Volby a Trump. Jako sledovat raněné zvíře

Názory

Dívat se na porážku Donalda Trumpa bylo pro některé lidi bolestné. Mnozí konzervativci ho podporovali, protože vytáhl na světlo postoje a témata, jimiž liberálové opovrhovali. Pokud ale vaše strana prohrála, je třeba to unést s grácií a pochopit, co z voleb vzešlo dobrého – píše v názorovém textu český publicista, který je od léta na studijním pobytu v americké Nebrasce.

Jako novinář, ať už píšete o sportu nebo třeba o politice, se chtě nechtě občas dostanete do situace, kdy váš oblíbený tým, nebo politik prohraje. Prostě to k vaší práci patří – a je na vás, jak se s tím dokážete vyrovnat.

Sledovat „Election Night“, tedy volební noc přímo v Americe se v čase globální pandemii nepoštěstí každému: byl to v každém případě zážitek. Ostře sledované volby jsou pro novináře extrémně náročné a když jsem dopsal poslední článek, zaklapl jsem počítač, zahodil mobil na postel, vytáhl z šuplíku šachy a šel si zahrát partií s kamarádem Čechem, který je v Nebrasce se mnou. O politice jsem mu zakázal mluvit další tři až čtyři hodiny, teprve pak jsem se šel podívat na průběžné výsledky.

 

Nereálný svět Facebooku a Twitteru

Ptáte se, proč lidé s Trumpem sympatizují? Mnozí se kvůli svým konzervativním názorům cítí zavrženi a odsouzeni liberální částí politiky a médií. Prezident byl jedním z mála, s nimiž tito lidé mohli často souhlasit. Ať už šlo například o jeho odpor vůči nadnárodním organizacím, které – tak jako se ukázalo třeba v případě Světové zdravotnické organizace – nejsou plně funkční, pak také o důraz na silný národní stát nebo odpor vůči kulturního progresivismu. To všechno Trump, pokud si to nemyslel, přinejmenším předstíral.

Právě z tohoto východiska jsem také sledoval sčítání volebních výsledků. Zezačátku to vypadalo dobře, ale s přibývajícím časem přicházela nová a nová data, které čím dál víc ukrajovala z náskoku úřadujícího prezidenta. Bylo to jako sledování raněného zvířete, u kterého čekáte, než konečně padne k zemi. Joe Bidena americké zpravodajské televize a agentury prohlásily oficiálně vítězem voleb až několik dní po volbách, v sobotu kolem poledne. Nejenže si americká média ověřila, že průzkumy veřejného mínění nelze brát jako zrcadlo do budoucnosti, podle něhož můžeme předem vidět přesný výsledek nadcházejících voleb, ale také se nechtěla spálit jako před čtyřmi lety, kdy jejich liberální část měsíce zesměšňovala republikánského kandidáta, který nakonec stejně dokráčel k vítězství.

Ono sledování voleb, i jejich způsob je obecně v Americe nezdravý a USA škodí. Totemické shromažďování se a společné sledování nonstop chrlení výsledků všech kabelových televizí se dříve nebo později mentálně projeví na zdraví národa a společnosti. Ostatně zatímco u nás čekáme na oficiální výsledky a jejich potvrzení Českým statistickým úřadem, v Americe volby tradičně fakticky ukončují televize.

Pro americkou společnost je to symptomatické – obrovskou míra společenských debat a diskusí se přesunula do virtuálního prostoru kabelových televizí a sociálních sítí, až se lidi často bojí povídat sami mezi sebou a říkat si věci z očí do očí. To se ostatně děje i u nás – Twitter, ani Facebook přitom není skutečný svět, kde se řeší skutečné problémy. Nebo, jak by řekl politolog Bruno Maçães, Američané žijí ve fantazii a odmítají se z ní probudit. Jen si každý vybírá svou vlastní říši snů, do které se zrovna uchylují. Ostatně i Trump byl symptomem tohoto problému, když do středu pozornosti postavil svůj profil na Twitteru. V něčem bylo toto používání sociálních sítí pro politické účely přelomové, na druhou stranu nás, stejně jako Američany, společně s následky globální pandemie, ještě víc fragmentovalo a atomizovalo. Přílišná fixace na virtuálno není zdravá ani pro prezidenta, ani pro novináře.

 

Dvojí metr

Chování mnoha liberálních žurnalistů po volbách bylo příznačné. Jeden komentátor CNN plakal štěstím. A i zpravodajství ohledně pandemie a voleb zavánělo dvojím metrem. Zatímco Trumpova předvolební shromáždění vykreslovala liberální média jako srazy přenašečů viru, k letním masovým protestům Black Lives Matter (Na černých životech záleží) přistupovala o poznání shovívavěji. Stejně jako k tomu, když v sobotu – v čase pandemie – ve velkých amerických městech propukly spontánní masové oslavy Bidenových příznivců. Pohřby či svatby jsou kvůli viru omezené, ale oslavit vítězství prezidentského kandidáta, který je bližší vašemu srdci – to je samozřejmě neodkladná záležitost.

Že značná část společnosti považuje americká média za politické aktéry, nikoli hlídací psy demokracie, bude jedno z největších dědictví Trumpovy vlády, které ovlivní Ameriku do budoucna. Tamní liberální média nejspíše nebudou v očích mnoha lidí schopna obnovit důvěryhodnost: budou považovány za stranické entity, které se nesnaží vnímat různé pohledy a názory. Mnozí novináři z této části televizních stanic, zpravodajských serverů a deníku a časopisů o to ostatně nejspíše ani nestojí: zjevně mají představu, že svou činností pomohli zabránit Satanovi udržet si trůn. Budou dělat, že období let 2016 až 2020 jednoduše neexistovalo, což ovšem není udržitelný pohled.

Je zde samozřejmě druhá, poražená strana, k níž patřím i já – a ta by se teď měla chovat jinak než vítězní liberálové. Především je třeba jasně odsoudit projevy podobající se spíš diktátorům z banánové republiky než prezidentovi USA, podle nichž v zemi proběhl masivní volební podvod. Je ovšem také zjevné, že korespondenční volba, respektive zdlouhavé sčítání takových hlasů (za které si ale v některých státech mohou sami republikáni) je pro jednu z nejstarších demokracií na světě škodlivé. Dny trvající tahanice a přepočítávání pár desítek tisíc volebních lístků vytvoří pro poraženou stranu vakuum, které logicky vyplní konspirační teorie.

 

To, co byl úspěch

Po překvapivé prohře před čtyřmi lety věřili mnozí demokraté tomu, že Trump a jeho kampaň jsou fakticky součástí Putinovy tajné služby – nyní není vyloučeno, že se pro fanatické trumpisty stane tímtéž pohádka o ukradených volbách. Oboje je špatně. Každopádně, pokud vaše strana prohrála, je třeba to unést s grácií a pochopit, co z voleb vzešlo dobrého.

Nejenže totiž Biden bude mít ruce svázané obměněným Nejvyšším soudem, a také pravděpodobně Senátem, kde republikáni udrželi pozice: tudíž o jeho složení rozhodne v lednu druhé kolo voleb senátorů v Georgii. Trump také vytáhnul na světlo mnohé dříve marginalizované konzervativní postoje a udělal z nich téma. Povedlo se mu sestavit silnou voličskou koalici napříč společností, například získat na svou stranu spoustu hispánských voličů – a ukázal tak směr, kterým se má podle mého názoru pravice vydat. Mnoha mým, především starším kolegům, se to asi nebude líbit, ale k vítězství už prostě nestačí, že politik bude hezky tweetovat a občas přihodí pár vzpomínek na éru Klause či Thatcherové či Reagana. Není již možné křísit mrtvý politický koncensus starých časů. Doba se prostě změnila, je potřeba jít dál a přestat bojovat dávno prohrané bitvy. Snad to ovšem někdo řekne i Donaldu Trumpovi a jeho týmu právníků.

 

Autor je publicista, píše například pro Seznam Zprávy nebo Finmag.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama