Fischer: Ukázal jsem, že politika nejsou slova, ale činy

Report

Prezident tu má být pro všechny a prosazovat, aby stejná pravidla platila bez ohledu na moc a vliv, říká senátor Pavel Fischer. Myslí si, že Putin patří před soud. Chtěl by spravedlivější zdanění majetku. Manželství je pro něj vztah muže a ženy, ale vyrovnání práv pro stejnopohlavní páry by prý nevetoval.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII
Audio
verze

Česká společnost je v poslední době výrazně rozdělená. Existuje nějaká cesta, jak ji dát alespoň trochu víc dohromady?

Jsou tu témata, která nás štěpí, a mohou to být třeba zrovna volby prezidenta. Rozdělení české společnosti je ale vrstevnatější než jen politické, zakládá se třeba i na tom, že někteří lidé mají pocit, že jim ujel vlak a že jim ujel neprávem. Když jezdím do vyloučených lokalit, uvědomuji si, že tam lidé uvažují o problémech současnosti úplně jinak než my v Praze. A tomu je potřeba naslouchat.

 

Které dělicí čáry vnímáte jako největší? Politické, kulturně-společenské, nebo třeba majetkové a sociální?

Začal bych těmi majetkovými a so­­ciálními. Podívejme se na to, jak lidé mají často potíže vyjít s rodinným rozpočtem. Jak složitá je cesta k vlastnímu bydlení, jak nízká je dostupnost bydlení obecně. Pro řadu lidí to vytváří dojem neprostupnosti společnosti a propasti od těch, kteří už bydlení mají. Což se projevuje sociálně, ale třeba i v politických názorech. Tohle je podle mě podstatná dělicí čára, protože bydlet je potřeba a zejména mladí lidé o tom něco vědí. Už před pandemií průzkumy ukazovaly, jak křehké je sociální a majetkové zázemí mnohých lidí u nás.

 

Myslíte si, že vedle těch sociálních rozdílů hrají podstatnou roli i rozdíly kulturně-společenské?

Určitě hrají. Rozdíl může být už v samotném přístupu k informacím. Jsou lidé, kteří si dají čas s vyhledáváním relevantních informací, pravidelně čtou různé analýzy, předplatí si kvalitní novinářské zdroje nebo třeba čtou i v cizích jazycích. A jsou další, kteří jsou odkázáni jenom na zprávy zadarmo nebo na to, co se dozvědí na sociálních sítích. A tam mohou být vystaveni celé řadě nesmyslů, polopravd nebo vysloveně manipulací. Na jejich základě si vytvářejí nějaká očekávání, která sice mohou být daleko od reality, ale o to naléhavější.

 

Může se prezident nějak podílet na zahlazení společenských příkopů?

Prezident je tady pro všechny. Pro ty, kdo bydlí, i pro ty, kdo nebydlí. Pro ty, kdo mají pocit, že už dosáhli nějakého standardu, a ty, kteří mají pocit, že se k nim buď život, nebo společnost zachovaly nefér. Prezident by měl vytvářet mosty mezi lidmi. Třeba už tím, aby lidé věděli, že o jejich problémech někdo ví, že se o ně zajímá a že hledá spolu s vládou nebo se samosprávou řešení.

A můžete být sjednocujícím prezidentem zrovna vy, když jste vždy celkem nemilosrdně tepal Miloše Zemana?

Já jsem opakovaně říkal, že Miloš Zeman je můj prezident, že je to prezident České republiky a že ho jako instituci respektuji. To, co kritizuji, jsou jeho fauly a nerespektování pravidel.

 

 

Bezpečnost a dluhy

Jaký je současný stav české politiky? Jak hodnotíte dosavadní působení kabinetu Petra Fialy?

Petr Fiala je v čele vlády, která je koaliční, a samotný fakt, že se dokázali takhle dohodnout, je po těch letech nesvárů skvělá zpráva. Ty strany nemají na věci stejný názor a potřebují věnovat dost času a energie, aby si společný postoj vytvořily. Vláda tak ovšem na některé důležité věci reaguje se zpožděním, potřebovala by zlepšit koordinaci a komunikaci. O něco rychlejší by mohla být v reakci na energetickou krizi. U obrovských deficitů ve státním rozpočtu bych očekával, že už dá na stůl plán, jak se s tím srovnat v nejbližších letech, což zatím neudělala.

 

Takže pro vás není až tak velký problém obsah, ale spíše forma a tempo?

Když si čtu v programovém prohlášení vlády, jsou tam věci, které lze dát okamžitě na stůl. A možná je to právě role pro prezidenta, aby se ptal: tak, dámy a pánové, kdy už s tím budeme něco dělat?

 

Jak hodnotíte dosavadní roli opozice tvořené hnutím ANO a SPD?

Trochu mě zneklidňují nadměrné obstrukce. Ty jsou samozřejmě legitimním krokem opozice. Ale pokud trvají příliš dlouho třeba už jen u schvalování programu poslanecké schůze a brzdí se tak věci, které by měly být ve prospěch všech občanů, mám pocit, že je to za hranou. Na druhou stranu také vím, jak dlouho se ve sněmovně jednalo o obsazení postů místopředsedů, a tam bych zase očekával, že vládní koalice vyjde rychleji vstříc hnutí ANO s jeho nominacemi. Možná by to zklidnilo situaci.

 

Jsou podle vás nějaká témata, kterým by se vláda měla věnovat s větší prioritou, než se zatím věnuje?

Pro mě je prioritou číslo jedna bezpečnost a obranyschopnost země. Čeká nás hodně úkolů a nejde jen o nákupy nové techniky. Bezpečnostní prostředí se změnilo natolik, že musíme proměnit celkovou koncepci obrany, budovat nové schopnosti armády a řešit i strategické zásoby státu. Na nedávném velitelském shromáždění bylo vidět, že si to uvědomují premiér, ministryně obrany i náčelník generálního štábu a dovedou dobře formulovat úkoly, které nás čekají. Druhou prioritou jsou už zmíněné velké deficity rozpočtu, kde je potřeba přijmout zásadní opatření, aby se naše dluhy dále tak rychle nezvětšovaly. Nejde jen o to, že dnešní dluhy jsou zítřejší daně, ale i o to, že když se zadlužíme příliš, může o nás v budoucnosti rozhodovat někdo, kdo nám půjčil. Proto je potřeba jasný plán vlády, co s tím udělá, ale i podpora opozice, aby ta opatření měla trvalý charakter.

 

Podpořil byste jako prezident ozdravný plán, který by počítal se zvyšováním daní?

Bez zvýšení některých daní se nepohneme dopředu. Podpořil bych ho, ale musí jít o reformu, která bude mít hlavu a patu. Takový pocit jsem neměl, když se rušila superhrubá mzda, proto jsem hlasoval proti. Myslím, že bude zřejmě potřeba zvyšovat korporátní daň, ale že by byla zároveň potřeba koordinace v rámci EU, protože dnes řada společností uniká daňovému zatížení v rámci přeshraničních optimalizací. A protože v daňovém systému jde také o společenskou soudržnost, připadá v úvahu zdanění majetku. Majetní lidé u nás měli de facto dlouhá léta daňových prázdnin. V tomto směru je třeba nalézt nějaký rozumný a vyvážený režim i u dalších daňových předpisů.

 

Co máte na mysli?

Připadá mi například nesmyslné, aby byl stejný režim daňových odpisů na manažerská auta za pět milionů jako na malou dodávku, ve které si zedník vozí materiál. Odpisy mají jistě smysl, ale bylo by logické, kdyby měly nějaký strop.

 

Pravidla pro všechny

Politika není jen praktický provoz, ale také otázka idejí. Máte nějakou základní politickou ideu, která by za všech okolností definovala vaše postoje?

Jsem povahou demokrat. To znamená, že ctím pravidla, a jsem přesvědčen, že mají stejně platit pro každého. V tom by měl jít prezident příkladem – a nejen on, ale i jeho okolí. Rozhodně není v pořádku to, co jsme viděli v případu trestního stíhání a pravomocného odsouzení šéfa Lesní správy Lány, kterého nakonec prezident omilostnil. Je potřeba udělat pořádek v tom, aby i lidé, kteří mají moc a vliv, ctili pravidla platná pro každého. Jinak totiž vzniká pocit velké nespravedlnosti.

 

Prezident by měl respektovat vůli lidu vyjádřenou parlamentem. Zároveň ale má každý z nás své hranice. V jaké situaci byste upřednostnil vlastní hodnotový postoj před názorem Poslanecké sněmovny a Senátu?

Může jít třeba o obranyschopnost země nebo otázku národní suverenity. Dám jeden příklad: slýchávám hlasy z demonstrací, že bychom měli jet do Moskvy vyjednávat o dodávkách levného plynu. V situaci, kdy nás Rusko bere jako nepřátelskou zemi, kdy se k nám jako k nepříteli chová a kdy rozpoutalo obrovský konflikt, by to nebylo mravné ani správné. Podrývalo by to naši suverenitu. Kdyby to nějací politici chtěli skutečně udělat, prezident by měl vystoupit a říct, že zadávat si teď s putinovským Ruskem je obrovské ohrožení národní bezpečnosti. A musel by také udělat všechno pro to, aby k tomu nedošlo.

 

Mezi klíčové pravomoci prezidenta patří jmenování členů bankovní rady ČNB a jmenování ústavních soudců. Podle čeho byste vybíral své nominanty na soudce Ústavního soudu?

Ústavní soud je mimořádně důležitá instituce a nebylo vůbec jednoduché ji po listopadu 1989 vrátit do hry v plné síle. Při tehdejším obsazování míst ústavních soudců se braly v potaz odborné i životní zkušenosti, stejně jako generační různost. Byli tam lidé, kteří dokázali mravně obstát v době nesvobody a kteří zároveň uměli přes formality dohlédnout i na skutečný smysl a duch zákonů. Podobný princip je důležitý i dnes, zvláště když se bude jednat o téměř kompletní obměnu soudcovského sboru. Proto bych vedl obsáhlé odborné konzultace tak, aby složení bylo názorově pestré a přitom se jednalo o osobnosti, které dovedou ctít duch naší ústavy, jež v sobě nese základní společenské hodnoty.

 

Sázka na přidanou hodnotu

Jak byste ze svého pohledu popsal stav, ve kterém se nachází česká ekonomika na sklonku roku 2022?

Jsme velmi průmyslově založená země, což má své obrovské výhody. Když jsem představoval v Monaku možnosti pro investory v České republice, nevycházeli z údivu, co všechno se dá u nás vyrobit. Má to ale i rizika, protože máme řadu energeticky náročných provozů, ve kterých může nyní být ohrožena jejich konkurenceschopnost. Zároveň jsme a budeme otevřená ekonomika orientovaná na export, takže budeme všechny šoky zvenčí vždy dostávat z první ruky. Dlouhodobou cestou pro nás má být orientace na firmy s vysokou přidanou hodnotou. A krátkodobě si musíme pohlídat, aby nám drastické nárůsty cen energií neohrozily velké podniky, z čehož by mohl vyplynout významný ekonomický pokles nebo nárůst nezaměstnanosti.

 

Nový prezident nastoupí do úřadu začátkem března, kdy může být ekonomická situace dramatičtější než dnes. Prezident nemá v tomto směru žádnou pravomoc, nicméně voliči by možná očekávali, že se jich nějak zastane. Co byste dělal?

Prezident nemůže navrhnout zákon nebo svolat vládu, ale může na jednání vlády chodit a vystupovat tam. Stejně tak může přijít na jednání tripartity, kde se potkává vláda se zaměstnavateli a odbory. Tam se diskutuje o klíčových věcech v rámci sociálního dialogu, a řada problémů se tak může řešit dříve, než dopadnou na velké množství lidí. Rozumný prezident může také přispět k budování větší vzájemné důvěry mezi všemi aktéry a usnadnit nalézání shody.

 

Putin patří před tribunál

Jak se může dál vyvíjet válka na Ukrajině? A jak může tato válka skončit?

Já bych si přál, aby byl konec okamžitě. O tom může rozhodnout jediný člověk, Vladimir Putin. Kdyby zavelel, aby ruští vojáci přestali působit na území cizího státu v rozporu s Chartou OSN a vrátili se do kasáren, udělá pro světový mír nejlepší věc, kterou může vůbec ještě udělat. Vladimir Putin je ale člověk, který porušil všechna pravidla, dopustil se válečné agrese a je vlastně válečný zločinec. On i jeho blízcí, kteří mají podíl na tom zvěrstvu proti Ukrajině, musí stanout před mezinárodním tribunálem a zodpovídat se z válečných zločinů.

 

Je realistické, aby ruský prezident, pokud by vojáky stáhl, zároveň skončil před mezinárodním soudem?

Ano, protože spáchal takové zločiny, za které by mělo Rusko platit reparace. Samotný Vladimir Putin má tak obrovské majetky, že kdybychom je zabavili, můžeme pomoci milionům Ukrajinců přežít další zimu. Máme před sebou systém, který vyrostl na strachu a na metodách KGB. Vladimir Putin je hlavním autorem toho, co nenávistná ideologie imperiálního Ruska rozpoutala a co ohrožuje nejen Evropu, ale doslova celý svět.

 

Schopnost Ukrajiny se bránit stojí na podpoře Západu. Nehrozí, že se bude podpora postupně drolit?

Já ty obavy samozřejmě mám, nelze si nic natírat narůžovo. Na druhou stranu mě fascinuje, jak rychle se dala dohromady Evropská unie, jak začala být akceschopná, uvolnila stovky miliard eur. V tomto určitě obstála. Jak se ten konflikt prodlužuje, bude potřeba neustat v dodávkách zbraní, ale také pomoci Ukrajině udržet její rozpočet nad hladinou. Je potřeba, aby pomoc byla dlouhodobá a vydržela i do příštího roku. Na tom Česká republika odvedla skvělou práci v rámci předsednictví.

 

Má Česko dál posílat na Ukrajinu zbraně, peníze i další materiální pomoc a má tato pomoc trvat neomezeně dlouho, dokud válka neskončí?

Česká republika může pomáhat jedině tehdy, když sama bude silná. Nesmíme zapomenout na naši vlastní obranyschopnost. Strategické zásoby munice i zbraní prořídly, a to nejen u nás, ale i v dalších státech Severoatlantické aliance. Proto musíme teď doplnit svou vlastní výzbroj. Zároveň ale platí, že se o naší suverenitě rozhoduje teď na Ukrajině. Kdybychom ten konflikt podcenili a nepomáhali v něm velmi aktivně, tak bychom také mohli zjistit, že jsou ruské tanky na hranicích NATO.

 

Jaký by měl být náš vztah k Číně?

Čína ohrožuje naši bezpečnost, to nejsou moje slova, to jsou slova Severoatlantické aliance. Čína totiž nemá zájem jenom o to, mít vliv v Praze, jak jsme viděli v minulosti. Ona má ten zájem globální. Vidíme to, když jednáme s kolegy z japonského parlamentu, z Jižní Koreje či z Austrálie. Tohle není téma jen pro Česko nebo jen pro Washington, to musí být záležitostí skutečně globální aliance, která se bude umět bránit vlivu Číny. Tamní systém je postaven na sociální kontrole lidí, na nesvobodě, na vlamování se do soukromí. Když tenhle systém necháme vstoupit k nám, mohli bychom zjistit, že žijeme v zemi, kde rozhodují jiní. Je naší povinností na to nejen poukazovat, ale také vytvářet podmínky pro to, abychom se mohli v případě nutnosti účinně bránit.

 

Chápu klimatický neklid

Pojďme se posunout od globální politiky ještě o pomyslné patro výš. Jak vážně nás ohrožuje klimatická krize?

Klima je rozkolísané a mají na tom významný podíl emise CO2 z lidské činnosti, to už je dnes celosvětový vědecký konsenzus. My jsme se této diskuse dlouho stranili a to nebylo dobře. Souvisí to i s konkurenceschopností našich firem. Když nebudeme včas investovat do zelených technologií, zjistíme, že ztrácíme schopnost se prosadit ve světové soutěži.

 

Řekl byste, že v Česku děláme pro odvrácení klimatické krize dost, příliš málo, nebo až moc?

Mám za to, že děláme málo. Úplně chápu neklid těch mladých lidí, kteří kolem sedmnáctého listopadu začali stávkovat. Oni to vnímají generačně a myslím, že bychom o těch zásadních otázkách měli vést dialog. Možná že by prezidentovi slušelo, kdyby právě k tomu otevřel na Hradě nějakou platformu.

 

Takže vy byste pozval stávkující studenty na Hrad ke schůzce?

Určitě jim v některých postojích nebudu rozumět, ale rád si je nechám vyložit. Ovšem to, že se musíme těmto věcem věnovat hned, vychází už ze selského rozumu. Lesnictví, zemědělství, ochrana půdy, to jsou všechno dlouhodobé procesy, kde se neodehrají zásadní změny z roku na rok.

 

Spory související s opatřeními v rámci Green New Deal už téměř připomínají kulturní války. Lze se ještě nějak vrátit na pole racionálních argumentů?

Já věřím, že to možné je. Principy té zelené dohody jsou přece srozumitelné. Je tam například podpora cirkulární ekonomiky, recyklace nebo zkrácení dodavatelských řetězců. Jsou tam změny v dopravě, odklon od silnice k železnici. Jenže pokud chceme například vybudovat vysokorychlostní železnici, neudělají to aktivisté na univerzitách, to musí udělat stát a je to plán na desítky let dopředu. Proto je třeba vrátit se ke stolu s racionálními argumenty a nalézt konsenzus. Potřebujeme přestat řešit krátkodobé krize krátkodobými opatřeními a hovořit o tom, jak má Česká republika vypadat za dvacet třicet let. To je klíčové téma mé kampaně.

 

Manželství je muž a žena

Důležitým bodem každé kampaně jsou i osobnosti soupeřů. Jaké jsou silné a slabé stránky těch nejvýraznějších: Andreje Babiše, Petra Pavla, Danuše Nerudové…

Andrej Babiš umí vydělávat peníze za každého počasí, a ještě se stát největším čerpačem dotací z veřejných zdrojů. A to i v době, kdy byl premiérem. Na druhou stranu je to také jeho největší slabina, protože je v konfliktu zájmů. Když má napsáno na obytňáku, že pomáhá, je potřeba říct, že pomáhal z našich daní, z kapsy každého z nás, a ještě se u toho dokázal podepsat a vyfotit. Petr Pavel, dříve generál a náčelník generálního štábu, skvělý velitel, obstál v Severoatlantické alianci. Ale armáda, to jsou pro mě rozkazy, které dostáváte a které dáváte. Přeskočit do politiky, to vyžaduje nějakou inkubační dobu, abyste prokázali, že něco dokážete vyjednat a prosadit. Danuše Nerudová byla úspěšná rektorka, ale já mám pocit, že akademičtí pracovníci už v minulosti také kandidovali na prezidenta.

 

Jaké jsou vaše silné a slabé stránky?

Vím, že mám co nabídnout, a to je právě praxe z politiky nebo zkušenost z diplomacie. Nebo vzdělání na špičkové škole, kam chodil také Emmanuel Macron, s nímž si coby spolužák tykám.

 

Pro část voličů může být vaší slabou stránkou postoj ke stejnopohlavním sňatkům. Hlasoval byste pro návrh ústavního zákona, kterým se definuje manželství výhradně jako sňatek muže a ženy?

Musel bych si promyslet, zda věc, za kterou jinak stojím – že manželství je vztah muže a ženy –, stojí za to, abychom přepisovali ústavu. Myslím, že spíše ne, ústava se nemá měnit kvůli každému dobrému nápadu. Když budeme mluvit o dorovnávání práv stejnopohlavních párů, o kterém se má teprve hlasovat v parlamentu, já jsem otevřený, ale neříkal bych tomu manželství.

 

Mám také tradiční rodinu: ženu a děti. Nerozumím ale tomu, proč neudělat něco, co by dalším přineslo stejná a rovná práva, jaká mám já, a moje práva to přitom nijak nekrátí...

Počkejme si na tu celospolečenskou debatu, ve které nebudou jen poslanci a poslankyně, senátorky a senátoři, ale také experti. Já na tyhle věci fakt expert nejsem. Ale protože vím, že manželství není zrovna v kurzu – rozpadá se snad každé druhé a mimo manželství se rodí polovina dětí –, musíme si položit tu otázku šířeji. Žijeme v civilizaci, která nemá dost dětí na to, aby se rozvíjela do budoucna, a kultura, která přestane mít děti, jako by ztrácela budoucnost. Proto mě zajímá širší dopad nad rámec jednoho zákona. Jak to udělat, aby bylo v České republice dost dětí – od bydlení přes podporu matek samoživitelek až po zázemí pro rodiče a děti ve firmách a na úřadech. Zdůrazňuji ale, že pokud se dorovnají práva, jako prezident bych tam žádný svůj osobní názor nevnášel a takový zákon nevetoval.

 

Jednoduchá otázka na závěr. Zkuste mě jednou větou přesvědčit, abych svůj hlas dal právě vám.

Přemýšlejte dvakrát, ne všechny průzkumy se mohou potvrdit, to už jsme viděli, takže mi dejte hlas proto, že jsem nejlepší, mám nejdelší zkušenost ve službách státu, zkušenosti z diplomacie a v Senátu jsem ukázal, že politika nejsou jen řeči, ale hlavně konkrétní činy.

 

Daniel Rumpík je programový ředitel rádia Blaník.

 

 

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama