Globalizace s čínskou tváří

Vlčí válečníci II (Wolf Warrior II) – tak se jmenuje nejúspěšnější filmový akční trhák současné Číny. Veterán speciální jednotky Čínské lidové armády, zvané Vlčí válečníci, se v něm dostane do regionu v Africe, v kterém zuří válka: jeho úkolem je zachránit stovky životů před zlými muži ze Západu. 

Film končí bitkou, při níž hlavní americký padouch řekne čínskému hrdinovi opovržlivě: „Lidé jako ty budou vždy podřadnější než lidé jako já. Zvykni si.“ Avšak čínský hrdina Američana zabije a jeho poslední věty o čínské podřadnosti zesměšní slovy, že to tak možná bylo v historii, ale nyní je to jinak. Film končí záběrem na čínský pas: „Nevzdávej se, pokud se v zahraničí setkáš s nebezpečím. Pamatuj, že tvá mateřská země se o tebe postará.“

Ještě před nějakými deseti lety by okolnosti zápletky filmu pochopil jen málokdo, včetně samotných Číňanů. Ale dnes je to jiné: snímek se odehrává v kulisách vytvořených dnešní politikou Čínské lidové republiky. Jsou v něm čínské obchodní aktivity v zahraničí, konkrétně v Africe – a také střet se zástupcem Spojených států.

Čínská ekonomická expanze do světa má být jedním z léků na globální hospodářské potíže. Obrovská částka, až jeden bilion dolarů, tak směřuje z Číny do infrastruktury mnoha států. Ropovody, přístavy, mosty a železnice ve městech i v nejodlehlejších koutech planety mají vytvořit novou hedvábnou stezku; moderní a rozmanitější, než byla ta stará, jíž se kdysi dopravovalo do Evropy čínské hedvábí.

Pokud by se tento čínský sen a zároveň největší rozvojový projekt v historii lidstva naplnil, zatřáslo by se také globální uspořádání, jaké známe dnes. Mnozí doufají, že velkolepé plány dopadnou stejně jako některé čínské investice ve světě; že vyšumí do ztracena. Na úspěchu Nové hedvábné stezky však tentokrát závisí příliš mnoho. Čínský ekonomický růst a prosperita, stabilita doma i tvář ve světě.

Afrika – cvičná šachovnice

Čína nepatří ve skupině světových dobyvatelů mezi nováčky, v posledních letech v tomto ohledu sbírala zkušenosti v Africe – na kontinentu, který pro své bohatství a zároveň křehkost vždy představoval dobré zázemí pro získávání ekonomického i politického sebevědomí (svoje o tom vědí i jiné ekonomické mocnosti). Není náhodou, že v Africe se odehrává také čínský akční film zmíněný na začátku textu.

Čína má jako továrna světa velký hlad po nerostných surovinách: Číňané rádi říkají, že s Afrikou se podařilo vybudovat vztah, který je výhrou pro obě dvě strany. Čína poskytla finance, a na víc se neptala, africké země nabídly vše, co nabídnout mohly. Vůdci afrických zemí nemohli odolat čínským bezúročným půjčkám a důsledky pro jejich ekonomiky nedokázali vždy domyslet.

Čínské firmy si na stavbu silnic, elektráren a cementáren dovezly vlastní materiál a dělníky. Pro místní komunity zbyly z čínských peněz často jen drobné. Spolu s investicemi také dramaticky vzrostl dovoz z Číny – vše od strojů až po ponožky. Pro čínské firmy, které na začátku tisíciletí teprve rozvíjely svůj technologický potenciál, se africké trhy staly dobrým místem pro odbyt výrobků, které by na Západě nemohly obstát, ale v Africe si našly své místo díky dobrému poměru cena versus výkon. Stejně jako jinde po světě, i v Africe některá odvětví neustála cenový tlak čínských konkurentů.

Čína dnes představuje hlavního obchodního partnera kontinentu. Padesát procent aktiv se nachází v ekonomicky vyspělé Jihoafrické republice; následuje ovšem Alžírsko, Nigérie, Zambie, Demokratická republika Kongo a Súdán – země bohaté na nerostné zdroje, avšak politicky stabilní méně, či jen velmi málo. 

S rostoucím vlivem a sebevědomím se Afrika stává pro Čínu důležitým testovacím polem – od technologií až po politické ambice. Spolu s investicemi se Peking v Africe pokouší vyvážet také svůj ekonomický model růstu, svou kulturu a jazyk. Ovlivňuje místní společnost. Není náhodou, že z oficiálních podporovatelů Tchaj--wanu, země, kterou kontinentální Čína neuznává jako samostatnou, zbylo v Africe jen malé Svazijsko.

Čína v Africe staví také nemocnice, školy a velká sportoviště: stadiony jsou mezi řadovými Afričany i místními vůdci populární. Lze je přirovnat k rozesílání, respektive propůjčování pand do zoologických zahrad po světě coby nástrojů diplomacie. Konfuciovy instituty, které šíří čínskou kulturu a jazyk, rostou v Africe jako houby po dešti. V roce 2017 se Čína stala pro africké studenty nejpopulárnější destinací pro studium a překonala tak Spojené státy nebo Velkou Británii. (Nutno ovšem dodat, že čínská vláda také v Africe řeší problémy, které dosud nikde jinde neměla. Například v roce 2011 musel Peking uskutečnit první misi na záchranu čínských civilistů v Libyi. V roce 2016 Čína otevřela první zahraniční vojenskou základnu v Džibuti.)

Západe, třes se

Afrika dnes skutečně není pouhým jediným příkladem čínské expanze do světa. 

Čína si postupně vybudovala pevné vazby ve všech regionech planety. Ve většině zemí přitom postupovala podle shodného vzorce. Nejdříve si otestovala pole v první vlně investic, získala si podporu části politických elit a poté dále stavěla na této základně. Nejdříve čínské firmy hledají nerostné suroviny, potom míří nejen do energetiky, infrastruktury, logistiky, ale i nemovitostí, financí a odvětví, ve kterých má daná země nějakou komparativní výhodu. Ať už se jedná o zemědělství na Ukrajině, high-tech v Izraeli nebo roboty v Německu. Podobným způsobem se ostatně Čína profilovala i u nás. Nákupy fotbalových klubů tvoří už jen třešničku na dortu; pouze efekt ve společnosti asi není takový jako v případě sportovních stadionů v Africe.

Čínské společnosti chtějí primárně uspět na západních trzích, na nichž již ovšem musí nabídnout sofistikovanější technologie a kvalitu. Po prvních pokusech na začátku milénia v podobě nákupů počítačové sekce IBM nebo mobilních telefonů Alcatel následovala řada dalších fúzí a akvizic. Díky těmto projektům získaly čínské společnosti know-how a snazší přístup k zákazníkům ze Západu. Firmy, které dříve vyráběly spíše levné a nekvalitní výrobky, dnes nakupují podíly ve firmách svých západních konkurentů. Například čínská společnost Haier, globální výrobce bílého zboží, nedávno koupila elektrospotřebiče GE.

Číně se na Západě zatím nedaří v infrastrukturních a energetických projektech. Za příklad z našeho regionu lze považovat třeba pokus o stavbu padesáti kilometrů polské dálnice z roku 2009. Čínská firma nabízela poloviční cenu, než tehdy bylo obvyklé: spolupráce se považovala za velký průlom, z projektu však nakonec sešlo, protože se v cenových kalkulacích nepočítalo s přechody pro zvířata nad silnicí. 

Nová technologická mocnost?

Vize čínského prezidenta Si Ťin-pchinga pro další desetiletí se rýsuje v dokumentu „Vyrobeno v Číně 2025“ (Made in China 2025), jenž popisuje novou ekonomiku, která má vzejít z vědy a technologií, inovací, služeb a spotřeby. 

Čínská vláda nyní systematicky vstupuje na domácí trh s cílem podpořit hospodářskou dominanci čínských výrobců pokročilých technologií. Postupně se tak snaží nahradit technologie vyrobené na Západě vlastní produkcí a připravit půdu pro vstup čínských technologických firem na zahraniční trhy. 

Do roku 2025 mají podle přání vlády čínští dodavatelé zajistit například 70 procent základních komponentů a materiálů v high-tech oborech – 40 procent v případě čipů do mobilních telefonů, 70 procent u průmyslových robotů, 80 procent v zařízeních pro alternativní energie.

Čínské technologické společnosti se v budoucnu začnou objevovat v novinových titulcích stále častěji; ať už půjde o pozitivní, nebo negativní zprávy. Mezi takzvanými technologickými jednorožci – privátně vlastněnými start-upy s ohodnocením vyšším než jedna miliarda – dnes převažují čínské společnosti. Země, které se můžou pochlubit pokročilou technologií, začínají hledat cesty, jak před rostoucí čínskou konkurencí ubránit své vlastní high-tech odvětví.

Tyto tlaky v posledních měsících symbolizuje dění kolem čínské společnosti Huawei, jíž Spojené státy, Nový Zéland a Austrálie z bezpečnostních důvodů nepovolily účast na budování 5G mobilní sítě. Další země uvažují o stejném postupu, také v České republice zpravodajská služba nedoporučila používání Huawei výrobků v kritické infrastruktuře.

Kauza Huawei však opravdu není z tohoto hlediska jediná. V Německu nyní probíhá intenzivní diskuse, jak zabránit čínským společnostem ve skupování rodinných německých technologických firem, které jsou vzhledem ke generační obměně vlastníků na prodej. Kontroverzi vzbudil prodej německé společnosti Kuka na výrobu robotů čínské společnosti Midea. Z podnikatelské perspektivy nelze na takové transakci najít nic špatného, z dlouhodobého pohledu však může poškodit německou pozici v tomto odvětví.

V roce 2016 zastavila německá vláda prodej společnosti Aixtron, která patří mezi dva hlavní výrobce strojů na výrobu polovodičů pro aplikace ve fotovoltaice nebo LED zařízení. Obchod byl nakonec zrušen, ukázalo se, že čínská společnost, která měla zadluženou německou firmu koupit, je prostřednictvím komplikované vlastnické struktury napojena na čínský stát.

Čína se bude určitě dále snažit o získávání technologického know-how; tento zájem bude vytvářet nový druh čínské expanze ve světě, a to zejména v oblasti robotů, umělé inteligence, jaderné energetiky, letectví, kosmonautice a čipů.  

Hřiště s vlastními pravidly

Globální ambice Číny lze dobře pochopit z jejího zahraničněpolitického konceptu hedvábné stezky – iniciativy Pás a stezka. V jejím rámci mají vzniknout nové pozemní a námořní cesty, které se dotýkají téměř všech zemí mezi Čínou a Evropou. Čína vsadila na fyzické propojování, stavbu mostů, silnic a přístavů. Evropa zde prostor pro vzájemnou spolupráci najde spíše obtížně, čínské pobídky jsou ovšem zajímavé pro rozvíjející se země.

Americký list The New York Times přirovnal Pás a stezku k modernímu Marshallovu plánu, v jehož rámci poskytly Spojené státy po druhé světové válce finanční pomoc evropským zemím. Je otázkou, zda aktivity čínských společností povedou obecně k ekonomickému růstu; Čína si však díky iniciativě Pás a stezka buduje prostor pro vyřešení vlastních problémů s nadprodukcí, která existuje snad v každém odvětví od oceli až po solární panely a roboty. Nová hedvábná stezka také propojuje čínské regiony, v nichž je těžší „stabilizovat společnost“, tedy udržet klid, se sousedními zeměmi, a vytváří tak nové ekonomické příležitosti.

V posledních letech Čína učinila kroky, které jí mají umožnit získat moc na takové úrovni, o jakou se dosud od studené války nepokusila žádná země. 

Čína zvyšuje investice do projektů, které v minulém století pomáhaly posilovat americký vliv a autoritu: rozvojová pomoc, bezpečnost, zahraniční vliv, nové technologie. Čínské úsilí navíc přichází v době, kdy Spojené státy své zapojení ve světě spíše omezují: pod heslem „America First“ oslabuje prezident Trump mnohé dřívější americké závazky. Dost možná se tak blíží doba, kdy bude Čína rozšiřovat po světě nejen své investice a obchodní projekty, ale také vlastní hodnotový rámec. Vlastní „čínské řešení“, jak ho prezentoval prezident Si ve svém projevu na posledním sjezdu komunistické strany. Tedy že zkrátka začne nová éra globalizace s čínskými rysy.

Autorka je analytička Asociace pro mezinárodní otázky, zakladatelka vzdělávací platformy China Business Circle a příležitostná blogerka v Pekingskakachna.cz.