Po přeslici XXII. Manželské etudy

Kultura

Těžko na cvičišti, lehko na bojišti! Tuhle větu slyší od manžela třikrát denně. A může si za to sama. Byla to ONA, kdo je přihlásil na absolutně šílenou dovolenou, ji napadlo, že to ve svém šedesátiletém věku JEŠTĚ můžou vydržet, ona je do cestovky na zájezd s názvem Jihoafrická republika na kole zapsala a zaplatila ji (z rodinných úspor), a aby fakt nebyla nuda, přikoupila dvoudenní safari v nejstarším africkém národním parku, takže je ve finiši sežere lev; ona teď musí držet hubu a krok.

Na zadku se jí ze samého ježdění na kole udělaly boule, a stejně má tu větu denně na talíři. V rámci tréninku se naučila jezdit z Prahy na venkov, do lesa na kopec nad Svatým Janem sama. Přesně tak, jak jezdil domů přes třicet let její muž – s maličkatým batůžkem na zádech, do kterého se vešlo maximálně máslo.

Ona teď nevozí ani to. V batohu má obleky, návleky, pumpičku, duši. Jejich velká venkovská lednice se stala i o víkendu báječně přehledným místem k uložení hořčice, majolky a mrkve. Jenže když jde o kolo, vymetená lednice manželovi kupodivu nevadí. Ví, že manželku k intenzivnímu tréninku donutí jen cíl, který se dá shrnout do jednoho slova: řízek. Manželka sní o pořádném řízku už od desátého kilometru šlapání na kole. Od čtyřicátého jede bez zastavení a šedesátý prosviští jako v transu, protože pak…

V halounské hospodě U Zrzavého Paviána, kam ji manžel vede přes Bubovice a Karlštejn, anebo v restauraci U Berounky v Srbsku, do níž jedou nikoliv hezky pěkně podél řeky, nýbrž se tam musejí škrábat z Berouna přes Koněprusy a kolem karlštejnského golfu, se stane sen skutečností. Po desítkách kilometrů je řízek přes celý talíř blaho, kterému se jen tak něco nevyrovná.

 

Mezitím je hafo asfaltových silnic, po nichž chce jezdit ona, a hafo lesních cest plných děr, šutrů a kořenů, po nichž chce jezdit on. Těžko na cvičišti…, opakuje jí zas a znovu manžel a chce, aby i ona dobrovolně, s radostí a elánem poskakovala na kole po lesních hrbolech, kterým cyklisté odborně říkají technické pasáže. Ona však přes kořeny kolo tlačí. A buď při tom nadává, anebo pořád dokola řeší, jaké náhradní díly si mají ke svým kolům na blížící se zájezd přibalit. Protože v Africe prý mají víc lvů a slonů než cykloservisů, zatím. Manželé s sebou musejí mít náhradní dráty (každé kolo jich má spíš víc délek a změření by se nemělo seknout ani o milimetr), patku k přehazovačce (každé kolo, každý model má jinou), náhradní řetěz, nýtovačku, kleště, imbusy, náhradní brzdy (když máte kotoučové, tak s sebou i kapalinu do hadiček a naučte se, jak se tam vpravuje) a tak dále, a tak podobně. Taky náhradní plášť a duši.

Ukázalo se, že si manželka neumí změklé kolo ani dopumpovat. Tedy, pumpovat by uměla, to dokáže každá trubka, jen by ji muselo napadnout, že se má předtím mírně povolit ventilek. A jak si má píchlé kolo opravit, když ho neumí ani sundat? Výcvik v sundávání a nandávání kol, obzvlášť toho zadního, skončil fiaskem. Pak je taky nutné umět sundat plášť, najít trn, vyndat a zalepit duši tak, aby záplata opravdu držela, nacpat duši zpátky do pláště a na ráfek kola…

Manželka to ještě nikdy nedokázala. Dokonce se o to nikdy ani nepokusila! Mezi námi: ONA si kolo vůbec opravovat nechce. K čemu by pak byli na světě muži?

Nemysli si, houknul na ni cestou domů při posledním víkendovém cvičišti manžel, kterému se role (voje)vůdce čím dál víc líbila, že mi zase zmizíš a nepočkáš! Sejdeme se u kláštera před cukrárnou a dáme si tam zmrzlinu, říkal, zatímco sjížděl z asfaltky na pěšinu v lese u potoka. Teprve pak to zahneme domů, dodal nekompromisně. Jasný? Stejně si myslím, volal na ni ještě do zatáčky, v níž klidně mizela, že by sis měla tuhle technickou pasáž zkusit! Protože až pojedeme na mys Dobré naděje…

Dál to neslyšela. Šlapala si hezky pěkně po silnici klikatící se mezi skálou a potokem a nechala manžela, ať si tu rozbahněnou pěšinu u vody, plnou ulámaných větví a shnilého listí, užije, když po tom tak touží.

Cukrárna měla zavřeno. Manželka tam stejně poslušně zastavila a čekala, že se manžel každou vteřinu objeví, neboť technická pasáž byl úsek jen o maličko delší a vlnitější než asfaltka nad ním. Jenže on nejel. Nejel a nejel. Manželka v duchu počítala do deseti, do dvaceti. Pak začala vedle kola netrpělivě stepovat; byla jí zima.

Když se manžel stále neobjevoval, začala v duchu nadávat. Ale děsně. A stejně se nic nedělo. Vyndala tedy mobil a zmáčkla jeho číslo. Telefon vyzváněl a vyzváněl, marně. Manželka ho típla a zmáčkla číslo znovu, aby bylo jasné, že už ji to fakt nebaví. Telefon zase dlouho vyzváněl a pořád ho nikdo nebral.

Už už se chystala, že se na místo, kde se rozdělili, vrátí, což dělá strašně nerada. Vracet se znamená metry, někdy i kilometry navíc, tak nějak bez užitku. Ale teď dostala strach, že se manželovi něco stalo, a tak kolo obrátila na cestu zpátky. Zrovna se chystala šlápnout do pedálů, když se jí před očima vynořilo se zatáčky něco, co sice připomínalo manžela, ale jen vzdáleně. Přijíždělo to k ní docela zabahněné, a když se to úplně přiblížilo, z helmy, vlasů, brýlí, brady, dresu, batohu, bot i kola tomu crčela voda.

Těžko na cvičišti…! Houkla na zmáchaného, zimou se třesoucího manžela, když u ní konečně zastavil, a hlasitě se rozesmála. On se však ani trochu nezasmál. Byl nesmírně vážný. Tvářil se zdrceně.

Víš, co se stalo? zeptal se jí a hlas se mu podivně zachvěl. To teda nevím, řekla, když si ho znovu pořádně prohlédla. Jenom doufám, dodala a smála se ještě víc, že se to nestane na mysu Dobré naděje!

Manžel chvíli mlčel, a pak řekl, aniž by se třeba jen maličko pousmál. Je to mnohem horší, než si myslíš. Manželka se smát přestala. Co? Co se stalo? Zeptala se náhle vyplašeně. Jsi zraněný? Něco sis zlomil?

Spolkl kapky z potoka, které mu skanuly z brýlí na tváře a skutálely se až na rty, pak se nadechl a řekl zoufale. Utopil jsem tachometr! Já do žádný Jihoafrický republiky nejedu. •

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama