě nutit k něčemu, co samo nechce dělat? Nebo je naopak dobré nějakou formou u něho talent na sport či profesi rozvíjet za každou cenu?

V celé biografii je totiž patrný rozpor, který Koukalová vede sama se sebou. Má sport ráda, ale není si jistá, jestli ho chce dělat vrcholově. Někdy je biatlonem dokonce znechucená, a přesto ho musí dělat. Jako v dětství a v mládí, kdy rodiče rozvíjeli její naprosto evidentní talent, přestože ona by si nejraději doma kreslila či zpívala. 

Kdyby rodiče polevili a nechali dceru jít svou cestou, možná by tak úspěšná Gabriela Koukalová nebyla. Nebo ano, ale ne tak dlouho. Anebo vůbec, protože bychom tu měli anonymní dívku z Jablonce nad Nisou, která našla svůj smysl v grafické tvorbě, kterou pak i studovala.

Je možné, že právě ona přirozená nechuť dělat něco, co ji vlastně nebaví, nakonec vyvolala stavy úzkostí a depresí. A vše završil netaktní přístup některých trenérů, kteří neuměli pochopit bolesti její duše, a ještě přidávali sůl do rány tím, že se až příliš a neobratně starali například o váhu Koukalové; anorexie prý byla reakcí na poznámky trenérů, že je moc tlustá.

Zde drobná poznámka… Nakolik byl přístup jednoho konkrétního trenéra nelidský a za hranou, a nakolik to byla jen jeho nevhodně přemotivovaná snaha udržet vrcholového sportovce v nutných mezích tělesné hmotnosti, to by bylo na zvláštní analýzu. Pokud by biatlonový svaz došel k závěru, že se trenér choval opravdu nevhodně až zrůdně, měl by se s ním okamžitě rozloučit. Pokud šlo „jen“ o nepřiměřené jednání v dobré víře, měl by zajistit pro trenéry školení, jak se ke svým svěřencům chovat.

 

Kniha roku?

Jaké jsou další silné stránky knihy?

Kontext, v jakém vznikaly sportovní úspěchy.

Popis detailů o antidopingových zkouškách.

Angažovanost v boji proti dopingu. A s tím související tlak, kterému byla Koukalová vystavena na sociálních sítích a v dopisech či mailech, jejichž původ bych hledal někde v Rusku na trollí farmě. Stejně jako výpady nekritických fanoušků za to, že se Koukalová veřejně distancovala od prezidenta Miloše Zemana.  

Ostatně právě to je na Koukalové stejně sympatické jako její sportovní výsledky: že důsledně trvá na férovosti ve sportu a na slušnosti a spravedlnosti v životě.

Cenné je i to, že Koukalová poodkryla zákulisí mezilidských vztahů ve vrcholovém sportu. A to i přesto, že v těchto pasážích trpí objektivita vyprávění, neboť na mnoha místech chybí vyjádření dotčených osob, nebo alespoň větší odstup od dojmů autorky.

Koukalová je podle mého názoru výjimečná sportovkyně s talentem od Boha (a od rodičů), ikona biatlonu, díky které se z tohoto sportu stal i v Česku společenský fenomén, a která se stala vzorem pro mladé sportovce.

Koukalová má na svém kontě dvě stříbrné olympijské medaile, dvakrát vyhrála mistrovství světa, kromě dalších druhých a třetích míst vyhrála také prestižní Světový pohár.

Mně osobně pak dala svými výsledky pozitivní energii v době blbé nálady, kterou tu šíří někteří politici.

„Jiná“ je podle mého soudu silný životní příběh. Za mne tedy palec nahoru.

Ale jak říkám, Koukalová se ve své biografii svlékla až příliš donaha… Kdyby si nechala alespoň spodní prádlo – mohla to být v kategorii biografie má kniha roku.

Galerie (1) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat