Byla to kruťárna, šla bych do ní znova
8. listopadu 2020
Reportér 11/2020 · Číslo 75
Byla to kruťárna, šla bych do ní znova
foto Tomáš Binter
Myslela jsem, že píšu vzpomínky pro přátele a že se knihy prodá padesát kusů, přísahá Daňa Horáková. Jenomže vydala bestseller; jednu z nejzajímavějších knih roku 2020. Jmenuje se O Pavlovi a skutečně je rekonstrukcí vzpomínek na vztah s filmovým režisérem Pavlem Juráčkem, skvělým umělcem, ale taky sobeckým alkoholikem, za kterého se vdala a s nímž prožila čtyři roky hádek a mlčení v Mnichově. Co je ovšem hlavní: Daňa Horáková nám představuje události a hrdiny normalizace novou optikou.
Na sraz v pražském hotelu přijde přesně, plus minus pět vteřin. Vypadá skvěle. Před rokem jí bylo sedmdesát, ale pořád je ve výborné kondici: „U nás doma ve státě Šlesvicko-Holštýnsko plavu denně v bazénu a hodinu venčím psa,“ krčí rameny.
V jednu chvíli ovšem shodí ze stolu sklenici s vodou: „Po březnové operaci vidím na pravé oko z pěti procent…“
Hovoří tak, že by se věty daly tisknout, jen občas se jí do řeči připlete slovo německé. Je zřejmé, že má sebevědomí a byla zvyklá šéfovat: „Mluvte pomaleji,“ upozorňuje hned zkraje. „Vaše otázka by mohla znít přesněji,“ navrhne později, „a to takhle…“
Při loučení pak řekne (a já si nejsem jistý, zdali šlo o slušnost, nebo o upřímnou pochvalu), že děkuje za inspirativní rozhovor.
Nevím. Pro mě inspirativní byl.
Nechtěla jste se koncem roku 1989 vrátit z Německa do Prahy?
Podpořte Reportér sdílením článku
Autor velkých rozhovorů a reportáží s velmi dobrodružnou povahou.
