Přímá volba prezidenta je špatná, vedla k rozdělení společnosti, říká politolog

Patřil jste k těm, kdo varovali před zavedením přímé volby prezidenta. Říkal jste, že přímo volený prezident se může cítit silnější, vlastně chtít sestavovat vládu, což se přesně stalo. Musím se nejprve zeptat – cítíte nějaké zadostiučinění, že na vaše slova došlo?

Zadostiučinění ne, spíš cítím smutek. Politologická obec snad nikdy nebyla tak jednotná, jako tomu bylo v otázce zavedení přímé volby prezidenta. Říkala před těmi zhruba deseti lety, že jde o zásah, který vychýlí postavení prezidenta a naruší ústavní systém. A můj smutek vyplývá z toho, že se na tento odborný názor v té době nebraly ohledy.

I já si sypu popel na hlavu, protože jsem tehdy přímou volbu podporoval… A když si nyní čtu zprávy z doby, kdy se o ústavním zákonu o přímé volbě jednalo, zdá se mi, jako kdyby část politiky a novinářů byla v jakémsi náměsíčném stavu a nechápala, co se stane.

Řekl bych spíše, že veřejnost a část politické scény podcenila, co přímá volba prezidenta s ústavním systémem udělá. Všichni se v podstatě soustředili na to, jak vyhovět veřejnému mínění, ale podcenili právě ten systémový dopad. Podcenili, že nejde jen o jiný způsob volby, ale že se významně zvyšuje legitimita prezidenta a že takový prezident vybavený vysokou legitimitou se bude chtít v politickém systému chovat podstatně jiným způsobem.

O přímé volbě prezidenta mluvil Václav Havel už od devadesátých let a pak se toto volání z různých stran vracelo: zde je fér dodat, že Václav Klaus ji naopak systematicky odmítal. Odkud se brala v české společnosti touha po přímé volbě?

Přímá volba byla veřejností vnímána pozitivně, protože představa, že prezidenta si zvolí lidé přímo a sami, je atraktivní. A výrazně se na tom podepsal i průběh nepřímé volby v roce 2008, který byl spojen s řadou problémů a do jisté míry i skandálů. A lidé už nechtěli, aby se hlava státu volila takovým způsobem.

Právě tehdejší nepřímá volba hlavy státu, zdlouhavá a obklopená aférami a zvěstmi o kupčení s hlasy, vedla i mě k omylu, že přímá volba nemůže být horší. Myslíte, že nebýt toho roku 2008, tak by přímá volba nebyla?

Byl to určitě jeden z důvodů, který k tomu přispěl. A možná mohlo jít i o onen zlomový důvod, který zákonodárce, kteří by před tím pro přímou volbu prezidenta ruku nezvedli, přiměl ke změně postoje.

Pro přímou volbu byla zvláštní koalice. Jiří Paroubek, Jiří Pospíšil, byť jeho tehdejší strana ODS byla skeptická. Do programu Nečasovy vlády ji prosadily Věci veřejné a TOP 09, i když Miroslav Kalousek toho brzy veřejně litoval. Dá se říct, že šlo o jistou formu populismu?

Dá se to určitě říct. Ale ten hlavní důvod podle mě byl, že tehdy přišla ekonomická krize. A protože přímá volba byla mezi lidmi populární, tak se v době, kdy nebyly dobré zprávy, stala cestou, jak veřejnosti něco pozitivního dát, aniž by to pro politiky představovalo nějaké náklady. V době krize to mohly být plusové politické body.

Část politiků také tehdy mimo záznam říkala, že se přímé volby prezidenta bojí, ale nechtějí jít proti názorům veřejnosti.