Řídit stát jako kasino

Michal Štádler nakupuje to, co jiné obchody z různých důvodů neprodají. Jezdí po skladech, skupuje přebytečné zásoby a nové zboží prodává dál. Nejčastěji ve vlastní síti obchodů Levno, kterou se svým společníkem postupně buduje. O svém podnikání říká, že to je byznys do krize, protože v těžkých dobách se sklady rychleji plní a zákazníci jdou ještě víc po ceně, což je jediná konkurenční výhoda jejich obchodů: za hubičku nakoupí a levně prodají.

S tím, jak Česko a další země přešly s podzimní vlnou pandemie k uzavírání ekonomiky a obchodů, tuší, že přichází jejich chvíle. Zatím je podle Michala Štádlera klid před bouří.

„Náš byznys je o osobním kontaktu. Osmdesát procent se dělá na různých výstavách a návštěvách ve skladech o 250 tisících palet, kde chodíte, diskutuje a vybíráte. To na dálku nefunguje,“ vysvětluje podnikatel, který má letité zkušenosti z předchozí práce pro nadnárodní řetězec. „Měli jsme božskou nabídku na nerfky ze Švýcarska, ale nejsme schopni je koupit, protože kvůli covidu to není ta firma schopna zpracovat,“ říká o možné koupi plastových pistolí s pěnovou municí. „Pokud uteče vánoční období, potom už to bude nekoupitelné zboží. A to bylo skoro zadarmo,“ lituje Michal Štádler obchodu, ze kterého možná sejde.

Na jaře, když přišla tvrdá karanténa a první zavírání obchodů, se prý toho moc nezměnilo a mnozí obchodníci lockdown ustáli, byť se ztrátami. Teď na podzim, kdy se kvůli nezvládnuté přípravě na druhou vlnu musela část ekonomiky včetně řady obchodů opět zavřít, čeká, že dopady budou tvrdší. „Tohle není běžná ekonomická krize,“ říká Michal Štádler, „když to bude trvat déle než dva týdny, bude to těžké i pro větší řetězce, protože jim uteče už druhá sezona,“ dodává. Blíží se totiž Vánoce, tradiční svátky obchodníků.

Letos to však bude zřejmě jinak, což naznačuje třeba to, že někteří prodejci zimního zboží již začali s výprodeji; obyvatelstvo patrně šetří více než na jaře. „Lidi podle mě začali už víc syslit, teprve druhá vlna firmy prověří,“ míní podnikatel s levným zbožím Michal Štádler.

Návrat k částečnému lockdownu, který měl zpomalit šíření koronaviru a zabránit kolapsu zdravotního systému, velmi pravděpodobně způsobí v Česku hlubší pokles ekonomiky a povede ke zvýšení zadlužení země. Po výhledech na jaře na desetiprocentní propad se vývoj postupně obracel k lepšímu: v následujících měsících prokázala česká ekonomika větší odolnost, než ekonomové původně očekávali. S příchodem podzimu a nového uzamčení dochází opět na přehodnocování k horšímu. Míra nejistoty je tentokrát velká, protože začátek podzimní vlny odpovědným politikům a institucím utekl a návrat k normálnějšímu životu může být pomalejší než na jaře.

 

Zapnuto a zase vypnuto

Postupné zlepšování návštěvnosti i obratů v obchodech trvalo podle Petry Khekové, šéfky společnosti Retail Fashion, přibližně do poloviny září. V Česku provozuje deset prodejen s oblečením značky Esprit ve velkých obchodních centrech v Praze a v Brně. Už začátkem podzimu, jak přibývalo nakažených, se lidé začali bát a méně nakupovat, aniž k tomu potřebovali říjnové vládní rozhodnutí o uzavření části kamenných obchodů. „V podstatě s prvním návratem opatření proti covidu, rouškami a dalším zpřísněním se návštěvnost a obrat zase začaly propadat,“ říká. Již na jaře patřily obchody s módou nebo obuví k nejpostiženějším částem maloobchodu.

Jak říká jeden z obchodníků, lidé na home office nic nepotřebují, „stačí jim na měsíc troje tepláky, trenky a ponožky“. Přesun lidí z kanceláří domů a úbytek turistů v Praze srážely návštěvnost obchodních center i přes léto, kdy jakákoliv omezení odpadla. Předvánoční období je pro většinu obchodů nejpodstatnější částí roku, a jak říká Petra Kheková, bývala by to vítaná příležitost umazat aspoň část ztrát z jarního zmrazení ekonomiky. „Což se bohužel vzhledem k druhému zavření nestane, a naopak problémy narůstají,“ vysvětluje.

Kamenné obchody a provozovny, které měly tu možnost, se již v průběhu roku s ještě větší vervou vrhly na prodej online. Většinou jim e-shop tvoří jen zlomky tržeb – vítězi karantény tak budou čistokrevní internetoví prodejci. Tedy za předpokladu, že do konce roku vydrží bezproblémově fungovat pošty a další doručovací služby.

Od začátku roku do srpna se tržby prodejců přes web zvedly o pětinu, nárůst u kurýrních služeb bude ještě vyšší. Naznačují to údaje, které zveřejnil hlavní ekonom České spořitelny David Navrátil. Ukazují, jak se v průběhu jarního a podzimního lockdownu vyvíjely platby kartami. V obou obdobích dramaticky klesly platby za jakékoliv služby a zboží spojené s cestováním, dopravou a ubytováním. Lidé se na podzim již také tolik nepředzásobili jídlem. Naopak platby kartou u kurýrů koncem října meziročně explodovaly o 286 procent, což je dvakrát tolik než na jaře. Naznačuje to, že na podzim se lidé ještě rychleji přesunuli k online nákupům, jež si nechávají vozit až domů.

Přesun do online světa však není univerzální spásou, zvlášť ve službách – ostříhat zákazníka přes počítač pořád ještě nejde a majitelé restaurací si zoufají nad srážkami, které jim účtují velké rozvážkové služby: dosahují až třiceti procent z ceny jídla.

V případě velkých módních značek jako Esprit je zase komplikací, že si lokální kamenní prodejci nemohou vytvářet vlastní národní e-shopy. Posunem k lepšímu oproti jaru je podle Petry Khekové, šéfky společnosti Retail Fashion, aspoň to, že některé kompenzační programy pro uzavřené provozy již běžely a vláda nemusela vymýšlet nic nového. Týká se to například programu na krytí mezd s názvem Antivirus a příspěvek na úhradu nájmů zavřených provozoven. „Doufáme, že podporu z těchto programů tentokrát dostaneme dříve,“ říká Petra Kheková. S ostatními nájemci v obchodních centrech na jaře založili asociaci, snaží si vzájemně pomáhat a také komunikovat s vládou a s pronajímateli. „I v této pro většinu z nás kritické situaci se někteří pronajímatelé snaží situace využívat a získat maximum pro sebe na úkor nájemců,“ říká směrem k vyjednávání o nové výši nájmů a různých poplatků spojených s provozem obchodů v nákupních centrech.

 

Hlavně pomalu

Ministryně financí Alena Schillerová v dubnu oznámila, že vláda podpoří ekonomiku v souvislosti s dopady šíření nového koronaviru závratnou sumou ve výši 1,19 bilionu korun. „To představuje 20,7 procenta HDP a řadí nás to nejen na evropské úrovni mezi země, které do záchrany své ekonomiky uvolňují naprosto nejvíce,“ slibovala přitom Schillerová. Již tehdy bylo zřejmé, že jde o číslo na efekt. Zahrnovalo totiž přes devět set miliard záruk za úvěry, které však kvůli poměrně přísným podmínkám neměl ani kdo poskytnout, ani kdo čerpat. V dalších měsících se to jen potvrdilo. Celková výše podpor v souvislosti covidem byla koncem října nižší než pětinová z oznámeného bilionu a dvou set miliard. Jde navíc o výpočet ministerstva financí, které do toho započítává vedle záruk za úvěry například i výdaje na nákupy roušek z Číny a oddlužení nemocnic.

Hlavní potíží však nebyla ani tak celková výše podpory, jež je na domácí poměry historicky vysoká, ale nedostatečná rychlost a složitost. Třeba u již zmíněné pomoci s nájmy pro podnikatele, kteří museli mít v průběhu jarních měsíců zavřeno. „Doteď jsme z toho neviděli ani korunu, protože to všechno stráááášně dlouhoooou dobu trvá,“ protahuje slova Michal Štádler, spolumajitel sítě obchodů Levno. Žádost podal za své obchody až koncem září, tedy poslední den lhůty. Podle něj bylo těžké sehnat všechna požadovaná potvrzení. „To skoro nešlo podat,“ tvrdí. „Ono sehnat čestné prohlášení s ověřeným podpisem od majitelů nemovitostí, když jeden je dopravní podnik, dva žijí v cizině a třetí je dlouhodobě nedostupný, to je skoro nadlidský úkol. A teď budeme ještě kdovíjak dlouho čekat, než nám ty peníze pošlou,“ říká.

S druhou vlnou pandemie se pravidla pro nájemníky výrazně zjednodušila, ale Michal Štádler říká, že už nemá zájem. „Tentokrát jsme už obchody nezavřeli,“ vysvětluje. V mezidobí od jara totiž upravili sortiment v prodejnách, přidali více potravin, domácích a toaletních potřeb, aby splnili definici nezbytných nákupů. Předpokládali totiž, že v Česku přijde další vlna zavírání obchodů – a podruhé už svůj byznys budovaný z nuly ohrozit nechtěli. Zboží z kategorií, jež mají výjimku na pokračování v prodeji, u nich tvoří až sedmdesát procent. Navíc na to mají glejt od ministerstva zdravotnictví, které jim prý velmi rychle potvrdilo správnost jejich výkladu. „Hecli jsme se, že zůstaneme otevření i s vidinou toho, že to nebude žádná hitparáda,“ uvedl Michal Štádler koncem října.

Tržby jim sice kvůli omezenému pohybu lidí na ulicích spadly podle lokality o třicet až padesát procent, ale podle něj je lepší mít aspoň nějaké příjmy než se jen spoléhat na stát. Také prý moc nevěřil slibům, že by obchody mohly zůstat zavřené pouze pár týdnů. „Pokud by se to nakonec protáhlo na měsíc nebo dva, to by pro spoustu obchodů včetně těch našich bylo na pováženou. My potřebujeme růst a investovat,“ vysvětluje Michal Štádler. Od jara také se společníkem investovali do rozvoje vlastního e-shopu. Přestože stále tvoří jen zlomek obvyklého výkonu kamenných obchodů, na podzim už online utržili za den tolik, kolik před rokem inkasovali za celý měsíc.

 

Počítání recesí

Přitom to mělo být jinak a podle předchozího vyjadřování premiéra Andreje Babiše se již žádná plošná omezení do Česka vrátit nikdy neměla. Ještě koncem srpna se sešel na jednom pódiu s lídry dalších šesti středoevropských a východoevropských států ve slovinském Bledu v diskusním panelu pojmenovaném Evropa po brexitu a po covidu-19. Záznam celé diskuse je k vidění online. Andrej Babiš, sedící po levici maďarského premiéra Viktora Orbána, nejprve umravňoval moderátora, že on nepřijel do Slovinska diskutovat o stavu právního státu ve skupině čtyř zemí V4, ale o Evropě po skončeném covidu.

„Já jsem byznysmen, krizový manažer, premiér České republiky, vyhrál jsem šest voleb. A máme výsledky ve skupině V4,“ uvedl a začal vypočítávat své zásluhy: „Jsme nejlepší v covidu. Růst. Nejnižší nezaměstnanost, v tom jsme jednička v Evropě. Číslo čtyři v dluhu, tamhle Bojko je lepší než já,“ ukázal na kraji pódia sedícího Bojka Borisova, premiéra Bulharska s dvacetiprocentní mírou zadlužení ekonomiky. „Já jsem byl ministrem financí, já jsem snížil dluh z 41,5 procenta (HDP) na třicet,“ ukázal na sebe Andrej Babiš, „tak proč ty otázky na právní stát?“

Jen o dva měsíce později byla věrohodnost Babišových výroků v troskách. Přestože Česko potlačilo první vlnu díky včasným a tvrdým zásahům velmi úspěšně, od začátku podzimu patří k nejvíce covidem zasaženým zemím v Evropské unii. Podle údajů Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) na přelomu října a listopadu vedlo nepopulární žebříčky v počtu nově objevených případů nemoci i v počtu úmrtí v přepočtu na obyvatele. Náskok, který Česko po jaru mělo, byl promarněn a v říjnu se vrátila opatření omezující volný pohyb, vzdělávání a podnikání.

Výhled na propad české ekonomiky se kvůli tomu vrátil k černějším jarním scénářům. Veřejný dluh ke konci letošního roku může vyskočit až ke 45 procentům ročního výkonu ekonomiky (HDP). Ministerstvo financí dokonce oznámilo, že z důvodu velké nejistoty odkládá pravidelnou předpověď vývoje české ekonomiky z listopadu až na leden. Podle ekonomů jde o bezprecedentní krok, který jen snížil důvěryhodnost v hospodaření české vlády. „Ani v době předchozích krizí si nepamatuji, že by k tomu ministerstvo přistoupilo,“ říká hlavní ekonomka Raiffeisenbank Helena Horská. Podle ní je jasné, že tato krize je jiná a budoucí vývoj se těžko odhaduje, ale stát musí být připraven na různé varianty budoucího vývoje a podle toho plánovat. „Žádný finanční ředitel by si nedovolil říct majiteli firmy, že nepředloží plán na příští rok, protože neví. Úkolem státu je dávat mantinely budoucímu vývoji. Zbavit se této odpovědnosti je velmi laciné,“ dodává ekonomka.

Vývoj v nejbližších měsících záleží především na tom, jak dlouho budou škrtící omezení trvat. Vedle pravidelně odhadovaných ekonomických škod totiž pandemii provázejí mnohem hůř vyčíslitelná rizika plynoucí z hrozby zahlcení zdravotního systému, ztrát na zdraví a lidských životech.

Po dočasném oživení ekonomiky ve třetím čtvrtletí se v závěru roku česká ekonomika podle prognóz vrátí do recese. „Prozatím počítáme s poklesem HDP o šest až sedm procent ve čtvrtém čtvrtletí a celoročním propadem ekonomiky o osm a půl procenta,“ říká David Marek, hlavní ekonom ve společnosti Deloitte. Na jaře, měsíc po tvrdém uzavření ekonomiky, odhadoval pokles v letošním roce až o desetinu. Potom se výhled postupně zlepšoval s tím, jak rychle opadla veškerá omezení, automobilky rozjely výrobu a lidé se vraceli do obchodů.

Nyní přehodnocuje svůj výhled na zbytek roku opět směrem dolů. Charakter omezení v Česku je podle Davida Marka podobný těm na jaře. Lepší než na jaře byla ještě v říjnu situace v okolních zemích, jež jsou našimi hlavními obchodními partnery. Na rozdíl od jarních měsíců se u nich situace s pandemií vyvíjela lépe, takže nesáhly k tak tvrdým opatřením a zavírání továren, což by mohlo mít na Česko pozitivní efekt. David Marek naopak upozorňuje na to, že do druhé karantény vstupuje řada tuzemských firem i domácností s podstatně nižšími finančními rezervami, než měly ještě začátkem roku. „S příchodem druhé vlny pandemie a následně opětovné karantény se zvyšuje pravděpodobnost alternativního scénáře, ve kterém by se mohla letošní recese protáhnout i do příštího roku,“ odhaduje David Marek.

 

Kulaté schodky

Takový vývoj by se přirozeně promítl do nárůstu nezaměstnanosti a ještě většího schodku vládních financí. Letošní státní rozpočet je na papíře po několika úpravách nastaven na minus pět set miliard korun. Že by ovšem hospodaření státu mohlo dopadnout tak špatně, tomu při přípravě nevěřila ani ministryně financí Alena Schillerová. Přesto schodek překoná rekordní krizový rok 2010. Koncem října vyrostl deficit na 274 miliard, do konce roku se přiblíží čtyřem stům miliardám.

Rozpočet navržený na příští rok počítá s deficitem dalších 320 miliard. Kolik to však bude, neví ani samotná vláda Andreje Babiše. Rok 2021 je rokem volebním a nutkání pustit veřejným rozpočtům žilou bývá v tomto období pravidelně na vrcholu. Premiér již navrhl změnu u daně z příjmů, po letech by mělo dojít ke konci takzvané superhrubé mzdy. Hlavním sdělením pro voliče je pokles zdanění o zhruba osmdesát miliard korun, a to hlavně pro lidi se středními a vyššími příjmy. S tím nepočítal ani návrh státního rozpočtu, ani koaliční sociální demokraté. Ti naopak přinejmenším začátkem listopadu usilovali ve vládní koalici o snížení daně lidem s nižšími příjmy.

Lidé zabývající se veřejnými financemi výši plánovaných schodků kritizují až v druhém sledu. Hlavní výhradou je, že vláda dosud nenabídla žádný plán, jakým způsobem se chce vrátit k dlouhodobě udržitelnému vývoji, až covid zmizí. Očekávaný rychlý růst ekonomiky totiž po skončení pandemie přijít může, ale nemusí. Již na jaře využila vláda nouzový režim k tomu, aby změnila, respektive zmírnila pravidla stanovená zákonem o rozpočtové odpovědnosti. Tento zákon vznikl ve všech evropských státech po předchozí hospodářské krizi a měl všechny budoucí vlády brzdit v nadměrném zadlužování. Nyní Andrej Babiš navrhuje na nejbližší období tuto již velmi uvolněnou brzdu fakticky vypnout.

Proti premiérově návrhu se ozvala Národní rozpočtová rada, což je odborná státní instituce založená právě kvůli dohledu nad dlouhodobě udržitelným vývojem veřejných financí. Pokud Andrej Babiš ještě před dvěma měsíci u slovinského jezera Bled vyprávěl, jak snížil veřejný dluh v Česku pod třicet procent HDP, jeho nový návrh by podle propočtů rady mohl již v roce 2027 znamenat protržení takzvané dluhové brzdy. Dluhová brzda je nastavena zákonem na 55 procent HDP jako bezpečná hranice: kdyby byl podíl státního dluhu na hrubém domácím produktu vyšší, automaticky se spouští pud sebezáchovy, tedy povinnost sestavovat vyrovnané rozpočty. Krizový manažer Andrej Babiš řídící stát jako firmu, jak sám sebe tituluje, by tedy mohl během krátké doby utratit všechny rozpočtové rezervy, a to možná až na celou generaci dopředu. Předchozí odhad Národní rozpočtové rady původně počítal s možným vyčerpáním bezpečného dluhového polštáře okolo roku 2043, a to kvůli neodvratnému stárnutí populace.

 

Jak dál?

Do pozice hodujícího feldkuráta Katze, kterému už lidi půjčovat nechtějí, má Česko zatím daleko. Případné protržení dluhové brzdy by však mohlo malou ekonomiku s vlastní měnou vyjít draho. S vyšší mírou zadlužení a neexistujícím výhledem na jeho zkrocení obvykle investoři požadují i vyšší výnos ze státních dluhopisů, což jinými slovy znamená, že jim dlužník-stát musí platit více. To zase vede k dalšímu zvyšování státních výdajů kvůli vyšším úrokům – a k ještě obtížnější cestě, jak schodek srazit dolů.

Pro investory je podle ekonoma Františka Táborského z investičního bankovnictví Komerční banky zásadní výhled na příští roky. Rozvolnění veřejných financí se v souvislosti s pandemií odehrává téměř ve všech zemích Evropské unie, rozhodující však podle Táborského bude, jak moc budou jednotlivé státy ochotny dát své hospodaření dohromady v následujících letech. „V tom vidím potenciální riziko České republiky, a to jak z pohledu ztráty ratingu, tak i poklesu poptávky zahraničních investorů,“ uvádí František Táborský.

Historicky patřilo Česko k zemím, které se po propadu velmi rychle vracelo k vyrovnanějšímu hospodaření. Zda to bude i nyní, není kvůli zatím neexistujícím plánům zřejmé.

Helena Horská, hlavní ekonomka Raiffeisenbank, připomíná, že okolní státy již své plány oznámily. „My míříme opačným směrem. Zatímco ostatní hodlají v příštích letech schodky redukovat, my je plánujeme držet,“ říká. Neexistující plány a výhledy umožňují podle ní vládě vytvořit v rozpočtu na příští rok „velký prostor na předvolební koblihy“. Helena Horská je zároveň členkou nevládní iniciativy #KoroNERV–20 sdružující odborníky z různých oblastí, kteří hledají recepty, jak rychle překonat dopady pandemie. Upozorňují například na skutečnost, že některými podporami vyplácenými během pandemie si Česko zadělává na nové problémy do budoucna.

Přes výrazný propad ekonomiky například koncem října platilo, že úřady práce měly v nabídce více volných míst, než bylo lidí bez práce. „Již dříve bylo vidět, že řada firem přežívá jen díky nízkým mzdám a velké kontrole nákladů. Naopak mnohým podnikům, které se posunuly směrem k vyšší přidané hodnotě, chyběli zaměstnanci,“ říká Helena Horská. S pandemií očekává, že se výrazně promění struktura české ekonomiky, mnohá místa zaniknou a nová budou opět vznikat.

„Stát teď ochranou pracovních míst betonuje starou ekonomiku. Hraje si na mozek, jenž ví, která místa přežijí,“ míní Helena Horská. „Podle mě je to naivní přístup. Stát by měl lidem zajistit solidní příjem při ztrátě práce, investovat do rekvalifikací a pomoci s hledáním nových perspektivnějších zaměstnání, která přežijí i postcovidovou dobu,“ uzavírá ekonomka.