Prašuma Peručica. Malířova cesta do bosenského pralesa

15. dubna 2022

Ten kabát ve kterém maluju, se jmenuje dél a dovezl jsem si ho z Mongolska. Je v něm fantasticky teplo a pohodlno, říká Adam Kašpar.
foto Tadeáš Šíma

Jedny z nejdivočejších a nejméně člověkem dotčených lesů na kontinentě se nacházejí v zemích bývalé Jugoslávie. Je mezi nimi bosenský horský prales Peručica. „Když se naskytla příležitost vydat se sem, neváhal jsem ani okamžik. Sbalil jsem barvy a plátna a strávil malováním přímo v terénu nezapomenutelných šest dní,“ píše Adam Kašpar, který se úspěšně věnuje realistické malbě zaměřené na divokou přírodu.

České přírodní rezervace navštěvuji už řadu let, divoké lesy prozkoumávám i v Alpách a na Slovensku. Jsem vděčný za dny, strávené často bezcílným touláním, broděním se sněhem a prodíráním křovím, a protože jsem malíř, tak i mnohahodinovým malováním v plenéru.

Vždycky mám pocit, že jsem vstoupil mimo čas. Vždyť to místo vypadalo stejně (a přece jinak) i před tisícem let! Můžu tak pobývat uprostřed barev, zvuků a prostorů, které neutváří člověk, ani se do nich jinak nevměšuje. A dotýkat se tak původnější, skutečnější existence…

Hurá na jih!

Když se řekne evropský prales, obvykle moc nevíme, co si představit. Máme podobně nerealistická očekávání jako rodinka, kterou jsem jednou potkal u beskydského pralesa Mionší. Neskrývali zklamání a ptali se mě: „Kde jsou ty liány a větve obalené mechem? A co divoká zvěř? Nic takového tady přece není!“ Tak dalekosáhle jsme přeměnili krajinu, že zmizelo povědomí o tom, jak by vlastně mohla evropská divočina vypadat.

Abych to zjistil, začal jsem se před šesti lety zabývat přirozenými lesy. A protože jsem malíř, stal se z toho cyklus obrazů. Archiv lesa (jak jsem tuto sérii nazval) zahrnuje většinou menší formáty, dělané přímo na místě – tedy v lesích, které jsou lidskou činností buď nedotčené, nebo dotčené relativně málo. V malých fragmentech se jich dá v našich končinách najít poměrně hodně.

Na konci zimy jsem potkal cestovatele Tadeáše Šímu, který se v rámci rozvojového programu OSN zrovna chystal do Národního parku Sutjeska v Bosně a Hercegovině. Hrklo ve mně: „Je to ta Sutjeska, kde leží údajně největší horský prales Evropy – Prašuma Peručica?“ Tadeáš přitakal, slovo dalo slovo, a v polovině dubna jsme oba seděli v jeho autě po okraj naloženém fotografickým i malířským vybavením.