Rozhovor

Janek Rubeš: Chtěl bojovat s teroristy, místo toho chytá taxikáře

21 / 11 / 2018

Říká o sobě, že je obyčejný kluk s kamerou. Chtěla jsem zjistit, co je na tom pravdy. Pozvala jsem ho tedy na pivo a nezůstalo u jednoho. Vystřídali jsme několik hospod a Janek Rubeš se rozpovídal – o slávě, strachu, pohřbech, ex-primátorce Krnáčové i Hvězdných válkách.

Říká o sobě, že je obyčejný kluk s kamerou. Chtěla jsem zjistit, co je na tom pravdy. Pozvala jsem ho tedy na pivo a nezůstalo u jednoho. Vystřídali jsme několik hospod a Janek Rubeš se rozpovídal – o slávě, strachu, pohřbech, ex-primátorce Krnáčové i Hvězdných válkách.

Dali jsme si sraz na Malé Straně, přišel se zpožděním. „Hrozně se omlouvám, často se mi to nestává, ale zasekl jsem se na pivu jinde,” říká na uvítanou. 

 

Pořád natáčíš v centru Prahy, nemáš toho kusu města už plné zuby?

To ani ne. Centrum města rád nemám, ale Malou Stranu nepovažuju za centrum, protože turisti proudící přes Karlův most nikam neuhýbají, ale valí se ze Staromáku jako ovečky Nerudovkou na Hrad. 

 

Baví tě dávat rozhovory, nebo spíš otravuje?

Jak kdy. Pořád se učím. Když jsem dělal první rozhovor, mluvil jsem upřímně. Pak zjistíš, že upřímná být nemůžeš. Dneska v devadesáti procentech případů přemýšlím, kdo ten rozhovor bude číst. A tomu odpovědi přizpůsobuju.

 

Mohl bys to upřesnit?

Mladí novináři ze studentských časopisů většinou neposlouchají, co říkám - jen pokládají předem napsané otázky. Tak je nabádám k dialogu. Když jde o média s větším dosahem, představuji si jejich publikum, včetně politiků. A říkám přesně to, co chci, aby se k nim dostalo. 

 

A co sis řekl před rozhovorem pro web magazínu Reportér?

Že mě štve, že Adam Gebrian je na titulce jejich listopadového vydání a já ne! (Janek Rubeš nicméně v onom rozhovoru rovněž dostal prostor: o kamarádovi, jehož pořady natáčí jako kameraman, se rozepsal v textu Divný chlápek, který mluví o chodníku – pozn. red.)

 

Nikdy jsi nebyl na obálce?

Byl, ale zatím jen dvakrát. Jednou ve skautském časopisu Roverský kmen a podruhé v Lidových novinách, ale jen dole maličkatým písmem pod titulkem Nový postrach politiků jsou Noisebrothers (pod tímto názvem si začal tehdy devatenáctiletý Janek Rubeš v roce 2006 s kolegou Malíkem utahovat z politiků a celebrit – pozn. red.).

 

Čím to je? Proč Janek Rubeš podle tebe tolik netáhne?

To zní hrozně. Ty považuješ Janka Rubeše za nějakou značku? 

 

V jistém smyslu ano. Ty ne?

Ne. Ty snad chceš, abys byla nějaká značka?

 

Já nejsem veřejně známá, neprodávám svůj obličej.

Dobře. Pokud jsem značka, tak bych tu značku rád využil k tomu, abych zlepšil republiku pro zítřek (říká to ironicky a teatrálně – pozn. red.). Ale tohle tam nepiš, bez té intonace to bude vypadat, že jsem úplný dement. 

 

A pořád tě baví zlepšovat republiku? 

Jo, baví. Mám obrovské štěstí, že jsem vždycky dělal práci, která mě bavila. Jinak bych ji asi ani nedělal dobře. A divím se lidem, kteří v dnešní době, kdy je spoustu příležitostí a mohou si vybírat, dělají něco, co je otravuje. A třeba vás novináře opravdu obdivuju. Podle mě je novinařina těžká dělnická práce, já bych to dělat nemohl.

 

A ty nejsi novinář?

Nejsem. Jediný důvod, proč se občas prohlašuju za novináře je ten, že mi to poradili právníci, abych mohl ukazovat obličeje taxikářů. Takže právnická klička. 

5bf58e81e4b0266373c8e1da MEDIA_ITEM image

Láska z Homelandu

Dopíjíme pivo a Janek nabízí, že mi ukáže svou oblíbenou hospodu. Cestou si povídáme o jednom z jeho nejslavnějších pořadů nazvaném Praha vs. Prachy, kde informoval o práci taxikářů, kteří okrádají turisty. „Podvodníci jsou v Praze na každém rohu. Třeba tady," říká před vietnamským obchodem v Mostecké ulici. Vcházím do obchodu a anglicky se ptám na cenu cigaret. Krabička, která normálně stojí 92 korun, by mě tady, jako turistku ze zahraničí přišla na 140 korun. Jdu se zeptat do vedlejšího obchodu, kde prý podvádějí turisty úplně stejně. Prodavač ale mého průvodce zahlédl venku a řekl mi už nižší cenu.

 

Myslíš, že si tě pamatují?

Stopro, moje fotka visí na různých místech, například právě v taxících. Ostatně ze strany taxikářů už jsem zažil i pár vážných výhrůžek.

 

Jak na tuhle dobu vzpomínáš?

Byla to sranda. V té době jsem sledoval seriál Homeland  – o agentce CIA, která honí teroristy po celém světě. Já se do ní totálně zamiloval a moc jsem si přál bojovat s teroristy jako ona. Ale v Česku žádní nebyli, tak jsem začal chytat podvodníky z taxíků.

 

S touhle kauzou jsi konfrontoval i tehdejší primátorku města Prahy Adrianu Krnáčovou. Záznam vašeho setkání, které skončilo hádkou, jsi pak dal na internet.

Když na to zpětně nahlížím, choval jsem se arogantně. Měl jsem pocit, že není nic důležitějšího než podvodní taxikáři a doufal jsem, že mi paní primátorka pomůže. V mých očích byla všemocná, teď vím, že to byla hloupost, ona těch problémů k řešení měla tisíc. 

 

Nenapadlo tě, že ses dotkl nebezpečné hrany?

Ne. Nebo nevím. Přemýšlím...

 

Pomůžu ti. Před dvěma lety ses nechal slyšet, že se mafie nebojíš, protože v západní Evropě se přece novináři za jejich práci nevraždí…

To máš pravdu. A když zabili slovenského novináře Jána Kuciaka, tak za mnou přišel Adam Gebrian a ukázal mi Kuciakovu odpověď, kterou dával jinému novináři. A jeho slova byla v podstatě stejná jako ta moje. Z toho samozřejmě mrazí. Zasáhlo mě to.

 

Co ví každý pes

Ve druhé hospodě, kam jsme dorazili, Janka každý zná a i on zná každého číšníka jménem. „Piješ často?” ptám se. „No, popravdě, dneska jsem chtěl vynechat. Většinou si nechávám pátky volné, abych rozdýchal pracovní týden, kdy na pivo chodím téměř denně.” Vracím se k původnímu tématu:


Dáváš si po Kuciakově vraždě větší pozor?

Rozhodně ne. Nepřestanu dělat svou práci jen kvůli tomu, že bych měl mít strach. To je stejné, jako když dali na Pražský hrad a před obchoďák na Andělu zábrany proti teroristům. To tam rovnou mohli pověsit ceduli s nápisem MILUJEME TERORISTY! Dáváme tím najevo, že jsme prohráli. A strach je nejhorší, to ví každý pes. Hodně mě v tomhle ovlivnil novinář Janek Kroupa, který mi řekl: Když uvidíš hajzla, o kterém natáčíš, nikdy nepřecházej na druhou stranu.

 

Už máš vymyšlenou píseň na pohřeb? Každý má svou pohřební písničku.

Eh? O tom jsem zatím nepřemýšlel. Co třeba Non stop od Michala Davida? A kdybych mohl poprosit, tak live. 

 

A vokály od Jiřího Krampola?

Od Davida Deyla, to je můj kamarád. A kdyby mohl zazpívat i Xavier Baumaxa, bylo by to skvělé!

 

Pět přátel mít

Pokračujeme do další hospody, tentokrát jsem podnik vybírala já. Jakmile jsme vešli do dveří, obsluha zbystřila. „Tak tady jsem nikdy nebyl. A to jsem myslel, že mám Malou Stranu prochozenou,” rozhlíží se Janek Rubeš. V tu chvíli nám na stole přistála pozornost podniku. „Děkujeme za vzácnou návštěvu,” usmívá se číšník. Už potřetí za večer za námi přichází fanoušek, tentokrát anglicky mluvící turista, který Jankovi děkuje za jeho videa.

 

Co bys dělal, kdybys neuměl anglicky?

Hodně rychle bych se to naučil. Nechci znít nabubřele, ale dělat práci, která nepřesahuje hranice naší země, by mě nebavilo. Původně jsme chtěli náš pořad Honest Guide natáčet i v různých dalších jazycích, našprtal bych si potřebná slovíčka do každého konkrétního dílu. Naštěstí jsou naši fanoušci tak aktivní, že si k videím v angličtině tvoří další titulky sami.

 

Kdy sis naposledy s někým dělal selfie z pozice fanouška? 

S americkým hercem Kal Penem (proslavil jej seriál Dr. House  – pozn. red.), který se mi sám od sebe ozval, jestli bych ho neprovedl po Praze. Ale vždycky dám radši foťák do ruky někomu jinému, aby nás vyfotil. Nejradši mám fotku s Václavem Havlem. Vypadáme tam oba hrozně a nikde ji moc neukazuji, ale mám ji rád. Vyfotili nás, když jsem vezl mámu na nějaké setkání na Hrádeček. Tehdy dělala v KOPRu, tedy v Kanceláři opravdového prezidenta republiky, jak říkáme doma. 

 

A je někdo slavný, s kým by ses chtěl ještě vyfotit?

Není. Vím, že kdybych se potkal třeba s Barackem Obamou, Harrisonem Fordem nebo Tomem Hanksem, nechoval bych se přirozeně.

 

Máš rád Harrisona Forda?

No jistě, vždyť je to Han Solo z Hvězdných válek! Ale nejradši ho mám ve Svědkovi, což je film, který moc lidí nezná.

 

Přemýšlel jsi o tom, že bys vstoupil do politiky?

Ne. Politici mě nezajímají. A myslím, že oni sami se zajímají pouze sami o sebe. Osobně znám dva politiky. A stačí mi to.

 

To je zvláštní přístup, ne?

Vyjmenuj mi pět současných ministrů.

 

Po pěti pivech?

Vyjmenuj mi pět svých přátel.

 

Chápu.

Upřímně si myslím, že přátelé jsou pro tebe daleko důležitější než nějaký ministr. Ani nevím, za jakou stranu bych kandidoval. Možná za SPD. Ne, to odvolávám. Ty bys to určitě dala do titulku.

 

Poté, co jsme prošli Malou Stranu křížem krážem, jsme se rozloučili a já chtěla zamířit na tramvaj. „Neblbni, zavolám ti taxíka. Na férové taxikáře totiž nedám dopustit!” 

 

Janek Rubeš
5bf57d1ee4b0266373c8c845 MEDIA_ITEM image
Jan Rubeš s kameramanem Honzou Mikulkou.

 

Narodil se na Štědrý den v roce 1987. Virální videa začal natáčet v době, kdy český internet ještě nebyl zahlcen youtubery. V roce 2006 si se svým kolegou Jindrou Malíkem utahovali z politiků a celebrit v pořadu Noisebrothers. Milníkem v jeho kariéře byl seriál Praha vs. Prachy, ve kterém dokumentoval tváře a triky taxikářů, kteří vozí zahraniční turisty za několikanásobné ceny, sedm z nich skončilo před soudem. Nyní pro Seznam Zprávy natáčí s kameramanem Honzou Mikulkou průvodce po Praze s názvem Honest Guide, kde upozorňuje na turistické pasti, ukazuje skrytá zákoutí či doporučuje podniky, kde se dá dobře a levně najíst. Za svou práci několikrát obdržel cenu Křišťálová lupa.
Galerie (3) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat