Střet zájmů po Americku

Report

Andrej Babiš občas bývá přirovnáván k Donaldu Trumpovi. Jisté přitom je, že i čerstvý prezident Spojených států řešil otázky případného střetu zájmů kvůli svým rozsáhlým podnikatelským aktivitám. Trumpovo řešení je přitom na americké poměry značně kontroverzní.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Jste diplomat cizí mocnosti a dostanete za úkol destabilizovat Spojené státy. Jak to provést? Stačí si vzít kartáček na zuby a na noc se za peníze své vlasti ubytovat v jednom z hotelů, které mají ve svém názvu Trump. A ústavní krize je na spadnutí.

Alespoň tak si někteří právníci vysvětlují následující větu z článku I oddílu 9 americké ústavy: „Žádná osoba zastávající placenou či čestnou funkci ve službách Spojených států nesmí bez souhlasu Kongresu přijmout jakýkoli dar, odměnu, úřad nebo titul od kteréhokoli prince, krále či vlády cizího státu.“ Tento bod se do základního právního dokumentu USA, který je s pouhými 27 změnami ve formě dodatků platný od března 1789, dostal proto, aby zástupce vlády chránil před korupčními svody ze strany mocností.

 

Nobelovka by obstála

Ona věta v ústavě vede ke komickým situacím, jako když Andrew Jackson (prezident v letech 1829–37) žádal zákonodárce, aby mu povolili zlatou medaili od Simóna Bolívara, osvoboditele Jižní Ameriky od španělské nadvlády. 

Před Kongresem neuspěl.

Naposledy se o paragrafu debatovalo v případě Baracka Obamy, když v roce 2009 obdržel Nobelovu cenu za mír. Nakonec mu právníci povolili cenu a odměnu zhruba 34 milionů korun přijmout s odůvodněním, že Nobelova nadace není „princ, král či vláda cizího státu“. Politik věnoval vše charitě.

Nicméně Trumpovi právní zástupci navzdory tradici argumentují jinak. Na prezidenta se prý ona věta o funkcionářích vůbec nevztahuje, protože v ústavě se nejvyšší funkci věnují jiné články, které detailně vypočítávají jeho povinnosti, pravomoci i limity, a v těchto paragrafech o darech či odměnách není ani slovo. Tím je zaděláno na dlouhou bitvu paragrafů, kdy se experti budou přebíjet argumenty, jak to otcové zakladatelé Spojených států tehdy mysleli.

Každopádně otázka možného konfliktu Trumpova byznysu s prezidentskou funkcí není pouze teoretická a fiktivní. Třeba v newyorském mrakodrapu Trump Tower je jedním z nejdůležitějších nájemníků Industrial and Commercial Bank of China, jejímž většinovým majitelem je Čínská lidová republika. Trumpova firma se s ní handrkovala o výši nájmu. Když Asijci přistoupí na jeho razantní zvýšení, neznamená to, že si u svého pronajímatele taky neřeknou o nějakou protislužbu na státnické úrovni?

A zde jsou ještě reálnější příklady možného střetu zájmů.

 

 

Argentina, Japonsko, Siouxové…

Pár dní po překvapivé volební výhře se objevila následující zpráva. Trumpovi ke zvolení telefonicky blahopřál i argentinský prezident Mauricio Macri: oba muži se znají ze společného podnikání v 80. letech, takže Trump prý při té příležitosti požádal svého jihoamerického kolegu o drobnou pomoc s projektem věžáku, jehož výstavbu v Buenos Aires blokovala radnice. Informaci, kterou předal nejmenovaný zdroj argentinským médiím, týmy politiků na obou stranách popřely jako zlou fámu. Nicméně dlouhé roky zablokovaný projekt dostal pár dní po telefonátu zelenou.

Nejvíce z Trumpových pěti potomků byla v jeho volební kampani vidět dcera Ivanka, která zároveň plní důležitou úlohu v rodinném podnikání. Mimo jiné má vlastní módní značku shodnou s jejím jménem, která byla dávno před otcovou kandidaturou velmi populární v Japonsku. S firmou Sanei International, v níž je japonský stát největším akcionářem, se dojednávaly podmínky o zastupování na tomto velkém trhu. Podle spekulací médií se dohodu povedlo uzavřít ve stejnou dobu, kdy se japonský premiér Šinzó Abe v prosinci stavil v New Yorku na rozhovor s „prezidentem v očekávání“, u čehož asistovala i Ivanka.

V Severní Dakotě poblíž rezervace Standing Rock téměř po celý minulý rok protestovali Siouxové proti výstavbě ropovodu, jehož trasu indiáni odmítali kvůli jejímu zásahu do svatých míst jejich kmene a kvůli ohrožení pitných zdrojů v oblasti. Začátkem prosince federální úřady, které jsou za stavbu odpovědné, ustoupily s tím, že pro dotčený úsek budou hledat nové řešení, což stavebním firmám zvedne náklady. To byla pro investory projektu, mezi nimiž v minoritní úloze figuruje i jedna z Trumpových firem, špatná zpráva. Trump krátce po svém zvolení podepsal exekutivní rozhodnutí, jímž projekt znovu oživil.

Uveďme už jen jednu úsměvnou ukázku střetu zájmů, na kterém Trump příliš nezbohatne. Bodyguardi z tajné služby mají zásadu, že jim jejich zaměstnavatel, tedy stát, platí letenku i v případě, že letí soukromým letadlem ochraňovaného. Prezident sice bude létat erárním letadlem, ale jeho manželka s nejmladším synem, kteří na bodyguardy mají pochopitelně také nárok, zůstanou bydlet v New Yorku. Při cestě za chotěm a otcem do metropole se budou nadále přesunovat pomocí jeho společnosti TAG Air, na jejíž účet půjdou i peníze za letenky tělesných strážců.

 

Prezident byznysmen

Ve výčtu by se dalo pokračovat, ale možná ještě více je nyní skryto, protože rozsah podnikání nejvyššího představitele republiky vlastně není plně zmapován. Trump Organization zastřešuje nepřehledný chuchvalec pěti stovek firem. Některé jsou jen prázdné skořápky, zatímco jiné investují v řadě rozdílných oborů zhruba v dvacítce zemí světa. 

Základem Trumpova byznysu byla rodinná developerská firma, kterou vede od roku 1971. Mladý Donald se na rozdíl od předků nedržel při zemi pouze budováním činžáků pro střední třídu, ale rozmáchl se k velkorysejšímu podnikání včetně stavění mrakodrapů na Manhattanu. Jeho firmy provozují hotely, přímořské resorty, pořádají golfové turnaje či mají investice v televizní zábavě. Dříve jeho vějíř rozmanitých aktivit zahrnoval i kasina na východním pobřeží USA a také licence na vysílání Miss Universe. Jeho podnikání bylo během kampaně opakovaně kritizováno za různá eticky sporná jednání.

Trump, 45. prezident USA, je také tím nejbohatším v historii. Byť je nejisté, jak velký majetek opravdu má. Sám Trump mluví o 10 miliardách dolarů, zatímco časopis Forbes, který je proslulý svými žebříčky miliardářů, ho naposledy ocenil na 3,7 miliardy, což by z něj činilo dle tohoto magazínu 

324. nejbohatšího člověka planety. Ani tento údaj však není zcela jistý. 

Přesto se otázka možného střetu zájmů naposledy v tak velkém rozsahu v USA probírala, když se v roce 1974 stal viceprezidentem miliardář Nelson Rockefeller. 

Jinak Trumpovi předchůdci takové věci v posledních dekádách řešit nemuseli. Buď měli jen omezený majetek uložený na spořicích účtech nebo ve fondech (například Barack Obama), anebo prodali svá aktiva a peníze převedli do takzvaného blind trust (do češtiny lze nejspíše přeložit jako slepý svěřenský fond). Spravuje ho nezávislý špičkový profesionál, který po dobu výkonu mandátu nesmí politika informovat, kam jeho dolary investuje a co s majetkem provádí. Když daný člověk se službou pro stát skončí, dostane z fondu peníze zpět; samozřejmě podle toho, jak úspěšný správce byl.

 

Fond, ale ne slepý

Trump ovšem přišel s jiným, u prezidentů dosud bezprecedentním řešením. Oznámil sice, že majetek a firmy převede do trustu, ten však budou spravovat jeho dva nejstarší synové (Donald jr. a Eric) a jeden lety prověřený důvěrník. Trump také řekl, že jím vlastněný byznys se po dobu jeho vládnutí nebude nijak rozšiřovat v zahraničí (již uzavřené dohody však běží dál).

Podle kritiků takové schéma střet zájmů nijak neumenšuje, zvláště proto, že jeho potomci mu výrazně pomáhali nejen při kandidatuře, ale i při přebírání moci. Například šéf Úřadu pro etické vládnutí Walter Shaub, který má bránění střetu zájmů u politiků ve Washingtonu jako hlavní popis práce, tvrdí, že šéf Bílého domu by měl svoje firmy prodat. „To přece není tak vysoká cena za možnost být prezidentem Spojených států,“ citovalo ho BBC.

Jisté je, že při rozsahu podnikání Donalda Trumpa by to za dva měsíce od volební výhry k inauguraci zvládnout nešlo. 

Ale další bohatí lidé v jeho týmu tak na rozdíl od šéfa činí: například ministr zahraničí Rex Tillerson, který byl šéfem ropného gigantu ExxonMobil, médiím představil podrobný itinerář toho, jak se postupně zbaví svých aktiv.

Trump by ráznějším odstřižením od svého byznysu mohl ubrat vítr z plachet kritice těch amerických médií, která v kampani sympatizovala s Clintonovou. Ale on si ve vyvolávání kontroverzí očividně libuje, takže střet zájmů bude patrně sousloví, které během následujících čtyř let uslyšíme do omrzení.

O tom, jak řeší předání svého majetku kvůli střetu zájmů Andrej Babiš, čtěte zde.

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama