Babišův GIBS: Vydejte nám data tisíců čtenářů!

Bylo úterý 24. dubna 2018, na jaro panovaly neobvykle vysoké teploty a Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) poslala do vydavatelství Mafra dopis obsahující pozoruhodnou žádost o poskytnutí informací.

Mafra je mediální dům, který vydává například deníky MF DNES a Lidové noviny a provozuje také servery iDnes.cz či Lidovky.cz (vydavatelství koupil v roce 2013 miliardář a současný premiér Andrej Babiš a nyní je spolu s dalším jeho majetkem ve správě svěřenského fondu).

Že GIBS posílá do mediálního domu dopis, není v obecné rovině neobvyklé. Vyšetřovatelé čas od času takové žádosti posílají, zejména pokud od policie uniknou informace ze živých kauz, nebo když médium přinese nějakou zásadní informaci, která může pomoci objasnit závažný zločin.

Jenže tahle dvoustránková žádost byla jiná. Inspekce požadovala po mediálním domu Mafra zpřístupnění velkého množství dat o uživatelích dvou webů provozovaných vydavatelstvím.

Šlo o data o uživatelích, kteří si „rozklikli“ dvanáct konkrétních článků a souborů na zpravodajském serveru iDnes.cz a tři texty a soubory na sesterském webu Lidovky.cz. Inspekci zajímalo období prvního půlroku 2017 – což fakticky znamenalo, že žádala o data tisíců až desítek tisíc návštěvníků (viz rámeček níže). Vyšetřovatele zajímalo hlavně to, kdo si v textech rozklikával fotografie, které byly součástí článku.

„Policejní orgán GIBS vede trestní řízení. Tímto vás s odkazem na paragraf 8 odstavec 1 trestního řádu žádám o poskytnutí informací ve vztahu k obrazovým souborům, které byly zveřejněny na webových stránkách internetových médií, které jsou ve vlastnictví vaší společnosti,“ stojí v žádosti GIBS, kterou podepsal podplukovník Michal Turnhöfer a jeho nadřízená plukovnice Katarína Nováková. A pak specifikovali webové odkazy na patnáct konkrétních souborů.

Vyšetřovatelé GIBS žádali poskytnutí IP adres s porty a s časy přístupů uživatelů, kteří se přes své počítače, tablety či mobily napojili na iDnes.cz a Lidovky.cz a dívali se na fotky z inkriminovaných textů nebo si je stahovali. „Žádáme také všechny další údaje, které by mohly vést k ustanovení konkrétního přístupového bodu, ze kterého došlo k přístupu na uvedené odkazy, resp. ze kterého došlo ke stažení dat z uvedených odkazů,“ upřesnila inspekce GIBS.

Chtěla také vědět, ze kterých domén „dané osoby na zájmovou stránku přistoupily a jak dlouho se na předmětné stránce takové osoby zdržely“.

„Požadované (informace) poskytněte ke všem uvedeným odkazům, a to za období od 1. ledna 2017 do 12. července 2017,“ stojí v žádosti GIBS. Vše chtěli vypálit na DVD médium a zaslat „bezodkladně na adresu GIBS“.

Jde o ty fotky

Nejprve řekněme, že ačkoli mluvčí Mafry Miloslava Nováková na zaslané otázky do uzávěrky tohoto vydání neodpověděla, mediální skupina podle informací magazínu Reportér data inspekci GIBS nevydala.

Mediální dům totiž takové údaje dlouhodobě neshromažďuje. Má je k dispozici jen pár dní a pak je automaticky maže. Šlo by totiž o tak velké množství dat, že by jejich uchovávání znamenalo zbytečné náklady a v zásadě by postrádalo užitek. Co více – šlo by to proti zákonům a pravidlům, podle nichž se vydavatelství chová při zpracování osobních údajů.

Tak se to píše i na webu vydavatelství Mafra: „Pro statistické účely, za účelem řešení technických problémů a za účelem IT bezpečnosti ukládáme v rámci technických nastavení našich serverů po krátkou dobu v řádu nejvýše dnů i IP adresy, z nichž byly naše články či reklamy navštíveny. Z nich následně připravujeme agregované údaje o návštěvnosti našich stránek a jednotlivých článků. Tyto údaje nepropojujeme s žádnými dalšími údaji, kromě navštíveného obsahu, ledaže bychom řešili konkrétní technický či bezpečnostní incident.“

O jaké webové texty, respektive o to, kdo na ně chodil, se inspekce zajímala?

Šlo například o článek pojednávající o údajné spolupráci Andreje Babiše s StB: text vyšel v prosinci 2013. Dále se pak inspekce zajímala o článek z ledna 2010 o vyšetřování vraždy Františka Mrázka. GIBS chtěl rovněž data o návštěvnosti reportáže z listopadu 2010 o tom, že „Bohuslavu Sobotkovi a Michalu Haškovi rostou soupeři a že do čela ČSSD chtějí i Lubomír Zaorálek a Martin Pecina“. Z téhož roku zaujala GIBS i zpráva, že „Tomáš Pitr dostal za obchod s akciemi Setuzy šest let vězení“. Inspekce také žádala údaje k rozhovoru z února 2011, který webu Česká pozice (fungující nyní v rámci Lidovky.cz) poskytl podnikatel Peter Kovarčík.

Poslední odkaz, o který se GIBS zajímala, vede na stránku serveru Lidovky.cz s online debatou s někdejším šéfem specializovaného policejního útvaru Tomášem Almerem z 5. října 2007.

Odkazů zajímajících GIBS je tedy celkem patnáct, avšak v několika případech jde o stejné články, jen s tím rozdílem, že je to detail na fotografie vložené do těchto textů. A právě ve fotografiích je klíč k pochopení toho, proč to celé inspekci GIBS zajímá.

Sečteno, podtrženo – GIBS chtěla vědět, kdo se díval nebo si stáhl tyto fotografie:

Důstojníka StB Juliuse Šumana, který byl řídícím orgánem Andreje Babiše v době komunismu.

Kmotra podsvětí Františka Mrázka, jenž patřil k úhlavním nepřátelům Andreje Babiše a jehož zastřelil nájemný vrah v lednu 2006.

Mrázkova obchodního partnera Tomáše Pitra, který sice v minulosti s Andrejem Babišem soupeřil a měl vazby na kmotra Mrázka, ale po pobytu ve vězení v Česku nadále podniká.

Politika Martina Peciny, bývalého ministra úřednických vlád a blízkého spojence prezidenta Miloše Zemana a Andreje Babiše.

Lobbisty Petera Kovarčíka, podnikatele z blízkého okolí exprezidenta Václava Klause, který patřil ke kritikům Andreje Babiše. (Kovarčíka našla policie mrtvého v koupelně jeho bytu v pražské Mánesově ulici v březnu 2015. Prý mu praskl žaludeční vřed a vykrvácel.)

Expolicisty Tomáše Almera, bývalého šéfa policejního Útvaru zvláštních činností, který má na starost technické zajištění soudem schválených telefonních odposlechů.

Co tyto postavy spojuje?

Správně, je to Andrej Babiš.

Ještě přesněji – jde o twitterový účet „Skupina Šuman“.

Atomovkou proti Šumanovi

Činnost tohoto twitterového účtu (pojmenovaného podle zmíněného důstojníka StB, jenž měl za komunismu Babiše na starosti) způsobila miliardářovi a politikovi několik problémů.

V první půli roku 2017 zveřejnil nahrávky z jeho debat s tehdejším (dnes již propuštěným) členem redakce deníku MF DNES Markem Přibilem. Babiš na těchto nahrávkách mimo jiné doporučoval, jaké informace o svých politických protivnících kdy v listu publikovat – přestože dříve veřejně sliboval, že nebude zneužívat svá média k politickému boji.

Později skupina Šuman zveřejnila i údajný dokument z banky HSBC, která úvěrovala projekt výstavby Čapího hnízda. Z tohoto dokumentu vyplývalo, že farma v době, kdy coby oficiálně malý podnik získala dotaci z EU, patřila ve skutečnosti miliardáři Babišovi. Je-li dokument pravý, může jít o cenný důkaz pro policii šetřící podezření z dotačního podvodu za 50 milionů korun: v kauze jsou nyní Babiš a jeho blízcí trestně stíháni a hrozí jim až deset let vězení.

Na twitterovém účtu „Skupina Šuman“ byla zveřejněna i série hracích karet nazvaných Andrejovi kluci. Graficky se podobaly klasickým kartám na mariáš. Jen s tím rozdílem, že na nich byly fotografie jednotlivých aktérů Babišova příběhu a jejich jména.

Důstojník StB Šuman byl na kartě červené sedmy, Mrázek byl prezentován jako žaludové eso, Pitr jako zelený král, Pecina jako kulový spodek a Kovarčík byl žaludový král. Tomáš Almer na kartách sice nebyl, ale s twitterovým účtem měl společného to, že se na něm jeho fotografie objevila v souvislosti s textem, že Almer stojí za skupinou Šuman. Což nebyla pravda, zjevně to mělo odvést pozornost.

V každém případě se nyní GIBS snaží ve spolupráci s dalšími bezpečnostními složkami vypátrat, kdo za účtem „Skupina Šuman“ skutečně stál. A jedním ze způsobů, jak toho chtěla inspekce docílit, bylo shromáždění digitálních stop na internetu. Vyšetřovatelé dospěli k závěru, že jim pomůže sběr digitálních stop u fotografií publikovaných na zpravodajských serverech, na nichž byly fotky původně umístěné a odkud je zřejmě mohla použít i Skupina Šuman na již zmiňovaný „Babišův mariáš“.

Tento postup je ale značně neobvyklý. Plošné sbírání dat v takovém rozsahu, jak to inspekce GIBS zamýšlela, by znamenalo, že stát nebere velké ohledy vůči právu občanů na soukromí. Tak velký zásah do práv a svobod lidí by byl patrně obhajitelný, pokud by policie pátrala po nějakém teroristovi, vrahovi či sexuálním deviantovi. Avšak ulehčovat si tímto způsobem práci na vypátrání lidí, kteří publikovali na sociální síti nahrávku politika či karty parodující životní přátele a nepřátele současného premiéra Babiše, je přinejmenším diskutabilní. A zřejmě i neadekvátní tomu, o co v celém případu vlastně jde.

Zda tuto praxi schvalují státní zástupci, není jasné. „Vrchní státní zastupitelství obecně nekomentuje v tomto stadiu řízení obsah a způsob provádění jednotlivých procesních úkonů policejního orgánu,“ odpověděl Pavel Prygl z Vrchního státního zastupitelství v Praze.

Ani na základní otázku, zda může jít v kauze skupiny Šuman vůbec o nějaký trestný čin, žalobce odpověď nedal. „K vašemu dotazu se nemůžeme vyjádřit, neb nám nejsou známy okolnosti a Vrchní státní zastupitelství v Praze v takové věci dozor nevykonává,“ reagoval žalobce Prygl.

Rozvědka a GIBS jsou klíč

Například to, že si někdo skrytě nahraje veřejnou osobu, tedy politika Babiše, a pak záznam publikuje, aby ukázal na jeho nekonzistence a nepravdy, není trestné. Babiš by s tímto případem možná neuspěl ani na místním úřadu, kde by se věc mohla projednávat jako přestupek proti občanskému soužití.

Problém kauzy spočívá především v jejím politickém rozměru. Současný premiér se cítí aférou dotčen, domnívá se, že ho měla politicky poškodit – a z různých jeho veřejných prohlášení vyplývá, že je přesvědčen, že skupina Šuman je důsledkem spiknutí, v němž se angažují jeho nepřátelé z byznysu a politiky.

Babiš – což je v této souvislosti důležité – přitom ve svých vyjádřeních operoval s tím, že nitky konspirace vedou podle jeho informací do rozvědky ÚZSI (Úřadu pro zahraniční styky a informace). V předchozí vládě Bohuslava Sobotky podléhala tato tajná služba ministru vnitra Milanu Chovancovi (ČSSD). Tehdejší ředitel ÚZSI Jiří Šašek i ministr vnitra Chovanec popřeli, že by rozvědka k něčemu takovému dostala zadání nebo že by vůbec takovou akci prováděla.

Podle dostupných informací jim ovšem Babiš nevěřil a nevěří. Chce ukázat, že měl pravdu a že kauza Šuman vznikla na politickou objednávku a do operace byli zapojeni špioni českého státu. Jedině v případě takového podezření vlastně může i celé vyšetřování probíhat – zneužití rozvědky v privátní akci by totiž bylo skutečně nelegální.

V rozvědce přišla personální obměna krátce po Novém roce – poté, co se řízení země ujal vítěz loňských říjnových voleb Andrej Babiš. Náměstkem ÚZSI se stal Babišův člověk, někdejší policista a důstojník rozvědky Radek Musílek, jenž zahájil rozsáhlé vyšetřování uvnitř resortu. Oficiálně se zaměřuje jen na hospodářské delikty, prověřují se údajně až stamilionové finanční díry v rozvědce s tím, že šlo buď o plýtvání na akce, které neměly odpovídající efekt, nebo dokonce přímo vyvedení peněz bez skutečného špionážního účelu.

Mezitím vznikl uvnitř strany ANO dokument, který byl zřejmě instrukcí pro několik nejbližších Babišových spolupracovníků, jak mají správně chápat současné změny a aktivity uvnitř bezpečnostních složek státu. (O materiálu psal Reportér v květnovém čísle v textu pod titulkem Tajné operace Andreje B.)

V onom interním materiálu se uvádí, že náměstek Musílek nechal prošetřit i finanční transakce směřující k jedné firmě zabývající se kybernetickou bezpečností. „Hlavním důvodem je zjištění kontaktních osob a všech zúčastněných na projektu. Musílek se domnívá, že tato firma byla zapojena v akci Šuman,“ píše se v dokumentu Babišových spolupracovníků, čímž se zjevně odkrývá skutečný motiv, proč se mají šetřit podezření z údajné zpronevěry peněz v rozvědce. Jinými slovy – zdá se, že hlavním důvodem šetření je ve skutečnosti získat cokoli, co by mohlo sloužit jako „důkaz“ o zapojení rozvědky v případu Šuman.

Tyto informace ostatně nedávno potvrdil i předseda poslanecké komise pro dohled nad ÚZSI Pavel Blažek (ODS). „Vyšetřují se jednak majetkové věci a pak se vyšetřuje to, že ÚZSI mohla být zneužita proti Babišovi. To je pravda. V médiích se psalo o majetkových věcech, ale šetří se obojí,“ řekl 7. června 2018 serveru iROZHLAS.cz.

Podle „vyšetřovací verze“ z okolí Babiše a špiona Musílka se měli na akci Šuman podílet lidé z rozvědky, a to tak, že disponovali softwarem umožňujícím odposlech přes mobil, který měl jeden z účastníků schůzek Babiš–Přibil u sebe. A stejně tak prý experti napojení na rozvědku ÚZSI pomáhali se založením účtu „Skupina Šuman“. Digitální stopy toho, kdo umisťoval nahrávky na sociální síť Twitter, podle této „vyšetřovací verze“ vedou, jak zjistil magazín Reportér, do Bulharska. Zde prý musel být člověk spojený se skupinou Šuman, neboť odtud umisťoval na Twitter některé soubory.

Podezření o spiknutí veřejně vyslovené Babišem (a neveřejně podpořené jím dosazeným náměstkem rozvědky Musílkem) je ovšem stále pouze podezřením. Další stopy, indicie, či dokonce důkazy, se hledají. A jedna z cest, po které se vyšetřování dalo, byly i fotografie z karet „Andrejových kluků“ skupiny Šuman, které se objevily ve zmíněných článcích zpravodajských serverů vydavatelství Mafra.

Přitom je nadále možné, ne-li dokonce pravděpodobné, že v celém případu nešlo o zneužití bezpečnostních složek státu. Z dosud nashromážděných informací magazínu Reportér vyplývá, že za nahrávkami by mohli stát „kmotři“ z podnikatelských kruhů, kteří nejsou nakloněni Babišovi, a že záznam mohl nahrát mobilní telefon Marka Přibila. I tak by ale nejspíše nešlo o nijak závažný zločin, kvůli kterému by se měl dávat do pohybu celý bezpečnostní aparát státu na úkor jiných, závažnějších akcí.

K tomu, aby se vyšetřování podle Babišova scénáře spustilo, bylo zapotřebí změnit jak vedení rozvědky ÚZSI, tak i další důležité instituce – GIBS. (Inspekce šetří trestné činy policistů a špionů.)

Do vedení rozvědky přišel začátkem roku již zmiňovaný Musílek, o pár měsíců později odvolala vláda i ředitele ÚZSI. V březnu začal Babiš tlačit na dosavadního šéfa GIBS Michala Murína (dosazeného minulou vládou Bohuslava Sobotky). Murín nakonec tlaku podlehl a 17. dubna 2018 oznámil, že do konce dubna ve funkci skončí a odejde. To se i stalo. GIBS zatím vede dočasně úřednice, která potřebám Andreje Babiše vychází vstříc.

A krátce po Murínově oznámení, 24. dubna 2018, poslala inspekce do mediálního domu Mafra již zmíněnou velmi neobvyklou žádost o vydání velkého množství dat. •

Aktualizace: Několik dní po uzávěrce červencového vydání magazínu Reportér zaslal své vyjádření zástupce mediální skupiny Mafra – vzhledem k tomuto článku však v zásadě nesděluje nic nového. Vyjádření společnosti Mafra zní: „Bohužel se k dotazům policie či GIBS nemůžeme vyjadřovat. Nicméně naše společnost uchovává informace o návštěvnících našich webů pouze po velice krátkou dobu v rámci technické funkčnosti serverů a nijak je nevyužívá mimo případnou obranu proti síťovým útokům, řešení technických problémů apod. Podrobnosti o zpracování těchto údajů ze strany MAFRA lze nalézt zde.“

Nástup nové moci

Reportér dlouhodobě sleduje mocenské změny po parlamentních a prezidentských volbách. Projekt podpořil Nadační fond nezávislé žurnalistiky (NFNŽ).