Bílí koně v ČKD. Přes půl miliardy v taškách

Čtyřicetiletý Jan Kutiš je obyčejný řidič, vyučený bez maturity. Není to žádný vlivný muž, kterého by znala veřejnost z masových médií. Řeklo by se: tuctový občan.

Ovšem nebýt kulturistiky. 

Kutiš se už jako mladík zamiloval do posilovny. Díky tomu, že cvičil a posiloval, získal pozoruhodné kontakty, a nakonec i neobvyklou práci. Pro své zaměstnavatele totiž dělal bílého koně.

Kdybychom dali jen na bankovní výpisy, byl by kulturista Kutiš multimilionář. Od roku 2011 vybíral na pobočkách několika pražských bank desítky milionů korun v hotovosti.

Tak třeba od 11. ledna 2011 do 5. února 2014 navštívil celkem jedenaosmdesátkrát jednu z pražských poboček ČSOB a odnesl si odtud v tašce 109 milionů.

A 18. ledna 2012 a pak ještě devětkrát během následujících dvou let navštívil v Praze pobočku Raiffeisenbank a vybral sumu v celkové výši 30,5 milionu korun. Konto patřilo jakési firmě Codeco Factoring Ltd. se sídlem v Londýně. Té samé společnosti patřil i zmíněný účet v bance ČSOB. Kulturista Kutiš měl k účtům dispoziční právo. A nejen k těmto dvěma kontům.

Během tří dnů před Vánoci roku 2013 vybral Jan Kutiš v hotovosti v pobočce banky UniCredit sumu 2,7 milionu korun. Na dvakrát. I tento účet patřil firmě Codeco Factoring Ltd.

V pobočce UniCredit byl také několikrát. Od prosince 2013 do srpna 2014 tam vybral další velké sumy. K přepážce si zašel v té době celkem pětkrát a vybral 9,3 milionu korun. Tento účet patřil firmě Brainco LLC, která sídlila ve Washingtonu DC. 

Jan Kutiš navštěvoval i jiné banky. A na účtech firem, k nimž měl dispoziční právo, vybral půl miliardy korun. Ano, čtete správně. Není to tisková chyba.

Kulturista Kutiš vybral u přepážek hotovost v přesné výši 533 515 000 korun českých. Je to ověřené číslo. K této částce dospěla policie na základě vyhodnocení bankovních výpisů.

Co s takovými penězi kulturista dělal? Podle policie je odvezl autem do budovy Na Sychrově 8 v pražské Michli.

Tato ulice se nachází mezi Vršovicemi a Bohdalcem. Je to malý kopeček „uprostřed Prahy“. Když tam vyjedete autem, úzké silničky vás zčásti zalesněnou krajinou dovedou do zástavby malebných vil. Příjemnou atmosféru zapadlého místa Prahy kazí jen budova, do níž Kutiš vozil peníze. Nedbale omítnuté bílé budovy připomínají haly z komunismu. V této budově sídlí řada firem spojených s koncernem bývalého strojírenského gigantu ČKD. A je tam taky posilovna… Ale k té se ještě vrátíme.

Vlhké kabely

Podnik ČKD vznikl v roce 1927 poté, co se firma Českomoravská-Kolben spojila s Akciovou společností strojírny, dříve Breitfeld, Daněk a spol. Poslední písmeno v názvu slavného podniku – D – je iniciálou strojaře Čeňka Daňka. Hlavní postavou koncernu byl ale Emil Kolben, který zemřel v červenci 1943 v terezínské věznici.

Slavná prvorepubliková firma z pražských Vysočan přežila nacismus i komunismus a padla až během polistopadové privatizace.

V roce 1998 se původní ČKD ocitlo na pokraji bankrotu. Zachránil ho až stát v rámci restrukturalizace. Umořil miliardové dluhy a vláda pak v roce 2004 většinu akcií strojíren prodala ve výběrovém řízení za 320 milionů korun nepříliš známé firmě FITE-DV z impéria kontroverzního podnikatele Petra Speychala. Ten byl koncem devadesátých let známý spíše jako obchodník s nemovitostmi. Před listopadem 1989 kšeftoval s ruským šampaňským a kaviárem. Později využil své kontakty v Rusku, kde získal pro ČKD řadu kontraktů. 

Speychal, jenž díky vypracované muskulatuře vypadá spíše jako nějaký vzpěračský rekordman, překvapil a vdechl skomírajícím strojírnám život. Koncern ČKD se podílel na obnově uhelných elektráren ČEZ, zúčastnil se dostavby jaderné elektrárny v Mochovcích na Slovensku. Pro ruský Gazprom stavěl kompresorovou stanici. A v ocelárně MMK v ruském Magnitogorsku budoval závod na výrobu kyslíku. Firma získala řadu zakázek i v Turecku.

Klíčovou firmou koncernu se stala společnost ČKD Praha DIZ (pro zjednodušení budeme dále uvádět jen ČKD DIZ). Ta se podílela i na výstavbě tunelu Blanka. Její zakázky tu dosáhly objemu až šesti miliard korun. A právě tento obchodní případ a peripetie s ním spojené vyvolaly řetězec událostí, které nakonec firmě ČKD DIZ zlomily vaz.

V březnu 2015 se už poněkolikáté oddalovalo otevření tunelového komplexu Blanka kvůli stavebním závadám. Tentokráte za to mohly „vlhké kabely“. Pražské primátorce Adrianě Krnáčové tehdy ujely nervy a řekla do médií slavnou větu, že ten projekt dělal „asi nějaký debil“. Kabely dodávala do tunelu právě Speychalova ČKD DIZ. Kabely se musely položit znovu a firma pak chtěla po pražském magistrátu 628 milionů korun za vícenáklady. Jenže magistrát to odmítal zaplatit, protože stavební chyby přičítal na vrub firmě. Tak se vedla arbitráž. ČKD DIZ v ní nakonec požadoval celkem 1,7 miliardy korun.

Jenže arbitráž dopadla v srpnu 2016 vítězstvím hlavního města Prahy. To byla poslední kapka do neutěšené finanční situace podniku. ČKD DIZ pak požádala insolvenční soud o vyhlášení úpadku. Ten o něm rozhodl v září 2016.

Do insolvenčního řízení se přihlásily státní instituce a na pět stovek firem s pohledávkami za více než 7 miliard. Insolvenční správce uznal sice jen třetinu z nich, ale i tak to bylo zničující. Dodnes se o majetek firmy vedou spory a celý konkurz není zdaleka u konce. 

 

Zoo Na Perštýně

Mezitím se ale případem Speychalovy firmy zabývali experti z ministerstva financí z takzvané daňové Kobry a také protimafiánský policejní útvar. A právě policejní šetření přišlo na kulturistu Jana Kutiše a jeho spanilé jízdy s napěchovanými taškami bankovek do omšelého areálu Na Sychrově 8. Co se tam s penězi dělo, není jasné. Z policejních dokumentů lze vyčíst formulace, že „větší část peněz skončila neznámo kde“ nebo že „s nimi bylo naloženo dosud nezjištěným způsobem“.

Svou kancelář – jak policie na mnoha místech v této souvislosti zdůrazňuje – měl Na Sychrově 8 i majitel celého koncernu Petr Speychal. Ten však jakýkoli podíl na finančních machinacích popírá a říká, že ho policie jen šikanuje.

Policie tohle všechno zjistila až zpětně díky rekonstrukci bankovních výpisů a také díky domovním prohlídkám, během nichž našli detektivové v počítačích podezřelých lidí cenné důkazy. Policie je nyní přesvědčena, že hotovostní výběry peněz byly součástí gigantické operace, při níž byl stát připraven na daních o 849 milionů korun.

Až do letošního dubna policie dělala jen občasné zátahy v několika kancelářích podnikatelů spjatých se zakázkami ČKD, což vyvolalo vždy jen chvilkovou pozornost médií. Jenže poslední a dosud největší razie přišla v úterý 24. dubna 2018. Policie v časných ranních hodinách zasahovala na desítkách míst v celé zemi. Zadržela podezřelé, udělala u nich domovní prohlídky, odvedla je do cely předběžného zadržení a poté, co jim sdělila obvinění, následovalo obstavení majetku a účtů.

Policie obvinila celkem 22 lidí včetně majitele koncernu ČKD Petra Speychala. Jde o jeden z největších případů daňového podvodu několika posledních let. Usnesení o zahájení trestního stíhání má přes 300 stran. Vypracoval ho podplukovník Miloslav Jelínek z Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ).

Rozsáhlost akce a způsob zadržení podezřelých překvapily i Speychalova právního zástupce Josefa Monsporta. „Bylo to děsný. Na Perštýně (budova policie – pozn. red.) to vypadalo jako v nějaké zoologické zahradě. Přes dvacet obviněných, všichni v klecích,“ poznamenal Monsport. Do vazby ale nikoho z nich soudce nakonec neposlal a všichni jsou vyšetřováni na svobodě.

 

849 milionů na daních

Třiapadesátiletého Speychala obvinila policie ze tří trestných činů: z zkrácení daně, z legalizace výnosů z trestné činnosti a z účasti na organizované zločinecké skupině.

Právě to dělá z případu ještě závažnější kauzu. Policie totiž vykresluje skupinu dvaadvaceti obviněných jako propojenou ekonomickou mafii. Každý měl svou roli, přičemž to všechno do sebe zapadalo jako dokonalý zločin. Vše podle policie řídil boss Speychal a jako pravou ruku na finanční transakce používal finančního experta Petra Gregora. Ten sice nebyl zaměstnancem ČKD DIZ, ale působil v celé řadě firem spojených s impériem Petra Speychala.

Speychalův advokát Josef Monsport tvrdí, že jde „o policejní konstrukce“. „Navíc na mě působí dost nelogicky,“ uvedl. Policie je ale jiného názoru. „Nejméně od začátku roku 2011 až do června 2015 spolupracovali všichni v systému vzájemné nadřízenosti a podřízenosti, se stanovenými funkčními kompetencemi a dělbou činností,“ uvedla ve sdělení obvinění. Podle detektivů měli podnikatelé „v úmyslu soustavně a neoprávněně krátit daň z přidané hodnoty a také daně z příjmu právnických osob“.

Podle policistů to dělali tak, že do účetnictví firmy ČKD DIZ zařazovali fiktivní daňové doklady, které vystavovalo několik předem domluvených společností. Ty vystupovaly jako dodavatelé služeb a prací, ale ve skutečnosti pro ČKD DIZ podle policie nic nedělaly – firma si tím snižovala základ daně jak v případě DPH, tak daně z příjmu. Aby se na to nepřišlo, vznikly podle policie řetězce společností, které si fakturovaly dodávky neexistujícího zboží a služeb, jejichž konečným odběratelem měla být společnost ČKD DIZ. Existovalo tak několik úrovní subdodavatelů, ve kterých si společnosti vzájemně měnily postavení. 

„Ve většině případů neměly tyto firmy peníze pro zajištění fakturovaného plnění, neměly zaměstnance ani odborné zázemí. Osoby byly do statutárních orgánů jmenovány pouze formálně, společnost většinou ve skutečnosti neřídily, pouze podepisovaly předložené doklady,“ uvedl v usnesení vyšetřovatel Miloslav Jelínek.

Roli koordinátora při vytváření fiktivních faktur měla podle policie společnost Finpex, která sídlila také Na Sychrově 8. Tuto firmu řídil Speychalův finančník Petr Gregor, který ji vlastnil přes společnosti registrované na Kypru. Finpex vedla účetnictví fiktivních dodavatelů a subdodavatelů společnosti ČKD DIZ, měla k dispozici jejich razítka a vybraní zaměstnanci společnosti Finpex měli přístup k bankovním účtům dodavatelů a některých subdodavatelů.

Speychalova „pravá ruka“ Gregor a před ním jednatelka účetní firmy Finpex Bohdana Šeredová vydávali podle policie pokyny, aby jejich spolupracovníci převáděli peníze z účtů dodavatelských firem na domluvená konta.

Podle policie způsobila „fakturová mafie“ škodu ve výši 441 298 622 Kč na DPH a na dani z příjmu pak další částku 408 130 658 Kč. „Celkem tak České republice vznikla škoda na zkrácené dani ve výši 849 429 280 Kč,“ uvedla policie.

Tyto peníze měl tedy správně od ČKD DIZ inkasovat stát na daních. Ale ve skutečnosti putovala drtivá většina na základě fiktivních faktur na účty dodavatelů. Odtud byly převáděny na účty fiktivních subdodavatelů a pak dalších společností.

Ani tam peníze nezůstaly. Menší část byla převedena do ciziny na bankovní účty firem registrovaných v USA a ve Velké Británii. Většina jich ale byla vybrána „cash“ u přepážek tuzemských bank.

Výběry hotovosti neměl podle policie na starost jen kulturista Jan Kutiš, ale ještě dva další zaměstnanci, kteří také jako on pracovali v areálu Na Sychrově. Jmenují se Tomáš Kadlec a Jiří Lojka. A jsou taky obviněni.

 

Seznámili jsme se v posilovně

Jiří Lojka vybral v bankách 73 734 000 Kč. Tomáš Kadlec skončil – řečeno sportovní hantýrkou – na třetím místě s částkou 49 120 000. Rekordmanem je, jak již bylo řečeno, Jan Kutiš se sumou 533 515 000 Kč. Celkem vybrali a odnesli si v taškách z bank během čtyř let 656 369 000 korun. Reportér tyto „bílé koně“ kontaktoval, ale sdílní příliš nebyli.

Jan Kutiš: „Bez komentáře.“

Tomáš Kadlec: „Nebudu se k tomu vyjadřovat, dokud nebude nějaký verdikt soudu.“  

Jiří Lojka: „Nemám s tím nic společného.“

Z policejních výslechů však plyne, že se všichni znají a že mají jedno společné: Petra Speychala (či Petra Gregora) a kanceláře a posilovnu v budově Na Sychrově 8.

„Pana Speychala znám asi dvacet let. Seznámili jsme se v posilovně. Ale nikdy jsem nebyl jeho zaměstnanec. Prostě se jen známe,“ uvedl do protokolu Jan Kutiš.

Další výběrčí hotových peněz Tomáš Kadlec policii řekl: „Pana Speychala znám. Bavil jsem se s ním v posilovně, kde jsme se potkávali náhodně. Občas mě požádal, abych ho zavezl na nějaké sportovní akce. Ale nikdy jsem s ním neřešil obchodní agendu.“

Jiří Lojka odmítl u policie vypovídat. A jen řekl, že „to, co je v usnesení, se nezakládá na pravdě“. Ovšem i jeho spojuje s ostatními posilovna. Jan Kutiš policii řekl, že Lojku zná „přes cvičení“, kde se často potkávali.

Lojka má kriminální minulost. V prosinci 2005 byl odsouzen na šest let vězení za podvod. Okradl tisícovky klientů o 29 milionů korun v pyramidové hře, v níž prostřednictvím firmy 1. česká teplo-úsporná sliboval lidem regeneraci a výstavbu nových panelových domů.

Stejně tak figuruje Lojka ve firmě Michin (nejdříve jako jednatel a od roku 2017 jako likvidátor). O této společnosti napsal v roce 2007 server Aktuálně.cz, že se podílela na vymáhání pohledávky 114 milionů korun státních Českých drah. Peníze dlužily drahám už z minulosti železnice bývalé Jugoslávie. Avšak stát z pohledávky nakonec neviděl ani korunu.

Kutiš byl v triu výběrčích zjevně šéf. „Dá se říci, že jsme si vzájemně při výběrech hotovosti vypomáhali. Někdy jsme peníze i společně převáželi,“ přiznal Kutiš, který policii tvrdil, že se „na Sychrově“ staral o vozový park.

On i Kadlec byli profesí řidiči, Lojka byl spolupracovník, který „jen“ vybíral peníze. Podle Kutiše totiž „nebyl motorizovaný“. „Pokud je v usnesení uvedeno, že jsem při výběrech peněz často spolupracoval s Jiřím Lojkou, tak spolupráci při výběrech popírám. Bylo to tak, že pan Lojka nebyl motorizovaný a já jsem jej, když potřeboval, na jeho žádost svezl,“ uvedl Kutiš.

Podobně mluví i Kadlec. „S Lojkou jsem někdy jezdil na výběry hotovosti. Jezdili jsme spolu, někdy jsem vybíral já, někdy on. Bylo lepší jet ve dvou vzhledem k bezpečnosti při převozu peněz,“ sdělil policistům Kadlec.

Kadlecova výpověď je pro pochopení absurdnosti, jak to fungovalo ve firmách kolem ČKD, asi nejcennější. Kadlec, jenž vybíral z účtů desítky milionů, a přitom dělal jen řidiče s platem kolem dvaceti tisíc korun, policii řekl:

„V roce 2005 jsem nastoupil do ČKD Holding jako řidič. To jsem dělal až do roku 2016. V ČKD jsem se staral o vozový park, řešil jsem pojistné události a komunikoval s autoservisy. Jezdil jsem i na úřady. Když jsem jel do servisu, vzal jsem obálku a hodil ji na poštu. Plnil jsem pokyny, které mi dával Jan Kutiš. To byl můj přímý nadřízený. Ten mě do ČKD i přivedl. A protože jsem hodně jezdil po Praze, tak jsem byl osloven, jestli bych nemohl vybírat i nějakou hotovost z účtů. S tím nápadem mě oslovil pan Kutiš. Přišel i s tím, že budu mít i nějaká dispoziční práva k účtům, a že když budu využit na tyto výběry jakožto disponent, tak mi bylo řečeno, že v bance budu vybírat tyto peníze do pokladny společnosti. Dovolím si nesouhlasit s tím, že jsem to dělal s úmyslem se obohatit. Na tom, že vybírám peníze z banky do pokladny společnosti, neshledávám nic protizákonného. Podrobnosti o dispozičních právech si už nepamatuji. Těch firem bylo více, odhaduji asi pět. Hotovost jsem předával buď panu Kutišovi, nebo někdy i účetní paní Šindelářové. Peníze jsem vybíral v hotovosti přes přepážku. Co se týče objemu vybraných peněz, neměl jsem představu o množství, které jsem vybral. Celkovou částku jsem se dozvěděl až z usnesení policie. Nebylo mi známo, pro jakou společnost jsem ty výběry činil. Nezajímalo mě to.“

Peníze navozené do areálu Na Sychrově, kde měli Speychal, Gregor a trio výběrčích své kanceláře (i posilovnu), mizely – s nadsázkou řečeno – jako pára nad hrncem. Jan Kutiš obecně tvrdí, že „peníze předával jednotlivým jednatelům“ dodavatelských a dalších firem. Ovšem potvrzení, že peníze od něj přebírali, nemá. „Nenechával jsem si vystavovat potvrzení o převzetí částek. Víc o těch penězích nevím. Já je pouze předal,“ řekl Kutiš. Dispoziční oprávnění k účtům získal podle své výpovědi Kutiš od finančníka Petra Gregora. Speychal policii potvrdil, že vystudovaný architekt Gregor měl jeho velkou důvěru. 

Gregor tvrdí, že se ničeho nezákonného nedopustil. „Jde o naprosto uměle vytvořené konstrukce,“ uvedl.

Podle právníka Monsporta stojí obvinění Speychala na vodě. „Pana Speychala se týkají z celého obvinění jen dva listy. A důkazy? Žádné. Zatím to na mě působí dojmem, že policie vychází jen z toho, že Speychal byl majitel, a tak by bylo divné, aby o tom všem nevěděl. Taková je důkazní situace,“ řekl Monsport.

Policii se ale podařilo obnovit v zabavených počítačích zadržených podnikatelů e-mailovou komunikaci. Jeden z nich psal do Gregorovy účetní firmy Finpex. Bylo to v dubnu 2014, kdy se už o daňové podvody začala zajímat policie a zvala si na výslechy některé bílé koně. „Bohužel to někdo poněkud podělal zjevně úplně tupým výběrem zástupců dotčených společností (bílých koní). Doufám, že fyziognomie svědků a jejich IQ přípravu (na výslech) úplně neshodí,“ stálo v objeveném e-mailu. V dalším si pak pisatel stěžoval, že do jedné z firem, přes kterou protékaly peníze, byla dosazena „učitelka z mateřské“ s podprůměrnou inteligencí, s IQ v „rozpětí 80 až 93“.

 

Memento pro politiky

Tento případ není jen kriminálním příběhem, je také zprávou pro politiky, kteří v minulých letech zaměřili pozornost na šedou ekonomiku malých a středních podnikatelů, zatímco stamilionové zločiny bujely. Finále podvodu kolem ČKD probíhalo v době, kdy politici v čele s tehdejším ministrem financí Andrejem Babišem vášnivě debatovali o zavedení elektronické evidence tržeb.

Případ dokazuje i to, co se stane, když ve významné funkci působí byznysmen, a jaký střet zájmů u něj může vzniknout. Firmy spadající do holdingu Agrofert, který vybudoval Andrej Babiš a vložil do správy svěřenského fondu, jsou totiž věřiteli krachující firmy ČKD DIZ.

Například Lovochemie tvrdí, že jí ČKD DIZ dluží 44 milionů korun. Speychalova firma dělala v Lovochemii v roce 2013 ekologizaci energetického zdroje, ale zakázka měla údajně takové vady, že si lovosická továrna naúčtovala na reklamacích desítky milionů škody.

Také další továrna Babišem založeného holdingu Agrofert – Precheza Přerov na výrobu titanové běloby – měla s ČKD DIZ problematický vztah. Šlo o zakázku na rekonstrukci výrobny kyseliny sírové v hodnotě 350 milionů korun. Nová linka se na podzim 2015 porouchala a vedla k roční odstávce. „Společnost byla nucena k zajištění výroby externě nakupovat nejen kyselinu sírovou, ale i energie, které jsou při výrobě uvolňovány a dále využívány,“ svěřil se v červenci 2016 v deníku E15 šéf Prechezy Ivo Hanáček. 

Jinými slovy: obvinění ze střetu zájmů vůči Babišovi se mohou týkat i případů, kdy stát hraje celkem pozitivní roli v boji proti ekonomické kriminalitě. I zde se může objevit podezření, že do rozplétání některých kauz stát investuje více energie podle potřeby ministra či premiéra, zatímco na jiné si nijak zvlášť neposvítí. 

Nehledě na to, že policie často vydává velkou energii i na případy, o jejichž závažnosti pro stát už lze pochybovat. Jako třeba úsilí věnované vyšetřování případu tajných nahrávek Babiše „skupinou Julius Šuman“. •