Chcete lepší úvěr? Podnikejte zeleně

Byznys

V rámci boje proti nebezpečným klimatickým změnám se musejí firmy v Česku a Evropě, ale i obecně ve světě připravit na to, že jejich vztah k životnímu prostředí bude hrát velkou roli třeba při jednání o úvěru v bance. Některé velké korporace už se těmto kritériím věnují léta, na další se vztahuje povinnost tato data vést, brzy se však otázka udržitelnosti, vztahu k uhlíkové stopě nebo třeba k lidským právům začne týkat i menších a středních firem.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII
Audio
verze

Je to opravdu ambiciózní cíl. A jedním z jeho důsledků bude, že firmy a podnikatelé budou muset brát zásadní ohled na to, kolik produkují emisí. Třeba proto, aby dostali v bance úvěr.

Evropská unie chce do roku 2050 dosáhnout nulových emisí skleníkových plynů. Dílčím cílem je snížení emisí do roku 2030 o 55 procent oproti roku 1990. Plány na snižování uhlíkové stopy a cestu ke klimatické neutralitě má ovšem většina zemí světa. Cíl nulových emisí do roku 2050 už si stanovilo nebo zvažuje stanovit přes 130 států.

Čína jako jeden z největších producentů na světě plánuje emise snížit do roku 2030 o 65 procent oproti roku 2005. Uhlíkově neutrální chce být v roce 2060. A Spojené státy plánují snížit emise o polovinu do konce tohoto desetiletí. Uhlíkově neutrální chtějí být do roku 2050.

Proměna světové ekonomiky se děje kvůli změně klimatu a zhoršování životního prostředí, které ohrožují život na Zemi. Boj s tímto procesem se považuje za jeden z největších problémů současné doby. Před změnami klimatu a jejich důsledky varuje už od roku 1990 Mezivládní panel OSN pro změnu klimatu (IPCC). A jeho prognózy se stále zhoršují.

Ve své poslední zprávě z letošního dubna důrazně vyzývá k okamžitému snižování uhlíkové stopy. V opačném případě hrozí globální oteplení o více než dvojnásobek limitu 1,5 stupně Celsia. Udržení pod touto hranicí je globálním klimatickým cílem stanoveným v mezinárodní Pařížské dohodě.

Evropská unie si stanovila svoje klimatické cíle v takzvané Zelené dohodě pro Evropu známé též pod anglickým názvem Green Deal. Na uskutečnění tohoto plánu míří jedna třetina investic ve výši 1,8 bilionu eur, které jsou k dispozici v rámci programu hospodářského oživení po pandemii covidu a sedmiletého rozpočtu EU.

Green Deal bude znamenat transformaci evropské ekonomiky v mnoha oblastech, klíčová je zejména energetika. Hlavním cílem je konec spotřeby fosilních paliv a přechod na obnovitelné zdroje energie. Celý proces zřejmě ještě urychlí válka na Ukrajině, kvůli které se EU potřebuje rychle zbavit závislosti na ruské ropě a plynu. Tím ještě víc roste tlak na obnovitelné zdroje.

Aby bylo možné cílů Green Dealu dosáhnout, pracuje Unie na úpravách legislativních předpisů v rámci balíčku nazvaného Fit for 55. Ten má sladit stávající právní regule v oblasti klimatu, energetiky, stavebnictví a dopravy s novými klimatickými cíli.

 

Dopady na firmy

Být zelený se stává ekonomickou nutností. Jak je firma udržitelná, totiž nezajímá jen spotřebitele, ale čím dál víc také investory, banky a pojišťovny. Hodnotit se to má podle tří kritérií schovaných za zkratkou ESG. Pochází z anglických slov „Environmental, Social, Governance“ a zahrnuje principy ohledů na životní prostředí, společnost a udržitelnou správu a řízení.

Zájem investorů a investičních domů o tato aktiva znamená, že pokud bude mít firma dobrý ESG rating, může být vyšší i její hodnota na burze. Investice do zelených projektů v Evropě za loňský rok ostatně poprvé v historii překonaly ty do fosilního byznysu.

Podle manažerky udržitelnosti Blanky Beranové z ČSOB je problematika ESG příležitostí pro českou ekonomiku, jak se modernizovat. „Představuje to významné urychlení digitalizace, modernizaci výroby a služeb. Budou vznikat nové technologie, možná i celé sektory, dojde zcela jistě k částečné deglobalizaci neboli k návratu na bližší trhy. Vzniknou nová pracovní místa,“ uvedla. Právě globální mezinárodní obchod, kdy se přesouvá zboží z jednoho místa planety na druhé, je totiž jednou z činností, které nejvíce zatěžují životní prostředí.

Finanční sektor má hrát v přechodu na zelenou a udržitelnou ekonomiku klíčovou roli. Banky budou muset dohlédnout na to, aby podnikání, které financují, bylo v souladu s evropskými cíli. Mají už také povinnost vykazovat, jak na tom s udržitelností jsou. To se bude měřit nejen podle dopadů jejich samotného podnikání, ale také podle toho, jaké aktivity financují. Banky už proto začínají zjišťovat a vykazovat i to, jak zelení jsou jejich klienti.

„Konflikt na Ukrajině navíc přinesl požadavek pro nové informace, například o typu a výši spotřeby jednotlivých energií. V případě úvěrů zajištěných nemovitostmi už začíná být standardem průkaz energetické náročnosti budovy,“ říká Martin Křivánek, který vede v poradenské společnosti KPMG tým zaměřený na ESG.

 

Banky potřebují data

Už nyní začínají banky při jednáních o úvěrech tlačit i na ty firmy, které zatím povinnost vykazovat nefinanční data nemají. Povinnost předkládat takové údaje se nyní týká jen největších evropských korporací, postupně by se měla vztahovat i na menší společnosti. Pro mnohé z nich jde o stále poměrně nové téma; nemají o něm dost informací a nevědí, jak je zjišťovat. Bankovní asociace proto loni vytvořila takzvaný ESG dotazník, který má klientům sloužit jako vodítko. Zjišťuje například uhlíkovou stopu daného klienta. Pro banky přitom obecně platí, že co je zelenější, je i výhodněji financované.

„ESG problematika je obrovská obchodní příležitost a zajištění budoucích výnosů na bázi nízkoemisní ekonomiky. Pokud to náš klient nebude ochoten zohlednit ve svém byznys modelu, stane se z našeho pohledu méně konkurenceschopný, a tím pádem rizikovější. Nejlepší cenovou nabídku pak dostanou projekty, které budou přecházet na udržitelný a nízkoemisní obchodní model,“ vysvětluje Blanka Beranová z ČSOB.

 

Právě prostřednictvím úvěrů tak dopadnou požadavky na udržitelnost i na další sektory.

Pokud například bude mít firma vysoké emise či energeticky náročný provoz a nezaváže se k přechodu na šetrnější režim, nemusí úvěr od banky dostat, ani když bude po finanční stránce zdravá. Špatný ESG rating firmy totiž pro banky znamená vyšší riziko, že obchodní model a ziskovost klienta nebudou v budoucnu udržitelné. A banka si financováním „špinavých“ provozů zároveň zhoršuje svou vlastní finanční pozici. Některé evropské banky se proto už dříve zavázaly, že nebudou poskytovat finanční služby energetickým firmám, které zatěžují životní prostředí.

Vodítkem pro to, jaké činnosti nejvíc přispívají k plnění stanovených cílů EU v oblasti ochrany klimatu, je klasifikační systém nazvaný Taxonomie EU. Ten představuje kritéria, za kterých se investice může považovat za udržitelnou. Jinými slovy, taxonomie definuje udržitelné činnosti a to, jaké informace o nich má firma vést.

Jaká konkrétně jsou ona nefinanční data vyžadovaná v rámci zmíněných ESG kritérií? Jde například o uhlíkovou stopu, spotřebu energie či vody či férové mzdy. Vykazovat tato data dnes musí jen největší evropské korporace, konkrétně veřejně obchodované firmy s více než 500 zaměstnanci. Na evropské úrovni se nyní připravuje reportovací směrnice pod zkratkou CSRD, která mimo jiné rozšíří zmíněné povinnosti na menší společnosti. Ale nejen to.

„Nová směrnice je revoluční zejména proto, že zavádí povinnost vykazovat kompletně nové informace nefinančního charakteru, jako jsou například emise skleníkových plynů včetně Scope 3, což je objem nepřímých emisí v dodavatelsko-odběratelském řetězci. Tyto údaje většina zasažených firem dnes nepočítá a ani nesbírá potřebné informace,“ říká Martin Křivánek z KPMG.

Některé firmy vydávají nefinanční reporty dobrovolně už dlouho. Patří mezi ně třeba Plzeňský Prazdroj. Pivovar s tím začal před šestnácti lety. „Představujeme v nich své závazky a transparentně reportujeme konkrétní stav i další údaje o podnikání,“ říká manažer pro udržitelný rozvoj Plzeňského Prazdroje Ivan Tučník. Pivovar v budoucnu upraví report tak, aby byl v souladu se směrnicí.

„Již letošní report budeme připravovat v souladu s mezinárodním standardem GRI, který by měl být dle našich informací také předlohou pro připravovanou směrnici,“ doplňuje Tučník.

Reportovací směrnice se má zavádět postupně. Část, která ukládá povinnost reportovat firmám s více než 250 zaměstnanci, obratem přes 40 milionů eur nebo sumou všech aktiv vyšší než 20 milionů eur, měla začít platit od roku 2023. Letos v únoru ale Evropská komise navrhla účinnost normy posunout o rok na 1. ledna 2024. A podle Martina Křivánka se některé povinnosti odloží dokonce ještě dále, až na vykazovací období roku 2025.

Během května se očekával závěr jednání na půdě ostatních evropských orgánů, do konce roku by měla být norma hotová. „A horizont necelých dvou let je nyní opravdu na hraně, aby nově vykazující firmy začaly iniciovat potřebné aktivity,“ říká Křivánek s tím, že časový odklad je pro firmy rozhodně pozitivní zpráva.

Spolu s chystanou povinností zveřejňovat nefinanční data vznikají také standardy, podle kterých budou firmy v příštích letech reportovat. Ty jim stanoví, jaká data o klimatu mají sbírat, což má vést k lépe porovnatelným a ucelenějším reportům, zároveň to má celý proces reportingu usnadnit a snížit náklady firem.

Předběžné návrhy standardů může do 8. srpna 2022 připomínkovat veřejnost. Na konečné podobě bude nyní na základě pověření Evropské komise pokračovat nová pracovní skupina EFRAG. Ta je složena z desítek odborníků z různých oborů. Očekává se, že závazné standardy budou přijaty v první polovině příštího roku. Standardy pro reporting udržitelnosti se pak chystají i na globální úrovni – ESG data vyžadují investoři všude.

Původní návrh směrnice možná čekají i další změny. Výbor Evropského parlamentu pro právní záležitosti navrhuje, aby se zveřejňování dat vztahovalo na všechny firmy v Unii s více než 250 zaměstnanci bez ohledu na to, zda jsou kotované na burze.

Řeší se také, jestli budou muset reportovat i malé a střední firmy do 250 zaměstnanců. Podle původního návrhu Evropské komise pro ně má být reportování povinné od roku 2026. Výbor pro právní záležitosti navrhuje jeho dobrovolnost, Rada EU, složená ze zástupců členských států, žádá povinnost pro všechny. Řeší se také, jestli mají údaje zveřejňovat i firmy ze států mimo EU, které v Unii podnikají.

Podle Křivánka z KPMG jsou argumentem pro zavedení povinnosti i pro malé firmy zvýšení jejich transparentnosti pro veřejnost a obchodní partnery, získání kvalitnějšího přehledu o ekonomice v oblasti nefinančních informací a také zvýšení kvality a úplnosti vykazovaných dat. Pokud by totiž tato činnost byla pro malé firmy jen dobrovolná, patrně by měly problémy s kvalitním reportováním i velké společnosti, protože by jim chyběly údaje o jejich menších obchodních partnerech.

Některé velké firmy si situaci uvědomují a snaží se malým dodavatelům samy pomoci. Například Plzeňský Prazdroj pomáhá pěstitelům chmele měřit jejich celkovou uhlíkovou stopu.

„Druhá strana mince jsou relativně vyšší náklady na zavedení těchto povinností oproti velkým společnostem – sběr dat, pořízení nástrojů a nábor specialistů, jelikož velká část na zavedení bude fixní nezávisle na velikosti firmy. V této věci by měl rozhodně pomoci český stát a ministerstva a zpřístupnit funkční centrální databáze nefinančních informací, koeficienty emisní intenzity ekonomiky a také nějaké základní metodické nástroje. Zbytek bude na dodavatelích reportovacích a výpočetních řešení, kteří mají několik let na vývoj cenově přijatelných automatizovaných a jednoduše nasaditelných nástrojů,“ doplňuje Křivánek.

 

Prověřování dodavatelů

Další povinnost, která se má stát důležitou součástí proměny podnikání, je takzvaná due diligence týkající se lidských práv, odpovědného podnikání a životního prostředí. Vztahovat se bude na největší evropské korporace a uloží jim povinnost starat se o to, aby neporušovaly environmentální a sociální hodnoty v celém dodavatelském řetězci. To pro ně bude znamenat, že budou muset brzy prověřovat své dodavatele a klienty, jestli udržitelnost a lidská práva respektují. A pokud zjistí nedostatky v oblasti životního prostředí nebo lidských práv, budou si muset hledat odpovědnějšího dodavatele.

Směrnicí se budou muset řídit evropské firmy s více než 500 zaměstnanci a příjmy nad 150 milionů eur a také podniky zaměstnávající více než 250 lidí v rizikových sektorech (zemědělství, oděvní nebo těžební průmysl).

Due diligence má ohlídat zejména firmy vyrábějící v jihovýchodní Asii. Své dodavatele by tedy měl prověřovat zejména podnik obchodující s rizikovými komoditami, jako je například palmový olej nebo bavlna.

„V Evropě je zaměření návrhu vnímáno pozitivně, několik států už povinnosti upravilo v národním právu, ale nastavení pravidel bude dlouhé hledání kompromisu,“ uvedl Richard Juřík z oddělení ekonomických analýz ministerstva životního prostředí.

Jedním z cílů směrnice je narovnat podmínky pro domácí výrobce a firmy, které vyrábějí mimo EU. Výrobci v Unii totiž mají vyšší náklady oproti konkurenci, jež využívá výrobu mimo Evropu, kde se nedodržují stejné pracovněprávní a environmentální standardy.

Schopnost firem prokázat klientům a investorům, že jejich systém due diligence je důvěryhodný, bude zásadní pro jejich růst i udržení obchodních partnerů. Loňský výzkum Alliance for Corporate Transparency pod vedením Frank Bold přitom ukázal, že současné reportování je u nás nedostatečné. Pouze jedna společnost ze třinácti velkých firem zveřejňuje rizika spojená s oblastí lidských práv a popisuje proces due diligence. Lépe je na tom Německo nebo Španělsko, kde proces popisuje více než čtyřicet procent firem.

 

Čas utíká

Problematika udržitelnosti tak postupně proměňuje svět byznysu a stává se pro firmy klíčovou hodnotou. Čím dál víc na ni slyší klienti a hlavně investoři. Udržitelnost bude otevírat dveře na nové finanční a kapitálové trhy a nebude důležitá jen z pohledu regulace, ale čím dál víc i z pohledu dlouhodobého rozvoje firmy.

Byť se většina zemí zavázala udržet globální oteplení jen o 1,5 stupně, je otázkou, zda se to podaří. Podle Mezivládního panelu OSN pro změnu klimatu budou současné národní klimatické programy stále znamenat oteplení světa o zhruba 2,7 stupně v tomto století, pokud ne ještě více. A jestliže bude nárůst emisí CO2 pokračovat současným tempem, zmíněný původně stanovený cíl růstu globální teploty o nanejvýš 1,5 stupně bude překonán už na začátku třicátých let tohoto století.

 

Autorka je spoluzakladatelkou serveru Ekonews, pro který také píše.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama