Reportáž

Ramadán: Když vydržíš, dostaneš mobil

06 / 06 / 2019

V muslimském světě skončil postní měsíc ramadán, během kterého nesmí věřící člověk jíst, pít, kouřit ani souložit, a to od východu do západu slunce. Jak se ramadán dodržuje ve Francii, kde žije nejpočetnější muslimská komunita v Evropě, a kde podle průzkumů dodržují tento půst až dvě třetiny jejích příslušníků?

V muslimském světě skončil postní měsíc ramadán, během kterého nesmí věřící člověk jíst, pít, kouřit ani souložit, a to od východu do západu slunce. Jak se ramadán dodržuje ve Francii, kde žije nejpočetnější muslimská komunita v Evropě, a kde podle průzkumů dodržují tento půst až dvě třetiny jejích příslušníků?

Čtvrť Noailles v centru Marseille je vyhlášená díky tržišti, na kterém se dá sehnat nejlevnější ovoce i koření ve městě. Klasický ruch ale v posledních týdnech utichl, alespoň ráno. Místní kavárny jsou buď zavřené, nebo na jejich terasách ze zvyku sedí štamgasti u prázdných stolů. Spousta přilehlých restaurací i obchodů má přes den zavřeno a ožívá až večer, kdy se muslimové scházejí ke společnému jídlu – v restauraci, na ulici nebo doma. Do své rodiny mě na večeři pozval Chekib, hlídač z marseilleského muzea Mucem.

 

Konflikty z hladu

Chekib přišel do Francie před jedenácti lety z Alžírska. V Oranu měl dvě pekařství, po narození dětí se ale bál, že se vrátí období teroristických útoků, během něhož se lidé obávali večer vycházet na ulici. A tak sebral rodinu a vyrazil do Francie. „Nejdřív jsme bydleli v hotelu, pracoval jsem načerno na stavbách, a když jela policie, schovávali jsme se,” vzpomíná. Později se mu podařilo získat legální práci i potřebné papíry. Ke dvěma dětem přibyly další dvě. V době mé návštěvy sledují v televizi egytpskou obdobu MTV, a netrpělivě čekají, až zapadne slunce. Začátek ramadánu včera ohlásila Saudská Arábie – taková je zvyklost – poté, co se na obloze objevil srpek měsíce.

5cf93638e4b01176f035beaf MEDIA_ITEM image
Jízdní řád ramadánových modliteb.

První den hladovění je prý nejtěžší, a tak berou děti zavděk už datlemi namočenými do kysaného mléka elben – předkrmem, který usnadňuje trávení hlavního jídla. Matka pak začne na stůl nosit vše, co připravila od brzkého odpoledne: polévku harira, salát, hranolky, kuřecí maso na švestkách a jehněčí, nesmí chybět sladké limonády a spousta majonézy. „Říká se, že pro ty, kdo drží ramadán, existuje speciální brána do ráje. A podle proroka je tento ráj tak krásný, že si ho ani neumíme představit,” vysvětluje Chekib hlavní motivaci vydržet. „Kromě půstu byste se také celý měsíc měli snažit být lepší, čili nelhat, nemluvit sprostě, odpouštět. Na konci měsíce se pak skutečně cítíte lépe, a to jak morálně, tak fyzicky. Půst je dokonalá očista.”

Chekib si stěžuje, že jeho kolegové v práci často podvádějí, a když je nikdo nevidí, tajně jedí nebo kouří. „Ve Francii to máte těžké, když někomu dáváte tradiční polibek na tvář na uvítanou, hned cítíte, jestli před tím kouřil,” připomíná. Přištižení hříšníci se prý nejčastěji vymlouvají na to, že jsou nemocní. Marodi, stejně jako velmi staří lidé a těhotné nebo menstruující ženy, jsou totiž z obliga. „Během ramadánu jsou najednou všichni nemocní!,” vzteká se Chekib. Mnoho muslimů si také bere dovolenou. Kvůli hladu jsou více podráždění a bojí se, aby se nedostali do konfliktu s kolegy. Jiní naopak chodit do práce chtějí, aby jim den rychleji utekl.

 

Předstírání v jídelně

Ze čtyř Chekibových dětí drží ramadán dvě nejstarší. Čtrnáctiletá dcera se postí celý měsíc, její jedenáctiletá sestra zatím jen o víkendu a také ve středu, kdy je ve Francii školní vyučování jen dopoledne. Ve státě, kde jsou náboženské projevy na veřejnosti zakázané, se totiž situace komplikuje například ve školní jídelně. „Když nezaplatíme jídlo na celý měsíc, tak v jídelně nemůžeme být, musíme čekat venku. Jenže my chceme trávit přestávku s ostatními, proto jídlo zaplatíme a pak předstíráme, že jíme. Paní učitelka minule chodila kolem a zjišťovala, kdo nejí. Byly jsme tři, co držíme ramadán, a jedna kamarádka ne. Tak jsme koukaly do plných talířů a čekaly, až to sní,” vysvětluje Amina.

5cf93646e4b01176f035bec9 MEDIA_ITEM image
Ramadánové pohoštění.

Mezi teenagery se nyní na internetových fórech hodně debatuje o tom, co se vlastně během ramadánu smí a nesmí – třeba jestli je možné jít na pláž. „Loni připadl ramadán na léto, takže když mi rodiče zakázali jít na pláž, bylo to hrozné. Jednak bych se prý mohla nalokat vody, jednak si během ramadánu nesmím odhalovat ramena a kolena. Tak jsem ležela na gauči a kamarádi mi posílali fotky z pláže, což byla neskutečná otrava.” Rodiče své děti k dodržování ramadánu motivují různými způsoby. Jak vypráví Amina: „Jedna kamarádka se chlubila, že když vydrží ramadán, dostane na konci mobil.”

Sedmnáctiletý syn Racine mi v mobilu ukazuje aplikaci Muslim Pro, která zná časy všech pěti (o ramadánu šesti) modliteb a v danou chvíli je připomíná zvoněním. „Ve škole se modlit nemůžu, takže to pak doháním doma. Nebo teď se mi moc nechce, tak poslední modlitbu asi nahradím až zítra.” Pro Racina je prý nejtěžší sport s prázdným žaludkem. „Bez vody to jde těžko. Večer se snažím najíst střídmě, abych nebyl nafouknutý jako balón, ráno vstávám před rozedněním na modlitbu a menší snídani.” Ramadán ve Francii je pro něj prý nudnější než ten, který zažil o prázdninách s rodinou v Alžírsku. „Tam to má úplně jiné grády, večer jdou všichni ven na první jídlo ftur, a oslavují.” Porušit půst se prý nevyplácí: jeden den jídla musíte vykoupit šedesáti hladovými dny, aby vám bylo odpuštěno. Anebo pohostit šedesát chudých lidí.

 

Rodiče to nevědí

Ne všichni francouzští muslimové holdují tradičnímu pojetí ramadánu jako v Chekibově rodině.

5cf93649e4b01176f035beea MEDIA_ITEM image
Mathias s kamarádem při domácí hostině.

Třeba sedmadvacetiletý turistický průvodce Mathias, vnuk imigrantů z Alžírska, se považuje za věřícího, k ramadánu má ale výhrady: „To, jak dnes vypadá, je podle mě hodně vzdálené původní představě. Lidé sice nejedí celý den, ale večer nastane hotové obžerství. A brát si kvůli tomu dovolenou je úplný nesmysl – je jednoduché hladovět, když spíte do čtyř odpoledne.” Sám se proto snaží postit jen třeba jen několik dní, zato prý opravdu poctivě. „Důležité je zastavit se a najít čas k zamyšlení – včetně toho, že vypneme sociální sítě. Líbí se mi i společenský rozměr, kdy se večer setkáte s rodinou nebo přáteli. Proto rád pořádám večeře, klidně si dopřejeme i provensálské speciality.” Do mešity Mathias nechodí, imámy jako autoritu neuznává: „Z islámu se stal ve velké míře nástroj, jak ovládat masy. Co řekne imám, to má být pravda, lidé jako kdyby rezignovali na vlastní výklad koránu.”

5cf93654e4b01176f035bf03 MEDIA_ITEM image
Siham u pouličního stánku v Marseille.

Ramadán se v dospělosti rozhodla přestat držet i Maročanka Siham, která už několik let žije v Evropě a v Marseille je na roční stáži. „Když mi bylo čtyřiadvacet, hodně jsem o ramadánu přemýšlela, a došla k tomu,” říká. Ramadán má v sobě přesto hluboce zakořeněný a líbí se jí jeho sociální aspekt – že všichni jedí ve stejnou hodinu. „Po celý měsíc se díky tomu setkáváte s lidmi a povídáte si,” přibližuje své uvažování. Rodině o svém rozhodnutí raději neříká. „Nevědí to. Už dlouho v Maroku nežiju, tak asi tuší, že si dělám, co chci. Ale byli by z toho smutní. V Maroku je nepředstavitelné nedržet ramadán, je to dokonce uzákoněné.” Kdo je během ramadánu spatřen při jídle na veřejnosti, tomu hrozí vězení. Siham říká: „Pro mnoho muslimů ve Francii představuje ramadán poslední pouto s náboženstvím. Na modlitby už nechodí, přes rok pijí alkohol a hřeší, ale ramadánu se nevzdají.”

 

Galerie (4) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat