Po dopadu jsem hrdě salutoval

Lidé

Před sedmdesáti lety, 14. května 1948, byl vyhlášen stát Izrael. Krátce poté se Chajim Guri zúčastnil výsadkářského výcviku židovských vojáků organizovaného československými vojáky: tato akce přispěla k vzniku nejelitnější části izraelské armády. Chajim Guri se stal později slavným izraelským literátem, velitele kurzu veterána Josefa Černotu komunisté z armády vyhodili.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Spěchám se schovat do stínu pod strom. Je léto a v Izraeli není přes poledne k vydržení – alespoň pro nás Středoevropany. A to jsme přitom kousek od Tel Avivu, kde klima ovlivňuje Středozemní moře. Dál na jihovýchod je vedro ještě větší. 

Pod stromem stojí izraelský voják. Instruktor zdejší protiteroristické školy, který má naši skupinu Čechů na starosti. 

Dáme se do řeči. 

Je mladý, 21 let, ale jinak zkušený voják. Na vojně je třetím rokem. Povídám mu, co nás tento týden čeká, kam se chystáme po víkendu a že má za námi přijet jeden stařičký pán, Chajim Guri se jmenuje. 

„Cože, Chajim Guri?!“ zeptá se voják. Zaraženě se na něho podívám a on pokračuje: „Ten Chajim Guri, co se o něm učíme na základní škole? Jeho báseň popisující boje o Jeruzalém v době války za nezávislost v roce 1948 zde patří mezi povinnou školní četbu.“ 

Teď jsem zase překvapený já. Váhavě vysvětluji: „No, pan Guri byl v roce 1948 cvičen v Československu mezi prvními židovskými parašutisty. Pak se vrátil do Izraele a stál u zrodu vašich výsadkových jednotek.“

 

DI – Důvěrné Izrael 

Obecně dnes není tajemstvím, Československo před sedmdesáti lety, v roce 1948, poskytlo židovskému státu zbraně a munici a organizovalo výcvik židovských dobrovolníků: pomohlo tak zachránit existenci čerstvě vyhlášeného státu Izrael, na který z více stran útočily armády arabských států. 

Přímo o podílu Československa na vzniku elitních izraelských výsadkových jednotek se ovšem ví o něco méně.

Československá pomoc navazovala na dobré vztahy prvorepublikové diplomacie se sionistickým hnutím prosazujícím vznik samostatného židovského státu. Československo pomáhalo sionistickým organizacím před únorem 1948 i po něm, a to veřejně, na půdě OSN, i tajně – tehdy se tak dělo s tichým souhlasem Sovětského svazu. Sovětský diktátor Stalin se domníval, že vznik židovského státu pomůže pádu britského impéria, pod jehož vládu palestinská mandátní území spadala, navíc si myslel, že židovský stát, jehož vedení tehdy bylo silně ovlivněno myšlenkami socialismu, by se mohl stát v regionu spojencem. (O pár let později v Moskvě pochopili, že sionismus není sovětskému komunismu nakloněn, a začali podporovat okolní arabské státy, stejně se zachovalo i Československo – ale to už je jiná historie.)

Československá vojenská pomoc Izraeli v roce 1948 musela být utajená, neboť na palestinské mandátní území se tehdy vztahovalo zbrojní embargo. Akce proto nesla krycí označení DI – Důvěrné Izrael.

Pro náš příběh je podstatné, že v květnu 1948 uzavřeli zástupci ČSR se zástupci židovských organizací tajnou dohodu o rozsáhlých dodávkách zbraní a jiného vojenského materiálu. Na Blízký východ měly putovat i stovky tisíc kusů munice, zbraně z výzbroje předmnichovské armády nebo po Němcích, letadla nebo bomby. Československá strana za to dostala náležitě zaplaceno. 

Součástí podpory Izraeli byla i příprava některých specialistů, hlavně letců, tankistů – a také parašutistický výcvik příslušníků židovské ozbrojené organizace Hagana. Začal 17. července 1948 ve Stráži pod Ralskem. Tam se tehdy nacházela základna československých výsadkářů, jejichž první útvar vznikl na severu Čech necelý rok před tím, v říjnu 1947.

 

Pestrá směs

Československá strana se zavázala vycvičit v nejméně pětitýdenním výcviku podle zvláštních směrnic skupinu židovských dobrovolníků; zajišťovala jim zároveň ubytování, výstroj, zdravotní péči a stravování. 

Velitelem kurzu byl legendární štábní kapitán Josef Černota – veterán druhé světové války. Prošel výcvikem v Anglii, v září 1944 seskočil v rámci výsadku Wolfram na území okupovaného Československa a zapojil se do partyzánských bojů (v roce 1950 byl bez udání důvodů propuštěn z armády a pracoval jako řidič či pomocný dělník).

Výcvikové četě velel nejprve poručík Miroslav Horák a později poručík Karel Kroupa. Odborný výcvik měla na starosti řada dalších instruktorů včetně těch, kteří za sebou měli zkušenosti z druhé světové války.

Do kurzu nastoupilo původně 43 mužů, jejich počet byl ale z různých příčin v srpnu zredukován na 24 účastníků. Dobrovolníci dohromady prošli 82 seskoky. Kurz byl tajný a volný pohyb příslušníků kurzu byl zakázán. Aby se židovští vojáci neodlišovali od našich výsadkářů, nosili stejné uniformy a měli i červené barety. Problém přitom nastával, když měli opustit výcvikový prostor – někteří židovští dobrovolníci totiž mluvili pouze hebrejsky.

Intenzivní výcvik se zaměřoval na praktický speciální výcvik jednotlivců i skupin. Náplní kurzu byl kromě parašutistického výcviku také partyzánský boj. Cvičení probíhala ve dne i v noci a v co největší míře se používala ostrá munice, trhaviny, ruční granáty a zápalné lahve. Cvičící procházeli namáhavou fyzickou přípravou, jako byly dlouhé přespolní běhy, překážkové dráhy nebo boj muže proti muži. 

Tým tvořila nesourodá směsice židovských dobrovolníků původem z Československa, Maďarska a Palestiny. Někteří měli válečné zkušenosti, nebo alespoň vojenský výcvik, jiní byli nováčci nebo starší vojáci – cílem výcviku bylo dát tuto skupinu dohromady.

Začátkem srpna předvedli dobrovolníci zástupcům čerstvě vyhlášeného židovského státu, jak umějí skákat padákem a překonávat překážkovou dráhu. Test se zdařil, náladu však kazila smrt židovského adepta Martina Davidoviče, jenž zemřel nešťastnou náhodou při nácviku nočního přepadu strážného. 

Kurz skončil 17. srpna 1948, pouze důstojníci se ještě zúčastnili teoretických přednášek o použití výsadkových jednotek, konaných na velitelství v Praze. Ty měl na starosti další válečný parašutista, pplk. gšt. Rudolf Krzák, který bojoval v Itálii spolu s tamními partyzány (v roce 1950 ho režim odsoudil za velezradu a poslal do vězení). 

Dobrovolníky vycvičené v Československu zařadili v Izraeli k prvnímu výsadkovému praporu. Spolu se skupinou výsadkářů vycvičených za války Brity pak položili základ výsadkových jednotek, které, jak už bylo řečeno, patří mezi nejelitnější součást izraelských ozbrojených sil.

Chajim Guri prošel tímto výcvikem také, bojoval za vznik státu Izrael, později se stal významným izraelským básníkem, spisovatelem a dokumentaristou.

 

Raději básníkem

„Když jsme přišli do výcvikového tábora ve Stráži, dozvěděli jsme se, že tábor za války postavili Němci. Měl jsem z toho zvláštní pocit. Chvíli poté, co jsme prošli branou tábora, nad kterou visel nápis ,Strach je smrtelný hřích‘, se před nás postavili dva čeští instruktoři a se slovy ,Za mnou!‘ vyběhli ven. Těm pomalejším pak pomáhali, abychom zpět doběhli jako jednotka. Vůbec všechno tam na mě dělalo velký dojem, profesionalita instruktorů i pocit sounáležitosti, který nám vštěpovali,“ vyprávěl Chajim Guri loni v létě. 

Setkání se čtyřiadevadesátiletým veteránem a jeho manželkou, která také bojovala za války roku 1948, se podařilo zorganizovat s pomocí českého vojenského atašé v Izraeli – zúčastnilo se ho několik desítek českých vojáků.

Chajim Guri si pamatoval na velitele kurzu Josefa Černotu, vzpomínal i na den, kdy se mělo jít konečně skákat padákem. Nebylo to tehdy zcela bez rizika. Používaný padák československé konstrukce VJ-1 nebyl stoprocentně spolehlivý, navíc se ještě nepoužíval záložní padák. 

„To ticho, které se rozhostilo poté, co jsem vyskočil z letadla a nad hlavou se mi otevřel hedvábný vrchlík padáku. A ten úžasný pocit, když jsem nad sebou i pod sebou viděl několik svých spolubojovníků, kteří byli ještě nedávno bezmocnými vězni nacistických koncentračních táborů. A dnes mají v ruce zbraně a jsou připraveni bojovat za svobodu své nově vznikající vlasti. Po dopadu jsem hrdě zasalutoval a zahlásil přihlížejícím zástupcům státu Izrael, že před nimi stojí první židovští parašutisté,“ řekl Chajim Guri.

Původním jménem Chajim Gurfinkel se narodil 9. října 1923 v Tel Avivu, v roce 1941 vstoupil do organizace Palmach, což byla tajná elitní jednotka, součást ozbrojené židovské organizace Hagana. Po skončení druhé světové války jej poslali do Evropy, aby pomáhal rekrutovat Židy, kteří přežili holokaust. 

Do Československa přijel 16. července 1948 a již druhého dne nastoupil do zmiňovaného kurzu. Po jeho absolvování se na podzim vrátil do Izraele, kde vrcholila válka o nezávislost. 

Chajim Gurfinkel se ocitl i mezi kandidáty na velitele vznikající výsadkové jednotky. Ale tehdejší předseda vlády a ministr obrany v jedné osobě Ben Gurion měl jiného adepta, kterého na toto místo prosadil. „Řekl jsem jim, že stejně budu raději básníkem než vojákem,“ vzpomínal později. 

V padesátých letech studoval Chajim Guri hebrejskou literaturu, filozofii a francouzskou kulturu na univerzitě v Jeruzalémě a také na pařížské Sorbonně. Jako mnoho jiných se zapojil do šestidenní války v roce 1967 a jomkipurské války v roce 1973. Napsal celkem čtrnáct básnických sbírek (první – Flowers of Fire – vyšla hned v roce 1949) a dvanáct povídkových knih a románů. Byl ale aktivní i jako filmař a natočil řadu dokumentárních filmů o holokaustu a boji za svobodu.

 

Křižovatka dějin

Chajim Guri zemřel 31. ledna 2018. Rozloučit se s ním přišli nejen jeho rodinní příslušníci a blízcí přátelé, ale také izraelský prezident, soustrast vyjádřil i český vojenský a letecký přidělenec v Tel Avivu. Chajim Guri byl patrně jedním z posledních žijících účastníků československého výsadkářského výcviku – kapitoly, v níž se protkly dějiny české i historie státu Izrael, od jehož vyhlášení uplynulo sedmdesát let.  

 

Autor napsal dvě knihy o historii českých speciálních sil.

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama