Novinářská fotografie: smrt anebo nová šance?
7. listopadu 2019
Jan Kepič
Skuteční fotožurnalisté by měli jásat, že je digitální revoluce zbavuje povinnosti svět jen popisovat. Už není třeba, aby byli rychle například u nějaké katastrofy, takový snímek může udělat náhodný svědek s mobilem v kapse. Shodli se na tom účastníci konference o roli profesionální novinářské fotografie a porotci letošní soutěže Czech Press Photo, s nimiž hovořila fotografka Liba Taylor.
„Chtěl bych, aby moje fotografie byly něčím víc než jen holými fakty, chtěl bych, aby zachycovaly smysl dějů.“ To jsou slova legendárního fotožurnalisty Williama Eugena Smithe, jimiž Daniela Mrázková, zakladatelka soutěže Czech Press Photo, v předvečer zasedání poroty jubilejního 25. ročníku zahájila konferenci věnovanou současné krizi novinářské fotografie.
„Má vůbec filozofie moderního fotožurnalismu, vyjádřená Smithem, v dnešním globalizovaném digitálním světě nějakou šanci?“ kladla řečnickou otázku a pokračovala: „Lze něco s tímto stavem dělat? Jaký bude další vývoj?“ Pro web magazínu Reportér odpovídali na tyto a podobné otázky dva zahraniční porotci letošního ročníku soutěže Czech Press Photo.
COLIN JACOBSON
Obrazový redaktor listů Sunday Times Magazine, Observer a Independent, zakladatel časopisu Reportage, člen poroty World Press Photo, profesor katedry žurnalistiky na Cardiff University.
Dochází v posledních letech k devalvaci fotožurnalismu?
Nevím, zda to nazvat devalvací, ale v každém případě jde o obrovskou proměnu. Rychlý vývoj digitálních technologií začal klást důraz spíš na rychlost než na kvalitu.
Jak se to projevuje?
Klesající redakční rozpočty v kombinaci s propouštěním redakčních fotografů a obrazových redaktorů omezují schopnost novin a časopisů produkovat kvalitní žurnalistické práce. Zvlášť smutná je absence zkušených obrazových redaktorů. Pod vlivem obrovské nabídky levných fotografií z celého světa si vydavatelé myslí, že se bez jejich práce obejdou. Omyl! Zkušení editoři jsou schopni vést nejen fotografy, ale i redaktory a reportéry ke kreativnímu přístupu k vizuálnímu žurnalismu.
Jak tento trend ovlivňují sociální sítě?
Podpořte Reportér sdílením článku
V roce 1968 jako osmnáctiletá odešla do Anglie. Vystudovala španělštinu, pak historii umění a rozhlasu, filmu a televize na Bristolské univerzitě. Pod vedením Davida Hurna, člena agentury Magnum, se začala věnovat dokumentární fotografii. Přes třicet let pracuje pro světové humanitární organizace UNICEF, UNHCR, Save the Children či Action Aid.
