Byla to kruťárna, šla bych do ní znova

Post Image

Byla to kruťárna, šla bych do ní znova

Play icon
23 minut

foto Tomáš Binter

Myslela jsem, že píšu vzpomínky pro přátele a že se knihy prodá padesát kusů, přísahá Daňa Horáková. Jenomže vydala bestseller; jednu z nejzajímavějších knih roku 2020. Jmenuje se O Pavlovi a skutečně je rekonstrukcí vzpomínek na vztah s filmovým režisérem Pavlem Juráčkem, skvělým umělcem, ale taky sobeckým alkoholikem, za kterého se vdala a s nímž prožila čtyři roky hádek a mlčení v Mnichově. Co je ovšem hlavní: Daňa Horáková nám představuje události a hrdiny normalizace novou optikou.

Na sraz v pražském hotelu přijde přesně, plus minus pět vteřin. Vypadá skvěle. Před rokem jí bylo sedmdesát, ale pořád je ve výborné kondici: „U nás doma ve státě Šlesvicko-Holštýnsko plavu denně v bazénu a hodinu venčím psa,“ krčí rameny.

V jednu chvíli ovšem shodí ze stolu sklenici s vodou: „Po březnové operaci vidím na pravé oko z pěti procent…“

Hovoří tak, že by se věty daly tisknout, jen občas se jí do řeči připlete slovo německé. Je zřejmé, že má sebevědomí a byla zvyklá šéfovat: „Mluvte pomaleji,“ upozorňuje hned zkraje. „Vaše otázka by mohla znít přesněji,“ navrhne později, „a to takhle…“

Při loučení pak řekne (a já si nejsem jistý, zdali šlo o slušnost, nebo o upřímnou pochvalu), že děkuje za inspirativní rozhovor.

Nevím. Pro mě inspirativní byl.

Nechtěla jste se koncem roku 1989 vrátit z Německa do Prahy?

Podpořte Reportér sdílením článku