Přes malé prase vidět velké
5. června 2022
Reportér 06/2022 · Číslo 94
Přes malé prase vidět velké
Zvětšitfoto Tomáš Binter
Z Ruska dovážel dřevo na tužky a pastelky, prodával tam zhruba pětinu své tužkařské produkce. Přesto je Vlastislav Bříza přesvědčen, že ještě vážnější může být dopad ruské invaze a následného embarga na jeho strojírenskou divizi. Rozhovor s majitelem Koh-i-Nooru o ruské krizi, investicích, nákupu firmy od Petra Kellnera i potřebě myslet dopředu.
Před osmi lety jste mi v rozhovoru pro první číslo Reportéra říkal, že kdyby se pokazila situace v Rusku, budete muset tady v Budějovicích propustit 120 až 150 lidí. Nastalo to nyní?
Bohužel se to stalo u gumárny, ta výrazně omezila provoz. Výpadek dodávek stěrací pryže na ruský trh je citelný. Pro srovnání: zatímco v Česku nastupuje letos do školy sto tisíc nových školáků, v Rusku jsou to dva miliony. A ten trh se po letech budování jednoduše zhroutil.
Stěrací pryž je guma na gumování tužek?
Ano, to je přesně ona.
Jak velkou část odbytu vašeho tužkařského byznysu tvořil právě ruský trh? Řekněme ještě třeba loni.
V loňském roce to bylo zhruba dvacet procent. Rusko bylo spolu s Německem a Spojenými státy naším nejsilnějším zahraničním trhem.
Jak to nyní vlastně vypadá s prodejem vašich tužek a pastelek v Rusku?
Jsou tam skladové zásoby, které se doprodávají. Ale tady u nás ve skladu máme tužky a pastelky v ruském provedení zhruba za dvacet milionů a budeme muset vymyslet, jak a kam je udat.
V holdingu máte tři firmy se sídlem v Rusku. Koh-i-Noor Hardmuth Rus OOO, která vám patří ze 100 procent, Stil+ a SKF Tomsk se čtvrtinovými podíly. Čemu se tyto firmy věnují?
Koh-i-Noor Russia je obchodní zastoupení. Ty další dvě jsou dřevařské firmy, do kterých jsme vstoupili především proto, aby tam konkurence nemohla jednoduše kupovat relativně levné tužkařské dřevo. Ne každý to ví, ale tužky se nedají dělat ze dřeva, které máme u nás.
Z jakého se dělají?
Podpořte Reportér sdílením článku
Zakladatel magazínu Reportér.
