Stopy byznysu s židovskými náhrobky míří do Chomutova

Report

Dlažební kostky z židovských náhrobních kamenů, které se nedávno objevily při rekonstrukci chodníků na Václavském náměstí v Praze, mohou pocházet ze zničeného židovského hřbitova v Chomutově. Je o tom přesvědčen bývalý ředitel zdejšího Oblastního muzea Stanislav Děd.

Stanislav Děd kontaktoval redakci magazínu Reportér poté, co si v prosincovém čísle přečetl reportáž o židovských hrobech a obchodech s nimi, na nichž se v osmdesátých letech podílel tehdejší vekslák a pozdější kmotr podsvětí František Mrázek spolu s představiteli Židovské obce.

Rozřezané náhrobky z černé švédské žuly se používaly na výrobu dlažby, část jich skončila na pražské pěší zóně ve spodní části Václavského náměstí a v ulici Na Příkopě.

Stanislav Děd se tématu ničení a rozkrádání židovských hřbitovů začal věnovat v roce 2003. Tehdy se mu jako řediteli Oblastního muzea v Chomutově ozvala Caroline Heller z USA, která chtěla pátrat po židovských předcích a poznat místo, kde se její otec seznámil s matkou Liese.

Ta utekla nejdříve z rodného Německa do relativního bezpečí v Československu, v Chomutově potkala Paula. Na rozdíl od něj ještě stihla utéct před válkou do USA.

 

Pryč odtud!

Když se schylovalo k druhé světové válce, bratři Hellerovi se rozhodli utéct z rodného Chomutova do Anglie. Erich jel napřed, Paul čekal ještě několik dní na promoci. To se mu stalo osudným, namísto odjezdu do Anglie musel nastoupit do transportu.

Konec války jej zastihl v koncentračním táboře Buchenwald. Po jeho osvobození tam přijel i štáb americké televizní a rozhlasové stanice CBS. S jedním z reportérů se tehdy setkal i Paul Heller. Prováděl novináře a vyprávěl mu, jaká zvěrstva se v lágru odehrávala.

Rozhlasovou reportáž poslouchal i Erich Heller žijící v Anglii. Dozvěděl se tak, že jeho bratr žije. Po shledání se odstěhovali do USA. Erich se stal literárním vědcem, Paul se jako lékař podílel na výzkumu rakoviny krve a staral se rovněž o válečné veterány.

 

Trpký návrat

Paulova dcera Caroline neměla žádné kontakty na příbuzné v Česku. Zkoušela všechno možné, až narazila v roce 2003 na ředitele chomutovského muzea Stanislava Děda.

Po prvním oficiálním setkání za účasti zástupců radnice si šla Caroline Heller projít město a navštívila hřbitov, kde měl ležet její dědeček. „Ani paní primátorka nevěděla, kde se starý židovský hřbitov nachází,“ vzpomíná Stanislav Děd a pokračuje: „Když jsme tam dorazili, našli jsme travnatou plochu bez jediného náhrobku. Z jedné strany byl kovošrot, z další psí útulek. Caroline si hřbitov mlčky prohlédla, pak poděkovala, rozloučili jsme se v dobrém.“

Caroline Heller chtěla původně odevzdat chomutovskému muzeu různé dokumenty a také Velký záslužný kříž, který zdědila po své rodině. Po návratu do USA se však tři měsíce neozvala, načež do Chomutova dorazil její mail: „Můj dojem z židovského hřbitova byl tak silný, že nemohu darovat tyto věci do města, které nenávidí Židy.“

 

Hřbitovní Akce Z

Židovský hřbitov v Chomutově, který čítal zhruba 357 hrobů, byl zlikvidován v rámci Akce Z - komunistickým režimem schválené brigády na „zvelebování“ sídlišť, výstavby prodejen či kulturních domů.

Židovská obec do té doby pravidelně upozorňovala na zoufalý stav hřbitova. „Nikdo jim ani neodpověděl,“ říká Stanislav Děd, který dohledal v časopise Posel vydávaný Židovskou obcí v Teplicích záznam od jejího duchovního Tomáše Pulce: „Během akce Z, která byla financována částkou 500 tisíc korun, byly obě polorozpadlé budovy na hřbitově v letech 1986 až 1987 zbourány, náhrobní kameny odvezeny a černá žula rozprodána kameníkům.“

Podle dokumentů, které se podařilo Stanislavu Dědovi sehnat, náhrobky odváželo družstvo Štuko Praha. Dostal se touto cestou materiál z chomutovského hřbitova k Františku Mrázkovi a jeho partě? Původně se spekulovalo o tom, že na Václavském náměstí byly použity židovské náhrobky z Údlic na Chomutovsku. „Jsem přesvědčen, že na Václaváku jsou kameny z Chomutova, a ne z Údlic, kde je hřbitov mnohem menší a o podobné akci nemáme patřičné indicie,“ domnívá se Stanislav Děd.

O nálezu kostek na Václavském náměstí mluvil v prosinci 2019 s tajemníkem Federace židovských obcí Tomášem Krausem. „Řekl mi, že mají zprávy o vícero hřbitovech, které byly likvidované v součinnosti s některými představiteli tehdejší Židovské obce. Konkrétně k Chomutovu nic bližšího nevěděl, ale i on zmínil Štuko Praha.“

 

Pošlete objednávku

Podnik Štuko Praha vznikl v roce 1951 jako sochařsko-štukatérský družstevní závod. Štuko je stále vedeno v obchodním rejstříku jako fungující společnost, ovšem poslední listina v rejstříku pochází z roku 2010. Sídlo družstva je ve Fibichově ulici v Praze 3 kousek od místa, kde býval židovský hřbitov a dnes zde stojí Žižkovská věž.

Předsedou družstva je již od roku 1993 Pavel Jaroš. Na dotaz ohledně chomutovské Akce Z zareagoval: „S Židy máme společného jenom to, že sídlíme v bývalé židovské márnici. V obchodu se židovskými náhrobky Štuko nijak nefigurovalo. Doložil bych vám to, ale archiv družstva byl zničen při povodních v roce 2002.“

Stanislav Děd má o Jarošově verzi pochybnosti. „Na vytopení archivu se podle mě jen vymlouvá, Štuko sídlí na Žižkově od roku 1982, žádná povodeň sem nezasáhla.“ Bývalý šéf oblastního muzea se opírá rovněž o dokument z roku 1983, kdy probíhalo plánování akce, a který vydal Městský národní výbor v Chomutově. Družstvo Štuko je v něm jasně uvedeno jako odběratel židovských náhrobních kamenů.

„Soudruh Krajhanzl byl upozorněn, aby při odnášení náhrobních kamenů a ostatních věcí souvisejících s pohřebištěm bylo postupováno pietně. Zástupce družstva Štuko slíbil odvoz v průběhu měsíce září. Družstvo Štuko zašle objednávku na autojeřáb do OSP Chomutov soudruhu Lacinovi,“ píše se v zápisu z kontrolního dne, který se uskutečnil na místě hřbitova 23. srpna 1983.

 

Mluvit spolu

Ještě jako ředitel muzea se Stanislav Děd snažil najít pro obnovu zničeného židovského hřbitova řešení. S primátorkou Ivanou Totter (dříve Řápková) se domluvil, že s pozůstatkem hřbitova „se musí něco udělat“, a Technické služby ho poté začaly alespoň udržovat. V roce 2008 zde byl slavnostně odhalen pomník připomínající místní židovskou komunitu za účasti izraelského velvyslance Yaakova Levyho.

Stanislav Děd se začal zajímat i o další židovské hřbitovy na Chomutovsku. Společně s muzejním fotografem Hugem Sedláčkem zdokumentovali sedmdesát židovských míst, mapovali i německé hřbitovy, organizovali setkání se sudetskými Němci. „Většinou to byly babičky, které před námi seděly jako uzlíčky. Odmítám paušální nálepku, že to jsou všechno fašisti. Jednal jsem s nimi s respektem jako s krajany. Hlavní je spolu mluvit,“ říká Stanislav Děd.

Během svého působení v muzeu inicioval 170 výstav na téma společné historie a uspořádal dvě konference. „Ohlasy byly jenom pozitivní. Lidi nám navíc nosili různé věci, dopisy a další památky,“ vzpomíná Děd. Za přínos k česko-německým vztahům dostal od bavorské vlády v roce 2017 výroční cenu Kulturpreis für Volkstumspflege (za péči o folklór). „Byl to příjemný pocit, že ta práce snad nebyla marná,“ říká.

 

Trnem v oku

Ředitelem Oblastního muzea v Chomutově byl dnes pětasedmdesátiletý Stanislav Děd šestnáct let. Zvítězil i v konkursu na ředitele v roce 2017, ale Rada Ústeckého kraje výsledky ignorovala a jmenovala do funkce Markétu Prontekerovou, která skončila na druhém místě.

Podle exšéfa chomutovského muzea stojí za jeho odvoláním dlouhodobé spory s bývalým krajským radním Jaroslavem Komínkem z KSČM. „Byly mu trnem v oku výstavy a přednášky, které mapovaly německé kulturní dědictví, vadily mu i naše muzejní akce týkající se Tibetu.“ Když na problémy kolem výběrového řízení upozornil Chomutovský deník, radní Komínek se nechal slyšet: „Osobně ho (Stanislava Děda) neznám, nikdy jsem s ním nejednal, celé je to nesmysl.“

Stanislav Děd chtěl zůstat v chomutovském muzeu alespoň jako řadový pracovník, ale ani to mu nebylo umožněno. Badatelské činnosti se nicméně věnuje nadále, působí jako člen vládní pracovní skupiny pro kulturně-historický průzkum hřbitovů. „Jsou mnohdy poslední připomínkou lidských osudů a historie místa,“ říká muž, který by rád rozluštil i záhadu, odkud pocházely a komu patřily židovské náhrobky, po nichž nyní šlapou lidé v centru Prahy.

 

Autorka je studentka žurnalistiky na Univerzitě Palackého v Olomouci

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama