Jak ochránit peníze? Nejlepší obrana je útok

Byznys

Strach ze ztráty prý bývá silnější než touha vydělat. Podle expertů ovšem i v komplikovaných dobách nejlépe ochráníme své prostředky tím, že se je pokusíme zhodnotit. Využít lze akcie, nemovitosti nebo třeba zlato. Koronavirová krize navíc podtrhla potřebu individuálního spoření na stáří: vysoké státní dluhy a absence promyšlené důchodové politiky totiž příliš jiných možností nedávají.

Audio
verze

Bylo to ještě v dobách, kdy bývaly v provozu restaurace, byť už s omezenou otevírací dobou. „Očekávám, že masivní dluhy, které vlády a státy v koronavirové krizi nabírají, nezůstanou dlouhodobě bez následků. Budeme muset hodně přemýšlet, jak chytře investovat a chránit hodnotu majetku, protože doba bude nejspíš dost divoká,“ říkal mi u večeře jeden z mužů, který se pravidelně vyskytuje v žebříčcích nejbohatších Čechů a jehož majetek se počítá ve vyšších jednotkách miliard korun.

Samozřejmě, starosti o osud třeba osmi miliard jsou jistě významně komplikovanější než u osmi milionů nebo osmdesáti tisíc. Ale i řada těch, jejichž majetky se ani zdaleka nepohybují v desetimístných řádech, cítí nyní zvýšenou potřebu ochránit své úspory v nejistých časech. Je to úvaha zcela logická, a navíc odpovídající našemu psychologickému nastavení, co se peněz týče.

 

Mít své jisté

„Strach ze ztráty bývá silnější než vidina zisku,“ říká Mikuláš Splítek, autor knihy Stát se investorem a zároveň také šéf jednoho z fondů ve skupině Erste Asset Management. „Většina lidí, ať už velmi bohatých, nebo i docela obyčejných příslušníků střední vrstvy, uvažuje zejména o tom, jak zachovat status quo. Tedy jak nepřijít o to, co už mám,“ popisuje Mikuláš Splítek. Odkazuje přitom na takzvanou prospektovou teorii ekonomů Daniela Kahnemana a Amose Tverskyho, podle níž pro nás má vidina ztráty mnohem větší psychologický náboj, a proto významně ovlivňuje naše finanční chování a rozhodování v nejistých dobách. 

 

 

Podle Mikuláše Splítka je ovšem nejlepší obranou útok, tedy zachovávat hodnotu majetku tím, že se jej budeme snažit aktivně zhodnocovat. „Důležité je, aby byl váš majetek produktivně zapojen do fungování ekonomiky,“ říká s tím, že forma takového zapojení může být různá. „Můžete půjčit na rozvoj perspektivní firmě tím, že si koupíte její dluhopisy. Můžete koupit akcie a vsadit na to, že management firmu svými schopnostmi a nápady zhodnotí. Nebo můžete koupit třeba nemovitost a ekonomicky rozumně ji pronajímat,“ popisuje Mikuláš Splítek. Vždy je však podle něj dobré přemýšlet nad tím, jak budou vložené peníze využívány a zda mají perspektivu ke zhodnocení. „Je třeba si klást otázku, zda neinvestujeme do oborů, které jsou díky příznivým vyhlídkám předražené nebo jsou naopak dlouhodobě na sestupu. Případně zda formou dluhopisu nepůjčujeme firmě, která by jinak neměla nárok na existenci,“ říká. Právě tyto otázky vedoucí ke smyslu a využití investic mohou pomoci k tomu, abychom svůj majetek chránili skrze jeho zhodnocování.

 

Menší, ale výnosné

Sám Mikuláš Splítek vede fond, který je určen právě těm, kdo usilují o zhodnocení prostředků a nebojí se ani určité míry rizika. Fond Stock Small Caps investuje do takzvaných malých firem, u kterých je perspektiva vyššího zhodnocení.

I když malých… 

Nejedná se rozhodně o žádné garážové startupy. V portfoliu fondu najdeme například akcie letecké firmy Ryanair, nebo amerického obuvního řetězce Foot Locker (do toho v letošním roce výrazně investovali například i miliardáři Daniel Křetínský a Patrik Tkáč). Hranice „malosti“ firmy je pro fond řízený Mikulášem Splítkem zhruba na úrovni deseti miliard eur či dolarů, co se celkové hodnoty firmy (neboli tržní kapitalizace) týče. Pro představu, taková je zhruba tržní kapitalizace společnosti ČEZ. 

Akcie těchto firem mají větší tendenci kolísat, a to oběma směry. A protože část lidí má tendenci vnímat pohyby ceny jako riziko, nejsou tyto investice určeny pro každého. 

„Na druhé straně ovšem tyto firmy nabízejí perspektivu většího zhodnocení. Jsou zpravidla lépe analyzovatelné, jelikož mívají přímočařejší byznys model a jsou řízeny užší skupinou lidí, a tak se vám může lépe podařit objevit nějakou technologickou (inovační), organizační nebo jinou konkurenční výhodu. Nebo jsou jejich akcie v některém okamžiku prostě jen podceněné,“ přibližuje šéf Stock Small Caps výhody investování do menších světových společností. 

 

Digitalizace i sekačky

Mimořádným příkladem růstu hodnoty může být například technologická firma Square Inc., jejíž akcie Splítkův fond dlouhodobě drží. Firma, za jejímž zrodem stojí někdejší zakladatel sociální sítě Twitter Jack Dorsey, byla před třemi lety onou „malou firmou“ s hodnotou pod deset miliard dolarů. Dnes její hodnota dosahuje zhruba sedmdesáti miliard dolarů. „Naše omezení co do velikosti firem platí jen pro nákupy nových podílů. Pokud hodnota firmy roste směrem vzhůru, nemusíme se jejích akcií zbavovat, to by byl nesmysl. V ideálním případě by se všechny naše ‚malé firmy‘ mohly časem proměnit na velké,“ vysvětluje Splítek.

Letošní rok podle něj nabídl mnoha firmám velké šance. „V digitalizaci jsme se během jediného roku posunuli o tolik, co by normálně trvalo tři nebo čtyři roky,“ říká. Nové šance se ovšem neotevřely jen v digitálním světě. „Na jaře jsme například investovali do společnosti Tractor Supply, což je největší americký obchodní řetězec s potřebami pro zahrádkáře, malé farmáře, drobné chovatele a podobně. Zhodnocení je velmi pěkné,“ popisuje Mikuláš Splítek.

 

Akciová záhada

Ceny akcií se výrazně propadly v březnu, pak se ale rychle přiblížily zpět k původním hodnotám a v řadě případů od té doby dále rostou. Čím to, že se akciím dařilo i v době, kdy ekonomové i politici mluví o komplikovaných vyhlídkách světového hospodářství? 

„Musíme si uvědomit, že cena akcií v kratším časovém úseku neodráží pouze ekonomickou výkonnost firmy, ale rovněž ochotu investorů zaplatit za její akcie,“ upozorňuje Mikuláš Splítek. Zjednodušeně řečeno tak můžeme říci, že jsou nyní investoři ochotni platit větší násobky zisků, přestože ty zisky třeba klesají. Hlavní důvody jsou dva, centrální banky v rámci boje s koronavirovou krizí tisknou velké množství nových peněz a vlády je mohutně pumpují do ekonomiky. Na trhu je tak k dispozici velké množství finančních prostředků. Druhým důvodem je pak nedostatek dalších alternativ. „V důsledku této politiky vlád a centrálních bank klesly výnosy na dluhopisech. A pokud se bavíme o velkých investorech, například pojišťovnách či penzijních fondech, ti si nemohou nechat peníze ‚doma ve skříňce‘ nebo na bankovním účtu, investovat zkrátka musejí. Akcie jsou pak pro ně logickou volbou, proto do nich ty peníze tečou a ceny se vyvíjejí tak, jak vidíme,“ vysvětluje autor knihy o investování.  

 

Češi neztráceli nervy

Jestliže se říká, že nejdůležitější vlastností investora je trpělivost, pak Češi v tomto směru během jarní covidové vlny obstáli. „Domácnosti mají aktuálně ve fondech kolektivního investování již více než 546 miliard korun,“ uvádí Jana Brodani, výkonná ředitelka Asociace pro kapitálový trh (AKAT). Čisté zpětné odkupy, což bychom mohli přeložit jako množství peněz vybraných klienty z kapitálových fondů, přitom při březnovém propadu akcií dosáhly jen osmi miliard korun, tedy asi jednoho a půl procenta investovaných prostředků. „To je výrazně méně, než tomu bylo za krize v letech 2008 a 2009,“ říká Jana Brodani. 

Aktuální situace podle ní ještě více přispívá k poptávce pro dlouhodobých investicích a po zajištění na stáří obzvlášť. Tomu odpovídá i skutečnost, že stále více lidí investuje pravidelně a do kapitálových fondů tak například každý měsíc ukládají část svého příjmu. „V roce 2012 pravidelně investovalo 370 tisíc investorů, v letošním roce je to již milion a čtvrt,“ popisuje trend výkonná ředitelka AKAT.

Investice na stáří by měl v budoucnu podpořit i nový penzijní produkt, takzvaný „účet dlouhodobých investic“, který by měl přijít v roce 2022 a stát se jej chystá podpořit formou daňových odpočtů. „Je dobře, že stát reaguje právě na zvýšenou poptávku po produktech zajištění na stáří, když už nám chybí smysluplná penzijní reforma,“ říká Jana Brodani. 

O reformu penzí se pokoušela v letech 2012 a 2013 vláda Petra Nečase. Té se ovšem nepovedlo přesvědčit širokou veřejnost. Do takzvaného druhého pilíře, kam lidé mohli odkládat tři procentní body ze svého sociálního pojištění, pokud přidali další dva procentní body ze svého příjmu, se během prvního půl roku po spuštění reformy namísto očekávaného půl milionu lidí zapojilo jen zhruba osmdesát tisíc. Když pak v červnu 2013 Nečasův kabinet padl, reformě definitivně odzvonilo. Vlády ANO a ČSSD, které jsou u moci již téměř sedm let, se pak už o žádnou reformu penzijního systému ani nepokusily. 

I proto mnozí ekonomičtí experti varují, že od státu žádnou významnější podporu ve stáří dlouhodobě čekat nelze. „Nejsilnější ročníky narozené v sedmdesátých letech mají pořád šanci si dost naspořit, protože daně ještě nejsou tak vysoké. Nejhorší to budou mít ročníky osmdesátých a devadesátých let. Jim se nutně zvednou daně, aby bylo na penze ‚šedesátkových‘ a ‚sedmdesátkových‘ ročníků. Prostor pro jejich spoření bude menší,“ varovala před nedávnem v rozhovoru pro Reportér Premium šéfka Národní rozpočtové rady Eva Zamrazilová.

Výrazný nárůst zadlužení státu, který se jako důsledek koronavirové situace objeví, přitom situaci rozhodně nezlepší. Potřeba spoléhat na vlastní dlouhodobé úspory, jejich ochranu a zhodnocování tak ještě poroste.

 

Zlato jede

Tak jako se v nejistých časech lidé uchylují rádi například k investicím do nemovitostí (viz předchozí článek), roste obvykle i zájem o ukládání prostředků do zlata a dalších drahých kovů. Na světovém trhu zlata jsou letos patrné dva protichůdné trendy. Na jednu stranu výrazně propadla poptávka šperkařů, protože v krizi a při omezení turistického ruchu nejdou šperky příliš dobře na odbyt. Na straně druhé je pak patrný nárůst zájmu investorů o cenné kovy jako způsob bezpečného uložení prostředků. Ten vyhnal cenu zlata z rozmezí 1 500 až 1 600 dolarů za trojskou unci, na které byla na počátku roku, až přes dva tisíce dolarů v srpnu. Po poklesu během podzimu byla na přelomu října a listopadu stále kolem 1 900 dolarů, tedy zhruba o dvacet procent výše než v lednu a únoru. Největší zájem byl celosvětově o zlaté cihly a mince.

Česko se v tomto směru příliš od světových trendů nelišilo. Potvrzují to slova Michala Drtiny, ředitele České mincovny, která jednak razí oběžné mince (od koruny po padesátikorunu) pro Českou národní banku, ale také nabízí celou řadu možností k soukromým nákupům mincí a drahých kovů. Letos už od jara zaznamenala výrazný nárůst zájmu o tento způsob investování. „Zájem začal růst relativně brzo, možná bych ten start datoval k pacientu nula v Evropě. První razantnější skok začal s prvním nemocným u nás. Prodeje šly nahoru čtyřnásobně oproti běžnému stavu v jarních měsících,“ popisuje Michal Drtina.

Největší poptávka byla podle něj po investičních mincích. „Zde jednoznačně vedl náš zlatý Český lev,“ zmiňuje ředitel sadu mincí, které se podle množství použitého zlata pohybují od dvou a půl tisíce až po více než půl milionu korun za kus. Velký zájem byl podle Michala Drtiny také o zlato ve formě slitků. „Na rozdíl od typické otázky, jak získat zákazníky, jsme letos řešili hlavně otázku, kde pro ně sehnat zboží. Naštěstí jsme ho našim klientům dokázali zajistit dostatek,“ říká.

Podle Michala Drtiny je spektrum zákazníků velice široké. Někdo pořídí dárek za tisíc korun, jiný investuje najednou i více než milion. Typickou průměrnou investicí na klienta je pak suma zhruba patnácti tisíc korun. „Naše zákazníky bychom mohli rozdělit na velké a střední investory, věrné sběratele, drobné střadatele a příležitostné zájemce o naše dárkové zboží. Tento segment poslední dobou rapidně roste, lidé chtějí čím dál častěji darovat něco, co si uchová svou hodnotu a potenciálně ji i navýší,“ popisuje šéf České mincovny. Spíše do kategorie zajímavých dárků pak spadají rychle vyprodané sady oběžných mincí k neuskutečněným sportovním akcím, tedy olympiádě v Tokiu a mistrovství Evropy ve fotbale. Mít pamětní aršík mincí k olympijským hrám je pro sběratele pěkné, pokud se ale jedná o hry, které se nekonaly, je to evidentně ještě zajímavější.

Na byznys České mincovny ovšem dopadá koronavirová situace ještě v jednom – možná poněkud překvapivém – směru. Klesá poptávka národní banky po nových mincích, a to zejména kvůli utlumení cestovního ruchu. „Největší odliv drobných totiž mívají na svědomí turisté. Pár mincí jim zůstane po kapsách a ty se už zpět do oběhu nikdy nevrátí. Pokud si vezmeme počet návštěvníků ze zahraničí, kteří k nám za normálních okolností za rok přijedou, a vynásobíme třeba jen třemi čtyřmi mincemi, uvidíme, že jde o desítky milionů kusů,“ vysvětluje ředitel Michal Drtina. 

A podobně jako lze nyní jen velmi těžko odhadnout, kdy a zda vůbec se turistický ruch v Česku přiblíží k předcovidovým dobám, nelze podle ředitele Drtiny předpovídat, jaká bude poptávka po investicích do cenných kovů a kam až může cena zlata vyšplhat. „To, co udělalo zlato v letošním roce, je bezprecedentní. Překonalo i historickou hranici z roku 2011, kdy maximum přesáhlo 1 900 dolarů za unci, letos v létě cena přeskočila dva tisíce dolarů. Trend je rostoucí, ale kam až může dojít? Na dvojnásobek? Troufám si říci, že za současné situace ve světě to pomalu přestává být úplná sci-fi,“ říká šéf jablonecké mincovny.

 

Pozor na syčáky

V rozkolísané covidové době bude ovšem třeba dávat velký pozor i na nejrůznější podivné či přímo podvodné nabídky. Na českém trhu se již několik let ve značné míře a bez jakékoli systematičtější kontroly ze strany správních orgánů prodávají takzvané „prašivé“ dluhopisy. Jedná se o dluhopisy firem, které mají jen velmi malou šanci naplnit deklarované podnikatelské záměry a mohou tak své věřitele připravit o značnou část či rovnou všechny vložené prostředky. „Prodej těchto prašivých dluhopisů neutichl ani v dobách pandemie. Obávám se, že covidová situace tuto agonii jenom prodlouží, jelikož nepoctiví prodejci a emitenti budou svůj podnikatelský neúspěch zdůvodňovat pandemií, a budou v prodeji pochybných produktů postavených na nereálných projektech vesele pokračovat dál,“ varuje Jana Brodani z Asociace pro kapitálový trh.

Podle ní je užitečné dodržovat nejméně tři základní pravidla. Za prvé se při investicích, a to zejména do dluhopisů, chovat stejně jako při půjčce (ono také svým způsobem o půjčku na podnikání jde). Tak jako nepůjčíme peníze prvnímu, kdo si o ně řekne na ulici nebo na internetu, měli bychom investovat pouze tam, kde dokážeme získat důvěryhodné a kompletní finanční výkazy emitenta a umíme si je správně vyhodnotit. Za druhé je pak dobré jednat pouze s těmi, kdo jsou zapsáni v seznamech subjektů, na které dohlíží a jejichž fungování reguluje Česká národní banka.

Pozor, někteří vydavatelé pochybných dluhopisů se snaží tento dojem vzbudit tím, že zdůrazňují, že jsou jejich dluhopisy registrované u ČNB. To je však pouze formální krok, který stvrzuje, že dluhopisy splňují úřední náležitosti. Neříká to nic o jejich kvalitě, ani o schopnosti vydávající firmy dostát svým slibům. Tato matoucí praxe je bohužel dlouhodobá. 

Třetím doporučením Jany Brodani je investovat dlouhodobě. „Pro člověka, který nemá dostatek znalostí a zkušeností, aby se věnoval spekulacím, je toto nejjistější cesta, jak ochránit své peníze,“ říká výkonná ředitelka AKAT s tím, že k tomuto účely jsou vhodné například právě pravidelné investice prostřednictvím fondů.

Klíčovou otázkou nadcházejících měsíců pak bude, zda lidé budou mít z čeho investovat. Jarní odklad splátek úvěrů vypršel na konci října a Česko i vinou liknavosti vlády mezitím spadlo naplno do druhé vlny pandemie. Nakolik se tato situace projeví ve vývoji nezaměstnanosti a reálných příjmů obyvatelstva, uvidíme už během následujících měsíců. 

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama