Největším problémem jsme my sami

Stanislav Biler

6. února 2022

Reportér 02/2022 · Číslo 90

19 minut

Pandemie a klimatická krize jsou problémy, které nemůže vyřešit jednotlivec sám za sebe. „Jenže náš stát obývá společnost, která drží pohromadě jen teoreticky,“ vysvětluje sociolog Stanislav Biler. Limity českého individualistického pojetí státu neschopného komunikovat pak ukazuje na příkladu. „Žít na venkově ve starém domě a dozvídat se, že vaše stará škodovka bude zakázána a za kotel na uhlí vás čeká od září pokuta, důvěru ve stát, v němž žijete, nezvýší,“ píše, když odpovídá na otázku, kterou magazín Reportér nabízí originálně uvažujícím osobnostem: Co je podle vás největším problémem naší doby a současné společnosti?

Bohužel neexistuje jeden největší problém. Dokonce i to, co osobně považuju za největší problém, klimatickou krizi, nelze reálně považovat za jeden problém. Je to jen souhrnné označení procesu, na kterém se podílí nekonečná řada vzájemně provázaných příčin. A tyto příčiny nejsou jen ekologické, protože to by bylo ještě všechno docela jednoduché: tak jako stačí ekologický problém továrny znečišťující vodu či vzduch vyřešit pomocí čističky či filtrů, vyřešili bychom i náš partikulární ekologický problém nějakým elegantním řešením.

Náš problém však není „pouze“ ekologický, ale je také ekonomický, politický, kulturní a sociální. Klimatická krize pak představuje vyústění těchto problematických částí. Náš problém je ekologický ve smyslu, že zahrnuje všechny aspekty existence. Naším problémem je náš způsob života, tedy to, jak jsme zrovna teď a tady, a proto si s ním nevíme rady. Chceme, aby byl jen ekologický, abychom jen mohli vyměnit spalovací auta za elektrická a problém byl vyřešen stejně, jako jsme kdysi vyměnili freony za alternativní chlazení a odvrátili tak destrukci ozonové vrstvy. Vyřešili jsme problém, aniž bychom si toho na svých životech všimli. Jenomže co si počít se situací, kdy je problémem právě náš život?

Co je problémem naší doby

Lidé různých názorů z pravé i z levé části politického spektra, s nimiž ne každý nutně souhlasí – takoví jsou autoři seriálu esejí odpovídajících na otázku: Co je největším problémem naší doby a současné společnosti?

Ve stejné době, kdy jsme řešili ozonovou vrstvu, začal se poprvé a opatrně veřejně nastolovat problém klimatický. Všichni nejspíš doufali, že ho vyřešíme podobně elegantně, že jednou někdo přijde a všechno nahradí něčím jiným tak, aby zůstalo vše při starém. Nestalo se.

My, kdo žijeme teď a tady, žijeme v problému, který byl kdysi odsunut na okraj stolu, a tak jsme se i my ocitli na okraji samého zhroucení světa. Pomalu si připouštíme, že nenajdeme jedno řešení, protože nemáme jeden problém. A to je problém, protože s takovými situacemi neumíme pracovat.

Naše roztěkané mysli nám neumožní soustředit se na více věcí současně. Chceme znát jednu příčinu, jeden motiv, jedno řešení a jeden výsledek. Současně si myslíme, že jsme racionální, a nechceme si připustit, že je to pravda spíše jen někdy. A tohle všechno nám znemožňuje pochopit, co se děje a jak z toho ven.