Pořád se něco učit

Názory

Před dvěma měsíci jsem začal chodit na online kurzy znakového jazyka. Ještě před rokem by mě nenapadlo, že se budu učit něco, co nepotřebuji. Navíc online. Ovšem teď každou středu večer usedám před webkameru a znakuji. A ohromně mě to baví.

Audio
verze

Mimochodem, víte, jak se ve znakovém jazyce „řekne“ politika? Je to dvojité opakování znaku „chyba“. Tedy v podstatě chyba za chybou… Je to nadsázka, určitě nejsem přesvědčený, že by současná situace byla jen chybou vlády. Jde mi o něco jiného, o jedno důležité ponaučení z dnešní doby. Totiž že všechny jistoty, které máme, jsou zdánlivé a dočasné.

Jak se vývoj světa zrychluje, nečekaných událostí bude nejspíše přibývat. Třeba přijde další pandemie, možná velké výpadky proudu a dost pravděpodobně něco, co si teď ani nedovedeme představit.

Poslední rok si hodně volám s kamarády z celé republiky. Někteří jsou docela spokojení a jiní velmi nešťastní. A v čem se liší? Zatímco nešťastní kamarádi obvykle mluví o tom, co nemohou dělat, ti spokojení hovoří o tom, co začali dělat.

Vychází mi z toho jednoduchý závěr. Štěstí už nebude patřit připraveným. Nevíme totiž, na co se připravit. Štěstí bude patřit přizpůsobivým.

Když se podíváme do historie, zjistíme, že to není novinka. Právě díky přizpůsobivosti se savci dokázali rozšířit po celé planetě. Příběh začíná u našich drobných předků, kteří se koncem druhohor po dopadu asteroidu na rozdíl od ještěrů dokázali ukrýt v dírách, a pokračuje až k homo sapiens, člověku moudrému, který přežil dobu ledovou, protože se uměl oblékat a naučil se efektivně lovit.

 

A tak jsem si do budoucího světa plného nejistoty stanovil jedno odvážné předsevzetí. „Pořád se něco učit.“ Přijde mi to praktické, protože učení se člověk může věnovat za jakýchkoli okolností. A není třeba se učit jenom nové věci! Ke znakovému jazyku jsem si přibral ještě anglickou konverzaci. Každý pátek se díky ní dvě hodiny věnuji něčemu, s čím už mám zkušenost. A každé gramaticky správné souvětí, to je radost.

Online kurzy jsou pro mě nejlepší objev uplynulého roku. U studia jazyků jsem se vždy vymlouval, že bych kvůli jedné hodině výuky musel strávit další hodinu na cestě. Navíc ve všední dny v Praze moc nebývám. Teď ale mám východisko. Kdykoli a kdekoli bude stačit sednout si na hodinu s telefonem do auta.

A protože jsem to s učením vzal od podlahy, koncem března mě čekají přijímačky. Hlásím se na obecnou filozofii na Masarykově univerzitě. Ta jde studovat natolik dálkově, že se stačí ve škole objevit jen na zkoušky a státnice.

Je mi jasné, že pro rodiče je to složitější. Ovšem pokud jste v poslední době o studiu vysoké školy přemýšleli, možná byste rádi věděli, že se před čtyřmi lety změnil systém poplatků za studium. Dřív jste po absolvovaném bakaláři nebo magistrovi museli za další studium platit. Teď už ne. Platíte jen tehdy, pokud jste předchozí studium nedokončili úspěšně. Dokud budete svá studia řádně zakončovat titulem, můžete zdarma studovat do konce života.

Zpětně si trochu vyčítám, že jsem s učením nezačal dřív a uplynulý rok trochu proflákal. Nezávisle na tom, kdy se z téhle šlamastyky vyhrabeme, si totiž říkám: Učit se nové věci vždycky bude dobrý nápad.

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama