Joe Biden v Bílém domě? Nebude to mít lehké

Názory

Co si odnést z dramatických voleb v USA? Počítání v klíčových státech ukazuje, že kandidát demokratů Joe Biden by se měl stát prezidentem. Nebude to však snadná cesta: dosavadní prezident Trump a jeho příznivci se snaží zvrátit výsledek u soudů, byť zatím nepředložili žádné relevantní právní argumenty. A i pokud Biden tyto překážky překoná a dostane se do Bílého domu, je dost dobře možné, že republikáni budou stále ovládat Senát a spoustu jeho návrhů budou blokovat. Dobrou zprávou aspoň je, že se – přinejmenším zatím – nepotvrdily temné předpovědi o rozsáhlých občanských nepokojích.

Letošní volby ve Spojených státech nabídly strhující drama, které k obrazovkám přikovalo nejen desítky milionů nervózních Američanů, ale i dalších diváků po celém světě.

Vývoj volební noci, kdy to jednu chvíli vypadalo na vítězství Donalda Trumpa, než začaly přicházet výsledky z velkých měst a z korespondenčního hlasování, musel být pro příznivce demokratů obzvlášť infarktový. Dopočítání hlasů stále probíhá, avšak v pátek, tři dny po volbách, se začal výsledek v klíčových státech jasně přiklánět na stranu Joe Bidena. A v sobotu, když se potvrdil další nárůst hlasů v jeho prospěch v rozhodující Pensylvánii, oznámily hlavní americké zpravodajské televizní stanice a zpravodajská média, že Biden byl zvolen prezidentem. Podle jejich projekcí je posun nezvratný, jakkoli se někde, například v Georgii, budou hlasy kvůli velice těsnému rozdílu přepočítávat (celostátně sice Biden získal o několik milionů Američanů více, ovšem o volbě prezidenta rozhodují zástupci jednotlivých států v tak zvaném Sboru volitelů).

Právě těsnost výsledku otevírá možnosti pro Trumpův právní tým, který v řadě států výsledky napadl. Donald Trump si ostatně pro takové zpochybňování dlouhou dobu připravoval v rámci kampaně půdu: kritizoval zejména metodu korespondenčního hlasování, která je podle něj náchylná k podvodům mnohem spíše než hlasování osobní.

Korespondenční hlasování je přitom v řadě států tradiční a bezproblémovou součástí volebního systému, v tomto roce však jeho obliba výrazně stoupla v souvislosti s pandemií koronaviru: mnozí občané nechtěli chodit do volebních místností a raději hlasovali na dálku. Kromě zdravotních rizik je také hlasování přímo v okrsku pro řadu pracujících lidí hodně nepohodlné, neboť volby podle Ústavy probíhají pouze jediný den, navíc je to den pracovní. V řadě zejména ve velkých městech (která jsou tradičně baštami Demokratické strany) je třeba vystát dlouhé fronty, abyste se k volební urně vůbec dostali. Korespondenční hlasy ve výsledku disproporčně využili hlavně voliči demokratů, proto Donaldu Trumpovi tolik vadí. Přispěly podle všeho k rekordní volební účasti, kdy Joe Biden získal v absolutních číslech nejvyšší počet hlasů v historii Spojených států vůbec.

 

Volební den bez incidentů

Rozhodování soudů na státní i federální úrovni ohledně stížností na volby je těžké jasně předvídat, nicméně Trumpův tým neprezentoval až dosud z právního hlediska žádné přesvědčivé argumenty: korespondenční hlasování jako celek tak jen těžko zpochybní. A pokud se nenajdou jasné a závažné důkazy o volebních podvodech, soudy volební výsledky nejspíše potvrdí.

Donald Trump se sice vyjádřil, že by tyto spory rád dostal až k Nejvyššímu soudu USA, o kterém předpokládá, že by mu měl být nakloněn. Nejvyšší soud však nemá povinnost se volebními spory zabývat a jen těžko vydá rozhodnutí, které by nebylo možné právně řádně ospravedlnit. I když je jmenování soudců Nejvyššího soudu značně zpolitizované, rozhodně to neznamená, že se doživotně jmenovaní soudci stávají loutkami prezidenta, který je navrhnul – nezávislé rozhodování obecně konzervativního předsedy Nejvyššího soudu Johna Robertse je toho dobrým příkladem. Navíc situace, kdy by soudy z nějakých důvodů zneplatnily tolik hlasů, že by tím de facto změnily výsledek voleb, by pak téměř jistě vedla k velké vlně nepokojů.

V dnešních vysoce polarizovaných Spojených státech je přitom potřeba považovat za úspěch, že samotný volební den proběhl u volebních místností bez závažnějších incidentů, které by mohly mít za následek zpochybňování výsledků. Z tohoto pohledu se ukázaly demokratické tradice stále jako hluboce zakořeněné. Apokalyptické vize začínající občanské války, které kolovaly na sociálních sítích, se nenaplnily – přinejmenším zatím (a budeme věřit, že to tak zůstane).

Vysoce nestandardní, i když očekávatelný, byl pak pokus Donalda Trumpa prohlásit se za vítěze voleb ve chvíli, kdy v klíčových státech ještě vedl, a jeho požadavek na okamžité zastavení dalšího sčítání hlasů. Tento krok vypadal jako vystřižený ze scénářů autoritativních režimů – byť je otázka, jak to přesně myslel: požadavek na zastavení součtu totiž zopakoval znovu o den později za situace, kdy už by takový krok znamenal, že Joe Biden vyhrál.

V každém případě lze však opět považovat za úspěch, že se v tento zlomový okamžik proti Trumpovi postavila i velká většina republikánů, včetně jeho dlouhodobých příznivců, jakým je například bývalý guvernér New Jersey Chris Christie, kteří podpořili základní demokratickou hodnotu dopočítání každého volebního hlasu, i když to může znamenat vítězství protivníka.

 

Trn pro autoritářské režimy

Pokud se opravdu podaří i po všech právních peripetiích, aby Donald Trump opustil 20. ledna Bílý dům, bude to dobrá zpráva pro všechny příznivce demokracie, kteří již ztráceli naději, že v současné mediální realitě je možné postavit se siláckým charismatickým a manipulativním vůdcům, kteří na sebe umí především strhávat mediální pozornost. Pokojné a nenásilné předávání moci politickým oponentům je trnem v oku především pro autoritativní režimy v Číně a Rusku. Pokud se však podaří, posílí to nalomenou pověst Spojených států ve světě coby fungující demokracie. Zejména Čína se svým hospodářským růstem i podle všeho efektivním bojem s koronavirem ráda ukazuje na problémy a nefunkčnost amerického systému a tím nepřímo ospravedlňuje nutnost a vhodnost vlády jedné strany pod silným vedením jednoho muže. 

Důležitou zprávou z proběhlých voleb však také je, že Trumpovi voliči zdaleka nezmizeli a rozhodně nenastala mnohými předpovídaná „demokratická vlna“, která by demokratům umožnila posílit svoje pozice ve Sněmovně reprezentantů – a především získat Senát. O složení této druhé komory se pravděpodobně rozhodne až v lednu, a to druhým kolem volby obou senátorů za stát Georgie, kde se sice letos Bidenovi dařilo, avšak v předchozích volbách tento stát demokraty rozhodně nevolil. 

Pokud se republikánům podaří udržet Senát a Mitch McConnell zůstane jeho šéfem, bude to pro Joe Bidena a demokraty obrovská překážka pro prosazování jakýchkoliv zásadních zákonů, ať už by se týkaly slibované další zdravotnické reformy, reformy imigračního systému či transformace směrem k udržitelnější energetice. I Barack Obama měl proti sobě šest z osmi let svého prezidentství republikánský Kongres, a je to jeden z důvodů, proč se mu nepodařilo prosadit výraznější změny. Není náhoda, že jeho nejvýraznější reforma, ta zdravotnická, se uskutečnila v prvních dvou letech jeho vlády, kdy měli demokraté většinu v obou komorách Kongresu. Pro případné prezidentství Joe Bidena může být hned od počátku velmi nepříjemné, že Senát schvaluje celou řadu lidí jmenovaných do klíčových vládních funkcí a republikáni tak pravděpodobně mohou začít blokovat či přímo sabotovat jeho úřadování i na personální úrovni.

Vyhrocená politická polarizace tak může snadno paralyzovat proces vládnutí ve Washingtonu. Joe Biden je však zkušený politik, někdejší viceprezident Baracka Obamy a dlouholetý senátor (což mu Donald Trump v kampani často vyčítal), a jeho konsensuální rétorika může přispět k tomu, že se polarizace uvnitř americké společnosti i politiky alespoň o trochu sníží. Jak Biden, tak Trump například slibovali, že se budou výrazněji zasazovat o to, aby dostali hlas ti, kteří z ekonomického rozvoje v USA nedokázali dostatečně profitovat. Trumpův i Bidenův postoj vůči Číně byl v rámci kampaně také obdobně kritický. Není náhoda, že se Bidenovi, který rád vypráví o svém dělnickém původu, podařilo přetáhnout z Trumpova tábora o trochu více klíčových hlasů bílých manuálně pracujících mužů než Hillary Clintonové před čtyřmi lety.

Proti více konsenzuálnímu pojetí politiky však bude působit vnitřní rozdělení Demokratické strany na její progresivnější a umírněné, centristické křídlo. V době kampaně – a s vidinou společného nepřítele Donalda Trumpa – dokázali být demokraté disciplinovaní, aby na voliče působili pokud možno jednotným dojmem. Až však dojde na praktické konkrétní otázky a problémy, rozdíly v názorech se projeví naplno a progresivní demokraté budou vnímat ústupky republikánům jako zradu na voličích. Joe Biden a jeho tým tak budou muset předvádět hodně pokročilé politické žonglování, aby dokázali alespoň něco ze svých ambiciózních předvolebních plánů naplnit. Velkým testem bude například snaha omezit závislost na fosilních palivech.

 

Zpátky ke spojencům

Na mezinárodním poli je situace předvídatelnější, neboť americký prezident má jasnější kompetence a pravomoci. Pokud se Joe Biden nastěhuje do Bílého domu, lze očekávat poměrně velkou změnu v přístupu směrem k mezinárodní spolupráci a k tradiční diplomacii. Pro Českou republiku je důležité, že se téměř jistě obnoví vřelejší vztahy se spojenci včetně Evropy. Nelze ovšem předpokládat návrat k důrazu na neomezený volný obchod, který by ohrožoval americká pracovní místa. Joe Biden také slíbil, že se USA navrátí k Pařížské klimatické dohodě, kterou Donald Trump vypověděl. Spojené státy tak mají šanci vrátit se do role tvůrce politiky na úrovni mezinárodních organizací.

Nicméně zahraniční politika jen málokdy hraje v očích amerických voličů významnou roli. Rozhodující pro Bidenovu vládu, pokud vznikne, bude v tomto směru to, jak se utká s nejakutnějšími problémy země: pandemií koronaviru, který se v USA opět masivně šíří, a souvisejícími ekonomickými dopady, například vysokou nezaměstnaností.

 

Autor je amerikanista, zástupce vedoucího katedry severoamerických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama