Na návrat nemyslím. To bych se zbláznil

Tváře dospělých se najednou zachmuřily, všichni vypadali vyděšeně. „Někdo mi řekl, že do vesnice vstoupil Tálibán. Byl jsem dítě, ještě jsem úplně nechápal, co se děje, ale už jsem věděl, že Tálibán je něco hrozně nebezpečného. Rozběhl jsem se domů, jak nejrychleji jsem uměl. Máma stála v kuchyni. Mami, mami, je tu Tálibán, křičel jsem. Vykročila ke mně – a to je to poslední, co si pamatuju, protože hned potom jsem omdlel. Asi z toho šoku. Lidi pak začali mizet. Tálibán někoho z něčeho obvinil, je úplně jedno z čeho, a po tom člověku se navždycky slehla zem. Stalo se to i mému bratranci, bylo mu dvacet sedm. Odvlekli ho a už o něm nikdo nikdy neslyšel. A ještě jedna věc. My jsme hazárská rodina. Tálibán Hazáry odjakživa pronásledoval.“

To bych se musel zbláznit

Mansúr Musáví pochází z menší vesnice v jihovýchodní části Afghánistánu. Narodil se počátkem devadesátých let a nástup Tálibánu (1996) je jednou z jeho nejranějších vzpomínek.

Do Česka se Mansúr dostal před čtyřmi roky poté, co z Afghánistánu utekl kvůli katastrofální bezpečnostní situaci. Jeho poslední afghánskou adresou bylo hlavní město Kábul, kde jistou dobu pracoval pro vládu (detaily nechce kvůli obavám o bezpečnost zveřejňovat), což z něj udělalo primární cíl jak pro Tálibán, tak pro další teroristické skupiny, například Islámský stát.

V Česku Mansúr ihned požádal o mezinárodní ochranu. Ta se uděluje buď formou azylu, nebo – pokud žadatel v očích úřadů nesplňuje definici uprchlíka dle mezinárodního práva – formou takzvané doplňkové ochrany, o níž se dá zjednodušeně mluvit jako o jakémsi „měkkém azylu“: nejviditelnějším odlišovacím prvkem je, že doplňková ochrana (DO) se uděluje na omezenou dobu, minimálně na rok, většinou na dva.

Což byl i Mansúrúv případ, Odbor azylové a migrační politiky (OAMP) ministerstva vnitra mu na podzim 2014 udělil doplňkovou ochranu na 24 měsíců. Zohlednil přitom právě i jeho hazárský původ: Hazárové jsou po Paštunech a Tádžicích třetí největší etnickou skupinou v Afghánistánu, tvoří kolem osmi procent populace. Ač jsou zastoupeni v politice, tradičně – už po staletí – čelí pronásledování ze strany Paštunů i jiných skupin, včetně teroristických. Podle Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) patří Hazárové k nejzranitelnějším skupinám obyvatel v dnešním Afghánistánu.