Od příštího roku půjdou některé spotřebiče opravit snadněji

Honzo, původní profesí jsi novinář a bývali jsme kolegové, to pro čtenáře na vysvětlenou, proč si tykáme. Začnu tím, co se mi stalo včera. Rozbila jsem telefon a dnes ráno si hned běžela koupit nový. Za to bys mě asi nepochválil, že?

Záleží na tom, co se s telefonem stalo a jak byl drahý. Jsou opravy, které se vyplatí, a opravy, které nikoli. Předpokládám, že to bylo rozbité sklo? To je nejčastější porucha.

 

Nebylo, utopila jsem ho.

V tom případě ne že bych tě pochválil, ale určitě bych ti nevynadal. Utopené telefony se bohužel špatně opravují. Během tří měsíců u nich obvykle zkoroduje základová deska a telefon se stejně musí vyhodit. Pokud se ale jedná o rozbitý displej, tak to je porucha, která se v 95 procentech případů opravit dá. Displeje jsou dostupné za rozumné peníze u nás i v zahraničí, rychle přijdou, my je vyměníme a telefon lze používat dál.

 

Když si zakládal Opravárna.cz, ten prvotní impulz byl také rozbitý telefon, je to tak?

Ano, byl to podobný případ, ale u mě to byl právě ten displej. Když jsem přišel do servisu, oznámili mi, že oprava bude stát zhruba 3 000 Kč, a hned mi nabídli na splátky telefon zhruba za 3 100 Kč. Řekl jsem si, že to není možné, že bude oprava stát skoro stejně jako nový telefon. Displej jsem si proto objednal sám a vyměnil podle návodu na YouTube. Dneska to ale nikomu nedoporučuju, protože telefony jsou už za těch pět let technologicky někde jinde a mohlo by se stát, že se opravou ještě více rozbijí. Kdo je šikovný, tak to ale určitě zkusit může.

 

A tehdy vznikla myšlenka, že by bylo fajn mít na jednom místě opraváře, kteří zvládnou opravit telefony, počítače, pračky, ale i drobné spotřebiče a elektro, jako je mixér, fén, toustovač?

Přesně tak. Tehdy jsem ještě jako novinář psal hodně článků na ekologická témata, mimo jiné o podobném projektu, který funguje různě po světě a jmenuje se Repair Cafe (akce, na které si můžete nechat opravit rozbitou věc – pozn. red.). Jeden článek jsem tehdy chtěl zakončit tím, že u nás v ČR zatím žádné takové Repair Cafe nemáme, a že je to tedy šance pro začínající startup. Pak mě ale napadlo, že bych to mohl vlastně založit já.

 

Kompletní rozhovor k poslechu zde a na dalších podcastových platformách, kde ho najdete pod názvem Host Reportéra.

 

 

Můžeš stručně popsat, jak Opravárna.cz funguje?

Na stránkách www.opravarna.cz dáte poptávku, tedy co chcete opravit, případně připíšete, co se s tím stalo, pokud to tušíte. Zadáte pak také okruh vyhledávání opravářů. Kdo má auto, je třeba ochoten s rozbitou věcí dojet za opravářem třicet kilometrů. Senior, který auto nemá, zadá třeba jen pět kilometrů. Hned se vám ukáže, kolik je ve vašem okolí dostupných opravářů. Pokud pak zaplatíte 75 korun platební kartou, pošleme vaši poptávku všem dostupným opravářům z vašeho okolí. Vám se pak začnou ozývat ti, kteří mají o opravu zájem. Vybrat si svého opraváře můžete na základě hodnocení předchozích zákazníků či vzdálenosti.

 

A i na základě ceny?

Cena za opravu je vždy jen přibližná, zákazník málokdy dokáže rozpoznat, co se s tím stalo. Opraváři ale dávají nějaké cenové rozpětí, určité vodítko to tedy je. Pokud nikoho neseženete, vrátíme vám 75 korun zpět na účet. Vlastně si tak alespoň zdarma otestujete, že výrobek už je neopravitelný a můžete ho nechat zrecyklovat. Když se totiž nepodaří sehnat opraváře nám, tak už velmi pravděpodobně nikomu.

 

A pokud seženu?

Tak se pak už vy dva domluvíte, kde a kdy si danou rozbitou věc předáte, případně pokud jde třeba o pračku, tak kdy může opravář přijít. Tuto část už nekontrolujeme. Co jsme ale začali kontrolovat, jsou opravy mobilů a notebooků, kde jsme chtěli mít dohled nad kvalitou provedené práce. Máme proto svoje vlastní autorizované opraváře a servisy. V tomto případě zákazník neplatí 75 korun, ale rovnou nám pošle vyplněný dotazník, co chce opravit. My mu zavoláme přibližnou cenu, a pokud souhlasí, pro telefon či počítač dojede PPL, dáme ho na diagnostiku, zpřesníme cenu, a pokud dostaneme souhlas, pustíme se do opravy.

 

Co nejčastěji rozbíjíme či co se nejčastěji rozbíjí?

Vedou notebooky a mobily, polité či rozbité displeje. Jenom o trošku méně se zadává kuchyňské elektro, ať už různé kávovary a toustovače, tak i bílé elektro spotřebiče jako ledničky a pračky. Dále televize a úplně nejméně hračky a šaty.

 

Stává se i to, že lidé chtějí něco opravit, ale není opravář, který by to dokázal?

Určitě se to stává, když je výrobek tak nekvalitní a levný, že se oprava nevyplatí. Většinou jsou to třeba levné toustovače za dvě stě korun. Už vzhledem k tomu, že opravář požaduje minimálně dvě stovky na hodinu, jsou tyto výrobky rovnou odsouzené ke zkáze. V některých vzdálenějších regionech Česka se pak stává, že se nenajde nikdo, kdo by danou věc zvládl opravit, to je ale ojedinělé, pokrytí máme po republice široké. Opravářů a servisů máme aktuálně v databázi 1 700. Zhruba šedesát procent zakázek skončí úspěšnou opravou, u zbytku se to nepodaří.

 

Opravárna.cz také spolupracuje s firmami, které jsou zodpovědné a chtějí, aby se jejich výrobky nevyhazovaly, nýbrž se daly spravit. Které to například jsou?

Původně jsme vymysleli osvětový projekt s názvem Opravme Česko, kde jsme chtěli upozorňovat na to, které výrobky jsou opravitelné dobře, které hůře a také od jakých firem. Setkali jsme se ale s velkým zájmem jak mezi lidmi, tak mezi firmami, tak jsme to oddělili od Opravárna.cz a založili spolek. Jeho posláním je osvěta v oblasti opravitelnosti výrobků, objíždíme republiku, pořádáme opravářské eventy, točíme videa, děláme žebříčky opravitelnosti i průzkumy. A také propagujeme firmy, které jsou společensky odpovědné, co je například Decathlon, výrobce a prodejce sportovního vybavení. Jako Opravárna.cz jim děláme po celé ČR přímo u zákazníků záruční servisy elektronického sportovního náčiní, jako jsou běhací pásy, rotopedy a podobně, a musím říct, že 99 procent jejich výrobků se podaří opravit, což je nebývalé. Podobně se chová i Krups, Rowenta a Tefal, které už před pár lety přišly s desetiletou garancí opravitelnosti.

 

Asi tento dotaz dostáváš často, ale přesto mi to nedá. Jak je to s takzvanými kazítky? Je to fáma, anebo skutečně existují a věci se vyrábějí záměrně tak, aby se brzo rozbily?

Podle mne neexistuje kazítko ve smyslu konkrétní součástky, kterou by tam někdo namontoval, a ono by po určité době vybouchlo. Je to spíše o nějakém souboru výrobních postupů a o tom, jaké se používají materiály. Když si chce člověk koupit toustovač za dvě stovky, nemůže čekat, že mu vydrží dvacet let. Není to tedy konkrétní součástka, ale jde o to, jak nekvalitně se některé věci vyrábějí.

 

Napadá mne kazítko v podobě toho, že věci nejdou často jednoduše otevřít. To jsem si říkala u fénu, kam se namotávají vlasy, a aby se nerozbil, stačilo by jednou za čas fén rozebrat a vlasy vyndat. To ale, alespoň u mého fénu, nejde.

Ano, rozložitelnost je také velký problém. Když se do toho nedostaneš, tak to logicky nejde ani opravit. To je i případ notebooků a telefonů, kdy baterka nejde vyndat, protože je pevnou součástí přístroje.

 

Evropská komise v roce 2015 oznámila, že chce, aby výrobci i spotřebitelé byli šetrnější a výrobky šly opravit a ty neopravitelné nekončily na skládkách, ale recyklovaly se. V roce 2017 to potvrdil Evropský parlament, a následně začaly členské státy schvalovat nové normy, kterou jsou v duchu opravitelnosti a delší životnosti. Jak to bude v ČR?

Platit to tu začne od března 2021. Vztahuje se to ale jen na bílé elektro, tedy ledničky, pračky, myčky, sušičky a k tomu ještě všechny displeje včetně televizí. Konkrétně to bude znamenat, že mají být dostupnější náhradní díly a to po dobu až deseti let, nikoli pouze po dobu záruky, jako je tomu často dnes. To je velký skok dopředu. A bude to platit i pro dovozce třeba z Číny, pokud zásobují evropský trh. Povinné bude také snadné rozebrání výrobku, tedy aby byl přístroj například přišroubovaný, nikoli třeba snýtovaný. A dostupné by měly být také manuály k tomu, aby se dalo snadno zjistit, jak danou věc opravit.

 

A zbytek spotřebičů?

Na to si budeme muset počkat. Řeší se to, ale je to komplikovanější, protože to jsou levnější věci a je otázka, zda se do nich vždy vyplatí investovat.

 

Když kupujeme něco nového, na co si dát pozor?

Měli bychom se zajímat, co kupujeme, třeba si číst recenze na internetu. Některé e-shopy mají už indikátory kvality, to je třeba Alza.cz, kde se člověk může podívat, kolik má daná věc reklamací. Není to to samé co opravitelnost, ale když se to málo rozbíjí, lze z toho usoudit, že to není úplný šmejd. Potom je dobré se dívat, zda je třeba baterie pevnou součástí přístroje, nebo zda jsou namáhavé materiály z plastu či kovu. Dobré je také vědět, zda má výrobce v Česku zastoupení, zda tady poskytuje servis.

 

Tvoje Opravárna.cz se letos dostala do finále soutěže E.on Energy Globe. Co je to za soutěž?

Říká se jí ekologický Oscar. Soutěžíme v kategorii produkt a dostali jsme se do poslední dvanáctky finalistů. Je tam velká konkurence, spolu s námi tam jsou třeba ekologičtí pěstitelé či velké městské stavby. Pokud bychom zvítězili, postoupili bychom do celosvětového finále, tedy jestli kvůli covidu bude.