Šelmy doma? Jó, pane, to není pro normální lidi

Post Image

Šelmy doma? Jó, pane, to není pro normální lidi

Play icon
19 minut
Lev Kimbo Marka Růžičky si pochutnává na šlehačce ve spreji.

foto Michal Novotný

Lvi, tygři, pumy. Na první pohled vypadají krásně. Ale starat se o ně je náročné. „Pane, chov šelem není žádný koníček,“ říká Ivan Ringel, legenda „šelmařů“, jak si chovatelé říkají. Zprávy o incidentech, které končí v lepším případě zraněním, se objevují s železnou pravidelností. Od února budou šelmaři čelit přísnějším pravidlům, která se dostala do novely zákona na ochranu zvířat proti týraní.

V kopcích nad Ohří se kolem statku pasou koně a krávy. Na zídce před stavením leží srna sražená autem. „Ráno ji přivezli myslivci Kimbovi na přilepšenou,“ usmívá se Marek Růžička, který tady hospodaří na rodinném statku. Kimbo není pastevecký pes, jak byste možná čekali, ale mohutný lev, který žije v prostorném výběhu u rybníčku.

Marek vyrůstal v panelákovém bytě ve Františkových Lázních a rodiče mu odmítali pořídit zvíře se slovy „až budeš velký, kup si třeba žirafu“. Rodiče se sluší poslouchat – a tak se dnes Marek pečlivě stará kromě hospodářských zvířat i o lva, opičky, agamu, hady a párek rysů.

„Když byl Kimbo malý, spal se mnou v posteli. Když se mu chtělo na záchod, zaškrábal na dveře – a já ho pustil vyvenčit se psama na zahradu.“ Brzy se po okolí rozkřiklo, že u Stráže nad Ohří mají lvíče. „O víkendu se jezdilo podívat třeba dvacet lidí.“ Do výběhu přestal Marek chodit, když měl lev asi sto třicet kilo. „Viděl jsem, jakou má sílu, když mě praštil ocasem. Packou by mě při hře lehce porazil na zem. Mohl bych se leknout a začít řvát – a najednou je ze hry útok,“ uvědomuje si Marek nebezpečnost svého mazlíčka. Dřív vodil Kimba na procházky, dokonce i na návštěvu do ústavu pro mentálně postižené, kde pracuje jeho sestřenice. Poslední dva roky už lev výběh neopouští. „Má odhadem dvě stě třicet kilo, když by zabral, je to, jako když táhne čtyřkolka.“

Protože lev je zvíře zvyklé na život ve smečce, pořídil Marek Kimbovi partnerku. „Nebyl to dobrý tah, koupil jsem ji od cirkusu, vytáhli ji od osmi lvic. Od rána do večera řvala, až mi z toho hrabalo,“ říká Marek u domácího baru, kde má na poličkách jeho přítelkyně nespočet cen za chov koní a parkurové skákání.

Den před mou návštěvou Marka ukousl ve Chvojenci na Pardubicku tygr šestašedesátileté ženě ruku pod loktem. U chovatele měla ustájené koně; údajně ji varoval, aby zvíře skrz mříže nehladila. „V posledních letech na sebe šelmaři hrozně upozornili. Michala Práška našli mrtvého ve lvím výběhu ve Zděchově. Na místo přijela zásahovka a lvy rozstřílela. Pak byly dva úniky pumy u Zvole a zakončila to kauza s Berouskem, kde vařili tygry pro čínskou medicínu,“ shrnuje Marek případy, kdy se širší veřejnost dozvěděla, že v Čechách žijí šelmy v soukromých chovech.

Podpořte Reportér sdílením článku