Vládě se krátí čas

Někdy si říkám – chtěl bych vidět, jak by to vypadalo, kdyby za nynější války na Ukrajině a inflace vládla Babišova vláda. A pak si uvědomím, že bych to vlastně vidět nechtěl.

Nejspíše by šlo o podívanou, ovšem nikoli v dobrém slova smyslu. Stačí si vzpomenout na chaotické výkony předchozího kabinetu ANO za covidové krize, kdy se často řídil především náladami na sociálních sítích. Jenže nyní už nevládne Andrej Babiš, od konce loňského roku je premiérem Petr Fiala.

V době prvních týdnů Putinovy agrese si nová vláda po mém soudu počínala dobře, až skvěle. Při premiérově cestě do obleženého Kyjeva jsem osobně cítil něco, co už dlouho ne – totiž hrdost na nějakého politika z mojí země. Z jarních průzkumů, v nichž si vládní koalice držela solidní popularitu navzdory zdražování a hartusení opozičních ANO a SPD, se dá odhadnout, že můj náhled nemusel být ojedinělý.

Jenže takové vzepětí, podpora vládě za velké zahraničněpolitické krize – sociologové to anglicky nazývají rally-round-the-flag effect, „mobilizace kolem praporu“ – se vyčerpá. Pokud se přidají zásadní hospodářské potíže, třeba silné zdražování, jaké dnes vidíme, je hrozba propadu popularity značná. Toto riziko ještě stoupá, jestliže si vláda v takové složité situaci nepočíná zrovna dobře. A bilance kabinetu Petra Fialy se v tomto ohledu zdála na konci května přinejlepším rozporuplná.

Především je obtížné ubránit se dojmu, že vládní činitelé reagovali pozdě. Možná se někteří, věrni pravicovému přesvědčení, chtěli na začátku držet striktně principu, že hlavním cílem je nadále snižování rozpočtového schodku. Někdo možná sázel na to, že se vše nějak přežene, válka brzy skončí a tlak na ceny energií poklesne. Jenže – i když přát si dobrý konec je pochopitelné – spoléhat se na to nedá.

Pak zde máme otázku komunikace s veřejností. Na sklonku jara už se totiž nedalo říct, že by vláda nedělala nic – avšak tím, jak ministři své kroky a návrhy zveřejňovali po kouskách, mohlo to spoustě lidem připadat nedostatečné. Samozřejmě bych nerad, kdyby se opakoval styl Andreje Babiše, v němž vládnutí bylo v podstatě pouze jednou velkou marketingovou show. Ale kdyby třeba vláda dovedla na nějaké speciální akci předstoupit před veřejnost a představit seznam – chytáme pro vás takovou a takovou pomoc, nebylo by to od věci. Nikoli z důvodů, aby si koalice udržela popularitu, ale proto, že by to část veřejnosti mohlo, byť omezeně a dočasně, uklidnit.

Pokud jde o věcnou rovinu: jen zřídka je nějaké opatření vyhlášené vládou v demokratické zemi 21. století všeobecně chváleno. Ve chvíli, kdy píšu tyto řádky, ještě ani nebyly mnohé detaily ministerských návrhů jasné. Existuje i důvodné podezření, že nové koalici kladla odpor část úřednictva najmenovaná za léta vládnutí ANO. Na druhou stranu – například z návrhu na vyplacení jednorázového pětitisícového příspěvku na dítě pro velkou část rodin – se dalo odvodit, že Fialova vláda preferuje spíše plošnější pomoc před silnou podporou chudším vrstvám, na které zdražení energií či potravin dopadá nejvíce. A je zcela oprávněné se ptát, zda taková politika nepovede k tomu, že spokojený nakonec nebude nikdo: situace mnohých se zásadně nezmění a chudí se stejně dostanou do těžké situace.

Bylo by nerozumné chtít po Fialově vládě, aby řešila drahotu tím, že posype ekonomiku další hromadou vypůjčených peněz, jak požaduje ANO. Je vlastně fascinující, že Andrej Babiš prosazuje přesně to, co už téměř jistě přispělo k vysoké české inflaci – vyšší než leckde jinde v Evropě.

Přesto platí, že kabinetu Petra Fialy se krátí čas. Třeba se nakonec budou věci vyvíjet jinak, avšak hrozba podzimních sociálních nepokojů se nyní jako možný scénář fakt vyloučit nedá.