Otcův příklad, záchrana před rudou knížkou

Jeho maminka od čtrnácti sloužila v domácnostech, otec se vyučil ševcem. Měli pět dětí, dvě zemřely v raném věku. Zůstali tři synové: Jaromír, Ladislav a hlavní postava tohoto příběhu, Jiří.

Procházkovi žili mnoho let na zámku v Horních Počernicích, který v roce 1921 zakoupil Spolek péče o sirotky při Evangelické církvi metodistické. Rozlehlý areál sloužil jako sirotčinec a starobinec.

Právě sounáležitost s odnoží protestantské církve, která se zaměřuje na sociální pomoc, zásadně ovlivnila život a postoje Jiřího Procházky. Jeho otec na zámku pracoval jako údržbář a správce.

V prvním sledu

„Při mobilizaci v roce 1938 tatínek litoval, že se na jeho ročník již nevztahuje mobilizační povinnost. Chtěl bojovat za vlast,“ zavzpomínal syn Jiří pro školáky v rámci projektu Příběhy našich sousedů.

Během protektorátu se jeho otec Karel Procházka zapojil do ilegální činnosti. Nejdříve spolupracoval se skupinou kolem časopisu V boj – z ústředí dostával rozmnožovací blány a pomáhal kopírovat jednotlivé listy, skládat je a sešívat.