Matematik nespravedlnosti

Profesor Jiří Straus je jednou z nejznámějších postav české kriminalistiky. Bývalý prorektor Policejní akademie ČR byl léta jediným soudním znalcem v oboru takzvané forenzní biomechaniky, tedy ve zkoumání a počítání pádů, úderů a srážek lidského těla. Jeho experimenty a výpočty byly často rozhodující při určení toho, zda šlo o vraždu, sebevraždu, nebo nešťastnou náhodu. Účastnil se například objasňování okolností útěku Jiřího Kajínka, smrti Jana Masaryka, pádu zbrojaře Pavla Musely z posedu nebo sebevraždy skladatele Karla Svobody. Získal pověst vědce, jenž podle chůze pozná pachatele skoro stejně spolehlivě jako test DNA; to vše mu v některých médiích vyneslo označení „policejní Einstein“, „matematik zločinu“ nebo expert, kterému stačí vidět „krok a pošle zločince do tmy vězení“.

Je zde ovšem druhý, podstatně méně slavný aspekt práce soudního znalce Jiřího Strause – příběhy nespravedlivě odsouzených. Například ve dvou případech zrušil ústavní soud verdikty s odkazem na pochyby o posudcích profesora Strause, které byly pro původní pravomocná odsouzení klíčovým důkazem. Vědci zabývající se biomechanikou na různých veřejných vysokých školách navíc opakovaně uvádějí, že výpočty profesora Strause nerespektují matematické i fyzikální zákony. Pod stížnost České společnosti pro biomechaniku se před pěti lety podepsalo třináct členů vedení této odborné společnosti s tím, že počet pochybení profesora Strause bude „mnohem větší“ než jen ta, která zmiňují, protože k přezkoumání posudků dochází pouze ad hoc, v konkrétních případech a různými znalci.

Jiří Straus ale toto vše ustál. Trestní stíhání i řízení o odebrání znaleckého razítka bylo podle informací Městského soudu v Praze, kam jako soudní znalec patří, odloženo. Již dříve Jiří Straus uvedl, že stížnosti na něj byly účelové. Rozhovor nyní odmítl s tím, že má mnoho práce a bude mít čas až o prázdninách. Na zaslané dotazy slíbil odpovědět e-mailem, odpovědi ovšem do uzávěrky nedorazily.

Před rokem Jiří Straus uvedl pro lidovky.cz, že s posudky ve forenzní biomechanice stejně končí. „Své odborné činnosti orientuji jiným směrem, který je pro mě ekonomicky mnohem zajímavější,“ řekl. Od loňského ledna je nicméně podle městského soudu opět zapsán v seznamu znalců. Loni vypracoval osmnáct posudků, před několika lety to bývalo padesát až osmdesát ročně. A jak vyplývá z veřejných databází soudních rozhodnutí, justice dál rozplétá trestní kauzy, v nichž se objevují některé jeho zpochybňované expertizy.

Začalo to na Bali

Tomáš Toman před trestem, který považoval za nespravedlivý, uprchl na ostrov Bali. V roce 2009 dostal dvanáct a půl roku za usmrcení člověka ve rvačce zvlášť surovým způsobem. Klíčovým pro rozhodnutí soudů byl posudek forenzního biomechanika Strause, jenž vyloučil možnost, že smrtelná zranění oběti mohl způsobit pád železné konstrukce, jak se hájil Tomáš Toman.