Smyšlený příběh znevažuje oběti gulagu

Věra Sosnarová je osmaosmdesátiletá důchodkyně z jižní Moravy, která už skoro dvacet let jezdí po besedách a školních přednáškách. Vypráví na nich drastický příběh dvaceti let strávených v sovětském nápravně-pracovním táboře, zvaném gulag. Popisuje, jak byly vězeňkyně vystavovány sexuálnímu násilí, jak byly po stovkách upalovány ve stodolách a podobně.

Osobně jsem přednášku paní Sosnarové nezažil. Měl jsem však možnost slyšet její vzpomínky i některé rozhovory, které mne na první pohled zarazily. Můj kolega Adam Hradilek pak ve své studii získal důkazy, které vyvracely jakýkoliv pobyt Sosnarové v gulagu. Shromáždil materiály z archívů po celé Evropě a do detailu vylíčil skutečný osud celé její rodiny.

Na jednu stranu Věra Sosnarová dokázala jako jedna z mála při školních besedách upoutat pubertální mládež a vyprávět poutavě o hrůzách sovětských gulagů, což je v dnešní době velmi důležité. Školství ve výuce moderních dějin totiž velmi zaostává, přednost dostává pravěk a starověk, možnosti věnovat se v hodinách dvacátému století jsou kvůli osnovám omezené.

„Musím říct DĚKUJI. Takovou soustředěnost a sdílnost žáků jsem nezažila. Nutila mě přemýšlet, udělalo to na mě dojem,” napsala do internetové diskuse na profilu DVTV pod rozhovorem s Věrou Sosnarovou jedna ze studentek. „Vyprávění bylo poutavé, opravdu tragické a během něj jsem několikrát plakala,” vyjádřila svůj názor jiná žákyně z církevního gymnázia.

Osobně si myslím, že k přístupu Věry Sosnarové nemůžeme přistupovat takto pozitivně a omlouvat její bájení. Existují jiné, věrohodné příběhy, které dosud publikovány nebyly, a které by si pozornost bezesporu zasloužily (například zde). Celá událost nás ovšem může inspirovat k diskusi, proč se vymyšlený příběh paní Sosnarové vlastně tak úspěšně prosadil.

Cena za věhlas

Věra Sosnarová se narodila v Brně v květnu 1931. Vyrůstala se starší sestrou Tamarou, která byla během nacistické okupace zatčena za krádež a podvod, později ji gestapo uvěznilo za prostituci. Od německé tajné policie se potom nechala najmout jako volavka k policejním provokacím, avšak spolupráce s gestapem po krátké době skončila. V letech 1943 – 1945 pracovala Tamara jako dělnice v továrně ČKD, po válce byla několikrát odsouzena právě za spolupráci s gestapem

Věra Sosnarová podle zjištění Adama Hradilka pracovala od května 1946 v metalurgickém závodě jako dělnice a později na stejných pozicích v Nižně-Tagilském závodu na výrobu topných zařízení a radiátorů. Do Československa se vrátila v roce 1964, o rok později se vdala a přijala příjmení Sosnarová. Z předložených důkazů vyplývá, že rodina Věry Sosnarové v gulagu nikdy nebyla, také odvlečení členy NKVD do Sovětského svazu se jeví velmi nepravděpodobně. Těžký život to jistě byl, ale svým smyšleným svědectvím plive Věra Sosnarová do tváře skutečným obětem gulagu.

Věra Sosnarová vloni převzala Cenu hejtmana Jihomoravského kraje za „dílo, činnost nebo oblast jednání, které významným způsobem reprezentují Jihomoravský kraj a přispívají k jeho věhlasu a dobrému jménu“. Poslanecká sněmovna ji na základě iniciativy poslance a historika Jiřího Miholy (KDU-ČSL) navrhla na udělení medaile Za hrdinství, tu ale od Miloše Zemana nedostala – současný prezident obecně není příliš náchylný vyslyšet parlamentní návrhy a řídit se jimi.