PODCAST: Když si učitelka přečetla mé básně, říká Petra Dvořáková, předpověděla mi těžký život

Sametová revoluce tím pádem vypukla v momentě, kdy sfoukla na dortu (v rodné vesnici u Velkého Meziříčí) dvanáct svíček: „Díky tomu si ještě intenzivně pamatuju předchozí režim, ale současně jsem se měla šanci dobře přizpůsobit následujícím změnám,“ konstatuje Petra Dvořáková v podcastu. „Jako spisovatelku mě teď hodně zajímá téma, proč u starší generace narůstá frustrace a nostalgie po minulosti, i když to jsou často lidé, kterým se za komunismu dobře nežilo. Mám pocit, že to souvisí právě s adaptabilitou na porevoluční změny, která u nich už byla snížená.“

Jako holka psala básničky, které jednou dala přečíst paní učitelce. „Když si je přečetla, pronesla větu, na kterou si občas vzpomenu: Holka, ty budeš mít těžkej život! A docela se trefila…“ Při této historce se Petra Dvořáková směje, protože v současnosti je úspěšnou spisovatelkou s více než sto tisíci prodanými knihami a mámou dvou šikovných, dospělých synů, ale její život byl skutečně často komplikovaný.

Když například vzpomíná na oslavu patnáctých narozenin, vrací se do kláštera sester těšitelek v Rajhradě, kde žila od čtrnácti, a možná by tam žila dodnes, kdyby v osmnácti nebyla vyhozena.

V podcastu hovoří o tom, jak později velmi ráda dělala zdravotní sestru, ale musela skončit, když jí vážně onemocněl malý syn: „Hlavně mě nelitujte, dnes je naprosto zdravý,“ prosí, ale málo platné, počátek tisíciletí pro ni byl drsný a její víra v Boha se tehdy zásadně proměnila.

„Vnitřní víru v sobě samozřejmě pořád mám, ale třeba můj vztah k církvi prošel deziluzí. Trápí mě mimo jiné nevzdělanost mnoha kněží – pokud neznám pořádně své náboženství, nejsem schopná filozofického myšlení ani logiky, tak jak můžu kázat?!“

V rozhovoru mluví i o hlavním hrdinovi románu Zahrada, pětatřicetiletém Jarkovi, který po zpackané církevní kariéře opouští funkci kněze a chtěl by začít znovu a lépe v domě po prarodičích, jenomže přesně v tu chvíli si naplno uvědomuje, že v sobě má společensky naprosto neakceptovatelnou sexuální tužbu.

„Když jsem příběh psala, bylo mi Jarka líto, protože se s tím svým problémem narodil a teď mu nezbývá než s ním nějak i žít. Na druhou stranu je pochopitelné, že mu lidé v okolí nikdy nebudou úplně věřit. Hodně jsem přemýšlela a pořád přemýšlím o tom, jak bych reagovala v situaci, kdybych takového Jarka skutečně poznala – chtěla bych to zvládnout s pochopením, empatií a přiměřenou otevřeností.“

Rozhovor s Petrou Dvořákovou si poslechněte buď přímo zde, nebo ve vašich podcastových aplikacích.