Politika mezi dunami

Názory

Čas od času se mě lidi zeptají na opravdu choulostivou věc. Jak prý to v té Arábii vypadá, abych tak řekl, politicky? Baví se se mnou místní lidi o politice? A jaký mají názor třeba na Izrael? Nehádáme se o tom?

Audio
verze

Abych vám řekl pravdu, o politice se tu bavíme. A je to fascinující. Arabové podle mě diskutují o svých vládcích ještě raději než my. Zvlášť ti ze zemí kolem Středozemního moře se v těch hororových vyprávěních úplně vyžívají. Někdy se taky vmísím do diskuse, abych trošku zamachroval.

Říkám jim třeba, hele, u nás byla obrovská demonstrace, největší za hodně let, spousta lidí chce demisi premiéra. Demisi premiéra? ptají se Arabové. A co udělal? No, říkám, je podezřelý, že podváděl s dotacemi, asi dva miliony eur na svůj venkovský resort, možná další desítky milionů v jiných dotacích, ohrožuje právní st…

Dva miliony eur? – nenechají mě ani domluvit Egypťani. Tomu vy říkáte politika? To u nás vláda nechá zmizet a umučit dva lidi za den, a nikomu už to nestojí ani za článek v novinách. Vy u vás v Evropě nemáte žádnou politiku, vy tam máte mateřskou školku.

 

O. K., říkám si, borci tady mají trošku jiné standardy. Neznamená to, že naše problémy nejsou důležité, ale radši už jim nic z Česka vyprávět nebudu. Takže raději mezinárodní politika. Co ten Izrael?

No a ty názory na Izrael mě tady překvapují ještě víc. Jsou tedy smíšené, to je jasné. Ale ne úplně tak, jak jsem čekal. Většina lidí tu zemi fakt nemá ráda. Hele, jsou to okupanti, pořád lžou, vy Evropani, a hlavně Trump děláte velkou chybu, že jim věříte a podporujete je – takové věci slýchám dennodenně.

Ale překvapivě často – možná tak jednou za týden – slyším i dost jiné názory. Třeba teď jsem se bavil s jedním známým z Egypta, svalnatým a bodrým chlapíkem z posilovny, říkejme mu třeba Faisal. Faisal se mě zeptal, jestli jsem slyšel o té palestinské teenagerce, Ahed Tamimiové.

Slyšel jsem o ní, říkám já. Vím, že je to holka, která v šestnácti letech šla a začala fackovat a kopat izraelské vojáky a její máma to natáčela na telefon. Vojáci zachovali klid, nijak nereagovali, ale video oběhlo celý svět a z Ahed je hrdinka palestinského odporu.

Tak hele, pokračuje Faisal, já jsem Arab. Ale divím se dvěma věcem. Za prvé – máma, která natáčí svoje dítě, jak jde kopat do vojáků. Místo aby se ho snažila zachránit, tak si připraví telefon a čeká, jestli ho vojáci začnou mlátit. To podle mě není máma. A za druhé. Kdyby ta holka žila u nás v Egyptě nebo někde v Sýrii a dala facku egyptskému nebo syrskému oficírovi, tak já si myslím, že už je po ní. A s ní by zmizela i její máma a otec a bratři a sestry a taky sousedi, co o tom slyšeli. Ale ona dala facku izraelskému vojákovi a teď je úplně zdravá a spokojená doma a jezdí k ní natáčet novináři z celého světa. Já samozřejmě neříkám, že snad nějak fandím Izraeli nebo tak. Přece jenom, jsem Arab, každý fandíme těm svým, to je normální, že jo. Ale nejsem úplně hloupej. Podle mě ty věci nejsou úplně tak, jak nám říkají, zakončil Faisal.

Tak to je u nás to samý, Faisale, říkám já.

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama