Rozjetá 3D raketa letí pořád vzhůru

Byznys

Z původního koníčka se stal pro Josefa Průšu pořádně velký byznys: 3D tiskárny od Prusa Research sbírají ocenění po celém světě a firma v roce 2018 překonala miliardu korun v tržbách. Ve staré holešovické továrně, kde teď firma sídlí, je tak trochu pořád cítit duch domácí dílny, byť pořádně velké a na několika patrech.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII
Audio
verze

Když jsme spolu mluvili v roce 2016, měli jste ve firmě kolem padesáti lidí. Kolik jich máte dnes?

Dnes tu máme přes tři sta padesát lidí.

 

Jaké profese vám přibyly nejvíce? Co ti lidé dělají?

Přibývají rovnoměrně ve všech oblastech. Ve výrobě, v zákaznické podpoře i mezi nákupčími a těmi, kteří řídí chod firmy.

 

V čem všem se liší řízení firmy s padesáti a 350 lidmi a řádovým rozdílem v obratu?

Teď se to řídí lépe, protože už tu máme nějaký střední management, kde jsou lidé, kteří zodpovídají za svou část firmy. My tak už nemusíme řešit všechno, včetně toho, když třeba někdo nechodí pořádně do práce. Ubylo mikromanagementu, což je fajn. Na straně druhé tím, jak výrazně narostl obrat, může být kaž­dá chyba v rozhodnutí výrazně dražší.

 

Mimochodem, už víte, zda jste v roce 2018 překročili v tržbách miliardu korun?

Nemáme ještě uzavřené účetnictví, to bude až někdy před polovinou roku. Ale už teď víme, že miliardu v tržbách jsme překonali.

 

Ze starších výročních zpráv bylo patrné, že jste měli ziskovost přes dvacet procent. Je to i u vyšších tržeb stejné, nebo se zvyšuje či snižuje?

Přesně to uvidíme až z finálních výsledků. Ale myslím, že by to mělo být stejné, a pokud bychom odečetli investice, tak i lepší. Díky velikosti bychom měli být efektivnější.

 

Do čeho jste investovali?

Postavili jsme si tu výrobnu filamentu, tedy náplní do 3D tiskáren. Investovali jsme do skladů a do budovy.

 

Připadá mi, že jste milovníci starších areálů, jak v Karlíně, tak tady u holešovického nádraží.

Líbí se nám být uvnitř města, hlavně kvůli našim lidem, aby měli snazší dopravu. Kvůli výrobě pro nás nejsou ty moderní skleněné budovy, tam se nic vyrábět nedá. Tady se to bude za pár let bourat, což nám ale nijak nevadí, protože už teď ty prostory pomalu přerůstáme. A když si potřebujeme někde něco upravit nebo zbourat příčku, není s tím žádný problém.

 

 

Proč jste se rozhodli vyrábět i náplně do tiskáren?

Snažíme se tak vytvořit uzavřený cyklus a zároveň si můžeme být jisti kvalitou a dovedeme ji garantovat zákazníkům. Každá cívka má svůj vlastní kód a zákazník si může najít údaje o své konkrétní náplni. Staneme se největším výrobcem filamentů na světě.

 

Jak si můžete být tak jistí?

Ve světě je hodně malých výrobců a žádný velký hráč. My máme velké množství zákazníků u tiskáren, za dobu existence jsme jich už dodali přes sto tisíc. A pokud budete mít tiskárnu od nás, budete si chtít koupit i náš filament, protože víte bezpečně, že bude kvalitní a bude fungovat, jak má.

 

Roste to pořád, v zimě v létě

Předbíhá někdy růst vaše možnosti? Narážíte na to, že nestačíte uspokojovat poptávku?

Každou chvíli. U nás se to ale samo koriguje tím, že zákazníci na internetu vidí, jak dlouho budou na tiskárnu čekat. Když jsou čekací doby delší, objednávky přibrzdí a ve chvíli, kdy to doženeme a lhůty se zase zkrátí, objednávek zase přibývá.

 

Kam můžete vyrůst v tomto obsazení a v těchto prostorách?

V loňském roce jsme produkci tiskáren pokrývali nabíráním lidí. Těch už se nám sem zase o tolik víc nevejde. Letos zvýšíme produktivitu a věřím, že jen tím můžeme o nějakých čtyřicet procent přidat. V tržbách bychom ale měli poskočit více, řekl bych klidně i na dvě miliardy. Díky prodejům filamentu a dalších věcí, které jsou s 3D tiskem spojené.

 

Děláte si sami i distribuci. Proč?

Něco málo dáváme na Alzu, protože nám přijde cool tam být, ale jinak všechno vyřizujeme odsud. Ve vrcholných dnech odesíláme osm set až tisíc objednávek denně, ale to nejsou jen tiskárny, ale také upgrady, filamenty nebo náhradní díly.

 

Nakolik je váš byznys sezonní záležitostí?

Prakticky vůbec, před Vánocemi a kolem listopadového Black Friday je to silnější než jindy, ale nemáme nikdy slabou sezonu, ani v létě. Navíc zatím pořád rosteme směrem vzhůru, takže se tam žádný pravidelný cyklus nedá vypozorovat.

 

Co je teď vaším hlavním produktem?

Tiskárna Original Prusa i3 MK3, kterou máme ve dvou verzích, smontovanou nebo jako stavebnici. Ta se objednává nejvíce, a to i u firem. Před svátky jsme jich vyráběli čtyři sta denně.

 

Jaké je procento těch, které si zákazníci sami sestavují?

Osmdesát procent. Což je pro nás další veliká výhoda. Tím, že si to sami postavili, tak si umějí tiskárnu i seřídit, a když třeba po roce nějaká součástka odejde, tak jim jen pošleme náhradní a oni si to sami vymění a nemusí se tiskárna posílat zpátky k nám. To je jeden z důvodů, proč nepotřebujeme mít servisní centra.

 

Otevření nové cesty

Rozšíří vám zákaznickou základnu vstup do nového odvětví – stereolitografie (SLA), což je jiná technologie 3D tisku?

U spousty lidí se zájem o obě technologie překrývá. Ale je i velká část zákazníků, pro které je naše klasická technologie vyloženě nezajímavá. Příkladem mohou být třeba šperkaři. Ti si vymodelují a vytisknou prstýnek, pak si udělají sádrovou formu a do ní mohou ten prsten odlít ze zlata či jiného kovu. Obecně je SLA technologie vhodná tam, kde se pracuje s hodně přesnými detaily. Na druhé straně jsou používané materiály drahé a méně vydrží.

 

Do oblasti SLA jste vstoupili akvizicí jiné české firmy Futur3D. Ze které strany přišel popud k tomuto obchodu?

Od nás. Věděli jsme, že se chceme dostat do nějaké další technologie. Když má firma prostředky na to, aby investovala a dál se rozvíjela, není dobré se spoléhat jen na jeden směr. Pak už je to jen otázka propočtu, zda je výhodnější stavět to celé od začátku, nebo koupit nějaký tým a produkt. My jsme spojili tým z Futur3D s naším a vznikla z toho nová tiskárna, která je zase o hodně dál, než byla ta původní.

 

Jestli jsem to správně pochopil, tak jste ji v souladu se svou strategií zjednodušili a tím pádem udělali levnější a dostupnější.

Přesně tak. Ve Futuru se vyrábělo několik tiskáren měsíčně, my museli tiskárnu i výrobní postupy udělat tak, aby to bylo vhodné pro násobně větší produkci. Za první víkend po ohlášení nového typu tiskárny jsme dostali přes dvě stě objednávek, to je víc, než kolik Futurum prodalo za celou dobu své existence.

 

Vývoj nové tiskárny mi připadal rychlý, firmu jste koupili na jaře a už v září jste představili nový typ.

Myslím, že je lepší být rychlý než pomalý. (smích)

 

Je nějaká další oblast v oblasti 3D tisku, kam byste mohli vstoupit a podobně ji „demokratizovat“?

Nějaké technologie máme vyhlédnuté, ale teď bych si dal pár měsíců na stabilizaci. Za rok 2018 jsme toho stihli poměrně dost: dořešili jsme úpravy prostor, udělali jsme akvizici Futur3D, vybudovali a otevřeli komunitní dílnu PrusaLab, postavili a spustili výrobu filamentu. A ještě máme nějaké projekty, které budeme teprve zveřejňovat. K tomu jsme za rok a půl, co jsme v nových prostorách, nabrali asi 290 lidí.

 

Meetingy a letadla

Jak růst firmy proměnil vaše vztahy s kolegy? Předpokládám, že při padesáti lidech se s každým znáte, což u 350 už nejde.

Nemůžu znát každého, i když se tomu nijak nebráním. Děláme tu každé tři měsíce večírek pro celou firmu, aby se lidi mohli navzájem lépe a neformálně poznat. U těch oddělení, se kterými jsem častěji ve styku, třeba vývoj, tam znám lidi lépe, ale třeba ve výrobě, kde je navíc i větší fluktuace lidí, nemám šanci znát dobře každého.

 

Co se za poslední dva tři roky nejvíc změnilo přímo ve vaší práci?

Já už teď jen „meetinguju“. Do vývoje vidím, jsem tam u rozhodování a probírání nápadů. Ale že bych něco vymodeloval nebo naprogramoval, na to už dlouho nebyl čas.

 

Chybí vám to?

Samozřejmě. Myslím, že se k tomu zpátky dopracujeme, až se vyřeší zaběhnutí středního managementu.

 

Vážně tomu věříte?

Docela ano. Bude to takové, jaké si to udělám.

 

V loňském roce jste také oficiálně přestal být jediným vlastníkem Prusa Research, společníky se stali váš jmenovec a kolega Ondřej a váš bratr Michal. Co bylo důvodem té změny?

Byli jsme tak od začátku dohodnuti, měli jsme to i smluvně podchyceno. Loni jsme to jen oficiálně zapsali.

 

Jak máte v této trojici rozdělené role ve firmě a v jejím řízení?

Já mám na starosti „celkový pohled“, Ondřej je dobrý přes čísla a obchod a bratr šéfuje vývoji.

 

Byznys ve světě, sídlo v Praze

Hodně cestujete a věnujete se setkávání s komunitou fanoušků 3D tisku. Kolik toho za rok nalétáte?

Moc. Obletím tak dvacet akcí do roka. Ty evropské, co jsou blízko, to ani není žádné cestování, ale jen v Americe jsem tak sedmkrát osmkrát za rok. Třeba jeden víkend letíte do Ameriky, vrátíte se a další víkend zase do Japonska. To je trochu na hlavu.

 

Uvažovali jste o distribučním centru v Americe. Pořád to platí?

Máme na to všechno připravené, ale neměli bychom tam zatím co posílat. Pořád lehce nestíháme dohánět zájem zákazníků, takže nemá smysl to nijak tlačit. Až zvýšíme výrobu, můžeme to v Americe spustit. Možná k tomu dojde ještě letos.

 

To se i s náklady na dopravu vyplatí posílat tiskárny z Česka po celé zeměkouli?

Máme dobré smlouvy, za nějakých padesát dolarů pošleme tiskárnu kamkoli po světě a za dva dny tam je. Takové poštovné jsou zákazníci ochotni akceptovat a je i vzhledem k cenám tiskáren (stavebnice MK3 za 749 USD, smontovaná za 999 USD – pozn. red.) stravitelné. U náplní by to bylo horší, takže ty chceme distribuovat po Evropě, ale nesnažíme se to dělat výhradně sami. Prodáváme je i přes Amazon.

 

V kolika jazycích vlastně dnes se svými zákazníky komunikujete?

Česky, anglicky, španělsky, německy, francouzsky, italsky, polsky a japonsky. V těchto jazycích máme web a poskytujeme podporu na livechatu nebo mailem. To je pro technické věci lepší než po telefonu. Jednoduše popíšete problém, pošlete fotku a je jasné, o co běží.

 

Řada firem si od určité velikosti z daňových důvodů vytváří mateřské společnosti v zemích s příhodnějšími podmínkami. Vy jste o tom neuvažovali?

To se nevyplatí. Ušetříte pár procent a podle nás je rozhodně efektivnější věnovat energii rozvoji a zlepšování firmy než někde něco schovávat. To my určitě dělat nebudeme. Jsem tak vychovaný od táty a něco takového mi není sympatické.

 

Angelitova čelist

Před pár dny jste sdílel video, na kterém ekvádorský veterinář na vaší tiskárně vyrobil umělou čelist pro psa Angelita, který o tu svou přišel při autonehodě. Jste s doktorem Johnym Uddayem v kontaktu?

Myslím, že se s ním naši kluci už spojili. Snažíme se ukazovat příklady, co všechno lze na našich tiskárnách dělat a k čemu mohou být užitečné. Aby lidé neměli pocit, že jsou to jen hračky na tisknutí různých blbinek.

 

Tušíte, z jakého materiálu mu tu čelist vyráběl?

Říkal v tom videu, že je to nějaký biokompatibilní materiál. Ostatně materiál, se kterým pracujeme my, je také biokompatibilní, ale není na to certifikovaný.

 

Myslíte, že by bylo možné, aby se takový postup ve veterině výrazněji rozšířil?

Je to docela pravděpodobné, ale pro nás rozhodně není v tuhle chvíli zajímavé se snažit o certifikaci tímhle směrem. Je to velmi drahý a komplikovaný proces a nemyslím, že by se nám vyplatil.

 

V lidské medicíně by to bylo, počítám, ještě komplikovanější.

U lidí se o plastech moc neuvažuje. Tam se věci také tisknou, ale z kovu, třeba z titanu. To je ovšem jiná technologie: laser sintering.

 

A může být tohle jedna z těch technologií, kam vstoupíte do budoucna?

Teoreticky ano, proč by ne. •

 

Symbol s bekovkou

Josef Průša (28) se stal jednou z nejznámějších postav ve světě 3D tisku.

K 3D tiskárnám se dostal během studií na VŠE, z nichž se později sám odhlásil. V roce 2010 vytvořil první jednoduchou tiskárnu, kterou si lidé mohli sami sestavit, čímž výrazně změnil tvář celého oboru. V roce 2012 vznikla firma Prusa Research, která má nyní tři společníky: Josefa Průšu (42,5 %), Ondřeje Průšu (42,5 %), který ale není se zbylými dvěma nijak příbuzný, a Josefova bratra Michala Průšu (15 %).

Ve své pražské centrále vyrábí více než 6 000 tiskáren měsíčně. Některé jejich části se přitom samy tisknou na 500 tiskárnách v takzvané „farmě“ uvnitř budovy. Od loňska se přidala také výroba náplní a na počátku roku 2019 se rozjíždí výroba nového typu tiskáren s jinou technologií.

Josef Průša byl loni zařazen do výběru 35 evropských technologických inovátorů pod 35 let, který vyhlašuje nejslavnější technická škola světa, bostonský MIT. Poznávacím znamením Josefa Průši, jehož znají fanoušci 3D tisku po celém světě, je plnovous a nezbytná bekovka.

Reklama
Advertisement
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama
Advertisement