Otrokyně Islámského státu sedm let od genocidy

30. července 2021

Ředitelka nemocnice v iráckém Šajchánu, gynekoložka Negham Nawzád Hasan.

V srpnu 2014 spáchal Islámský stát genocidu jezídů v irácké oblasti Sindžár. Vyhlazeny byly celé vesnice, počty mrtvých se odhadují na tři až pět tisíc. Zatímco muži byli zabíjeni, ženy byly odvlečeny do otroctví. Sedm let poté jsou stále mnohé z nich vězněny, jiné žijí v uprchlických táborech. Ředitelka nemocnice v iráckém Šajchánu, gynekoložka Negham Nawzád Hasan, je oporou ženám a dívkám, které si prošly otroctvím.

Jak jste se k pomoci zajatým a znásilněným ženám dostala?

Jsem jezídka a jsem také uprchlík. Odešli jsme z domova před příchodem Islámského státu, protože jsme slyšeli hrozné zprávy ze Sindžáru. Když jsem pak pracovala v nemocnici v Dohúku (město na severu iráckého Kuristánu, pozn. red.), přicházeli sem další vysídlenci. Rozhodla jsem se je navštívit a to, co jsem viděla a slyšela, mnou otřáslo. Začala jsem je léčit. Když jsem se doslechla, že tam jsou dvě ženy, které utekly ze zajetí ISIS, chtěla jsem zjistit, jaký je jejich zdravotní stav. A také, jak se jim podařilo utéct.

Pro ženy, které byly znásilněné a zotročené, je velmi těžké mluvit o této zkušenosti. Jak jste dokázala získat jejich důvěru?

Pomohly mi tři věci. Zaprvé jsem jezídka jako ony. Dále jsem doktorka a gynekoložka. A v neposlední řadě jsem žena jako ony. Přesto to bylo velmi obtížné. Když jsem objevila ty dvě přeživší ženy, byly vystrašené, zavrhnuté jejich komunitou a vůbec všemi lidmi kolem nich. Až po třetí či čtvrté návštěvě mi začaly důvěřovat. Navštívila jsem pak každou ženu, které utekla od ISIS. Poté mi rodiny začaly volat samy, abych za nimi přišla. Léčila jsem asi 1 200 žen.

Jak úspěšná taková pomoc je? Byly ženy schopné se vrátit k normálnímu životu? Vdaly se? Mají děti?

Ano, takové případy existují. Týká se to hlavně žen, které odešly do Německa.

Jak jsou na tom psychicky?

To, co se jim stalo, nejde zapomenout. Navíc genocida jezídů neskončila. Stále máme tři tisíce pohřešovaných lidí a více než čtvrt milionu jich žije v táborech, kde panují příšerné podmínky. Jsou také případy lidí, kteří ztratili všechny členy rodiny, včetně příbuzných z třetího či čtvrtého kolene. Navíc některé z těch žen byly vězněné i pět let a víc. Stále s nimi pracujeme, některým pomáháme už tři roky. Někdy už se zdá, že jsou v pořádku, pak ale nastávají momenty, kdy se otevřou všechny staré rány a ony se vrátí do bodu nula.

Jezídi

Etno-náboženská menšina žijící v Iráku, Sýrii, Turecku a Arménii. Jejich víra je monoteistická a vychází z íránsko-mezopotámské tradice, která je ovlivněna islámem. Hlavním božstvem je Melek Távús, Paví anděl. Jezídismus je často označován jako původní náboženství Kurdů, nicméně jezídi nyní sami sebe vnímají jako oddělenou skupinu.

Existuje nějaká pomoc ze zahraničí?

Zejména Německo se hodně angažuje, bylo tam převezeno tisíc přeživších. Mnohokrát jsem je tam navštívila, abych viděla, jak žijí, jaké mají problémy, případně s čím potřebují pomoci. Kromě nich jsou tu ale ještě také sirotci, jejichž rodiče byli zabiti bojovníky Islámského státu. Některé přijala Francie, Kanada nebo Austrálie, některé zahraniční organizace pomáhaly přímo na místě. Ale je zapotřebí větší pomoc. Islámský stát zničil naši komunitu v jejích základech. Sindžár zůstává uzavřen, nejsou tam služby, chybí infrastruktura. Těžko můžeme lidem pomáhat a motivovat je k návratu, když tam nic není.