Letorosty samomluv

PAVLÍNKA

(Praha, porodnice v Londýnské ulici, 1928)

Ríšo, teď se vyser na barrandovský terasy a soustřeď se! Tlačte! Ale jak vysrat, když přímo vidím, jak se tam Eva svíjí v jeho náruči za vytí saxofonů kapely R. A. Dvorský… Richarde, seber se, nebo to posereš tady. Tlačte víc! Přitom je ten napomádovanej potápka lidská nula, co nula, přímo dvě nuly, normální hajzl, to snad Eva padla na hlavu, že mu naletí na tu Bugatku, kterou musel někde ukrást? Jak jinak by k ní přišel obyčejnej holič, kterej se na vizitkách zove friseur?? no dobře, má na Perštýně salon, kam choděj herečky z Národního a jiný fifleny, ale co na něm proboha vidí doktorka obojího práva? Já vím, že to bolí, ale čím víc zatlačíte, tím dřív to máte venku! Bože, holka, hlavně mi tu nezkolabuj! dejchej! Koukej pořádně dejchat a tlač, přece mi tu nehodláš exnout? Dýchejte zhluboka, tlačte a myslete jenom na tu svou vymodlenou Pavlínku! Kecám, sám pořád myslím jenom na to, jestli ji z Barrandova místo domů neodveze na Jíloviště, kde jsme ho k mý smůle potkali… ale vždyť sama řekla, že ten hotel je nóbl pajzl, kam se jezdí z Prahy zahýbat… ale… řekla to s odporem, nebo se závistí? co blbnu, copak ona by mi mohla zahnout s holičem? herdek, přece ji znám… nebo ji neznám? ale… proč s tím hajzlem vůbec jela, proč mu neřekla, že tam jezdí tancovat se mnou?? Tlačte víc, hergot, tak zatlačte pořádně! Ríšo, neblbni, proč jí najednou nevěříš? Eva přece není taková! hoď to za hlavu a roď, neřvi na tu chudák holku, tlačí přece, div jí nevypadnou oči z důlků… ale co když… co když Eva taková je?? A co jí vlastně můžu nabídnout já, maximálně že z ní taky vytáhnu fakana, nebo dokonce pár… a i na blbou Hadimršku budem společně šetřit pět let… a s friseurem může mít Bugatku hned, když ho za to ozáří tím doktorátem obou práv? Děvečko moje ztrápená, už tomu vidím vlásky, ještě půl minutky a uvidíme, jestli to má kundičku, nebo pindík, nóóó, ukaž se, člobrdo! Teď to z ní leze expresně, tak co to bude, až to bude? polez, polez! Nóóó…! Maminko, tak máte parádního Pavlíka! Aspoň jí z toho nevyroste kurva jako Eva…!

Stalo se v roce 1928

• Prezidentské volby v USA drtivě vyhrál republikán Herbert Hoover.

• Ve švýcarském Svatém Mořici se konaly druhé zimní olympijské hry.

• V červenci se Otomaru a Ludvíce Kohoutovým narodil chlapec Pavlík.

 

SEN

(New York, Manhattan, 1929)

Co to… co to je za zvuky… jó telefon… kterej blbec… kolik je? krucinál, proč mě budí tak brzo? … Haló… Cože…? Neřvi tak, Bobe… Ten se zas musel ožrat. Jak krachla…? To si děláš…? Jak se to…? A co z toho…? No počkej… Haló haló… On je… aha, přerušenej. Upadlo ti sluchadlo, Bobe? Jo to je Winston! Jste s Bobem na tahu?... Co mám vědět, když spím… ou kej, pustím rádio, ale řekni mi… seš tam…? Proč zavěsil? dělají si ze mě prdel? to je hodně blbá sranda… Haló, Winstone, proč zavěšuješ, když… Jo to jsi ty, Roný! Prosím tě, opravdu… a co to teda znamená? Jo… jo… jo… no to je… no to snad není… moment, zvoní domácí telefon… Dženifer, mluvím s Ronym, zůstaň na drátě! Seš tam, Roný? Krucinál, on taky zavěsil, Dženifer?... jo, volal i mně… to nevím, ale zavolám hned Džeka, ten to vědět musí, miláčku, nalej si koňák, já hned přijdu, seš ve své ložnici, jo? Kde mám to numero? krucinál, mně se klepou ruce… tak znova… Džeku, zvedni to… To je Džek? Tady Džon, já ti volám… jo, ty víš, tak jak na tom jsou moje konta u vás?... cože? ale vy jste jistě pojištěný… prosím tě, jak může být i pojišťovna plajte?… To se mi zas jenom zdá! A moje renta?... ale to je šílený… Ano, to je určitě můj sen!… Že jste žebráci? Džone, mám ti rozumět, že jsem taky žebrák?? No jasně, je to ten můj sen, v jakém si vždycky přeju, abych se probudil, co mám dělat, mi už Džon jistě neřekne… A co mám dělat, Džone… já vím, že mi to neřekneš, ale tak aspoň pověz, co budeš dělat ty? Jo, ty skočíš z okna! Ou kej, ty sny pokračují, abych si tím víc užil, až se vzbudím. A už jsi to řekl ženě, Džone? Ovšemže nepoví, radši se z toho snu vypařil, já bych se taky rád probudil, ale jsem zvyklý čekat, až tyhle sny skončí samy, tak aspoň vstávám, zas telefon a zase domácí, krucinál, tady je dusno, otevřu okno a vida, pod římsou šlehačka mlhy tak pevná, že se po ní dá přejít až k soše Svobody, ou kej, tak se po ní projdu a konečně vypadnu z toho svýho zlýho snu rovnou k tobě, už jdu, miláčku Dženi…

Stalo se v roce 1929

• V československých parlamentních volbách zvítězili agrárníci a oslabili komunisté.

• Sovětský diktátor Stalin poslal bývalého spolustraníka Trockého do vyhnanství.

• Krachem na newyorské burze cenných papírů začala světová hospodářská krize.

 

AHOJ

(Olomouc, Slavonín, 1930)

Draze milovaná Vendulko, předem Tě zdravím a prosím za odpuštění, že můj první dopis Tobě bude zároveň poslední. Řeklas mi v neděli, že Tě od Neherů v Prostějově kvůlivá krízy s většinou švadlenek propustili, takže seš tím radši, že mě máš. Když jsem Tě vysadil a dopádloval k Slavonínu, pro slzy jsem neviděl. Vendulko, něco o sobě jsem Ti nepověděl. Tys mě poznala jako šerifa naší osady, kam Tě přivedl Tvůj kamarád, co musel odjet, že najednou dostal práci. Pak jsme se spolu sblížili u toho táboráku, kde se zpívalo Teskně hučí Nijagára a Tys uměla tak nádherně druhý hlas, až mi zjihlo srdce… Potom jsem Ti ve stanu zahříval nožky, ale jak dobře víš, nic víc, a když ses divila, zalhal jsem Ti, že mě bolí hlava a že příště. Nebolela, Vendulko, bolelo jen to srdce, že nebude ani příště. Tys donedávna byla Pražačkou, a já su Hanák. My Hanáci jsme sedláci a dědíme od Josefa Druhého z pokolení na pokolení tři přikázání, zvaná vidle – šavle – Bible. Můj nejstarší bratr Zdislav zdědí náš rodinný statek, z něho vyplatí druhého Ctirada, aby měl jako oficír na dobré věno, a mě bude živit Církev svatá. Ano, hned po prázdninách nastoupím do semináře. Bude ze mě velebníček, Vendulko, a celibát značí nelíbat. Vždycky jsem chtěl sloužit jen Panně Marii, a teď mi poprvé přišlo líto, že… nevím, jak to nazvat, ale hned jsem šel ke zpovědi, pan farář mi nakázal deset Otčenášů a deset Zdrávas, tak jsem jich radši namodlil dvojnásob. A hned se mi ulevilo, takže su to zase já, kdo Ti píše, žes byla má určitě první, a věřím, že poslední světská láska, s kterou jsem Pannu Marii málem podvedl. Po vysvěcení Ti nepřestanu v duchu žehnat. A snad Tě trochu potěší, když se rozloučím tak, jak jsme se zdravili na osadě. Kdysi měli totiž námořníci deset nakázání, jak při bouři postupně skasávat plachty. A když jich stáhli devět a bouřilo pořád víc a loď už se potápěla a nebylo záchrany, znělo to poslední – Kleknout a modlit k úctě Krista Pána, po latinsky „Ad HOnorem Jesu“. Drazemilovaná Vendulko, Tvůj Bohuslav se s Tebou loučí navždy křesťanským pozdravem – Ahoj!

Stalo se v roce 1930

• Indický předák Mahátma Gándhí zahájil pochod proti politice britského impéria.

• Nacisté Adolfa Hitlera zvýšili ve volbách v Německu počet poslanců z 12 na 107.

• V ČSR založena Unie trampských osad, které se staly útočištěm nezaměstnaných.

 

HOVNO

(Stratosféra, 1931)

Fuj, co to ruplo? Proč ten Kipfer tak řve? Co je vám, Paule? Mondijé, malér, my se utrhli, merd! No to se podívejme, sakra to byl poryv! přeřízl jste nám lano?... jasně, dělám si legraci! Ať mi kluk nezpanikaří! Ale ven radši neskákejte, ten vodík je rapl, už je vidět kompletní Augsburg. Tak jak jsme na tom? Máme se začít modlit? Nejdřív zjistěme, co nám chybí. Vidíte, Paule, chtěli jsme kontrolovat a místo toho rovnou stoupáme, předhoníme náš plán. Jsme dobře dovřený? Bon. A kapalný kyslík? Taky, to je teď hlavní. Ten rapl nás expresně potáhne vzhůru, což jsme přece chtěli, jinak bychom nevyhodili ty tisíce franků. Topit nám začne nad mraky slunce, a když to bude moc, přetočíme si naši kouli z bílé strany na tmavou, funguje to? Hurá, klika kliká, gondůlka poslouchá jak cvičený psíček. Líbí se vám to, Paule?... Žaludek? Houpe se i mně, to brzy přejde! Mondijé, to je krása, že by se člověku chtělo modlit… Mont Blanc – a je hluboko pod námi! ještě pár minut a uvidíme Evropu… a potom i… K poledni se přesvědčíme, Paule, jestli je Země opravdu kulatá! Nebojte se, půjde to stejně, jako mělo jít zítra, ve výšce patnáct a půl kilometru začneme klesat a přistaneme s novým rekordem nejspíš na nějakém ledovci v Rakousku! Pokud nám ten kapalný kyslík nedokape dřív, ale to by, pokud jsem počítal dobře, neměl, a proto ti to smlčím, aby ses nebál. A tam si oba dva nafoukneme stan, vlezeme doň, a nežli nás najdou, což jim bude po tom nečekaném startu trochu trvat, uděláme si z košíčku piknik s ústřicemi i kaviárem a popijeme k valonskému pivku vlámský ženévr, Paule, kterému mechanikovi se stane, že si osobně letí pro rekord? Cože…? Tak s tímhle jsem opravdu nepočítal, to bude rekord na druhou… Ale to přece je ten nejmenší problém! Já se přitisknu ke stěně, vy si povolíte kalhoty a vezmete si ubrousek… jen jestli na ten košík dosáhnu… Hopla… koukám, že mně na batist vyšili ozdobně Auguste Piccard, ale dávám své čestné slovo, že vám to první vesmírné hovno neupřu!

Stalo se v roce 1931

• Bankovní krize se z Německa rozšířila do jiných evropských států.

• Britská libra se propadla o 25 procent poté, co země opustila zlatý standard.

• Švýcarský fyzik Piccard a asistent Kipfer vystoupali v balonu do stratosféry.

 

NÉGR

(New Orleans, Radio Mississippi, 1932)

Helou, brácho, jak válčíš v tom špinavým Dítrojtu?... Jó, de to tu na jihu pomalu taky nahóru… Ty potřebuješ mou radu, ty, profesor na vejšce, vod zvukovýho technika?... Co je ten kravál? Ve studiu se roztrubuje ňáká černá huba… já jsem přece rasista od přirození! Tak jakou radu?... To jo, ten váš Kadilak byl na šrot, už kdyžs ho koupil. A ty chceš to fáro nový? né, viď? zatím zas ojetinu, a do kolika doláčů?... cože? jó já toho čerňocha ztlumím… kerej kipr to je, tendle? ne, tendle? taky ne, tady tě máme! Ó ká, brácho, tak do…? třech set? a Mary chce Bujka? Bujci sou ojetý hned, jak sjedou z pásu… Pontijak? ten je ojetej už ve vejkresech! Jestli chceš udělat na Mery dojem a vejít se do třech stovek, nemáš jinou volbu než Plechovou Lízu, co? jó já ho eště stáhnu. Co má ten brácha s ušima? kde je ten správnej kipr, aha! Ta Líza není žádnej plecháč, ale Fordovo Téčko, geniální šunka, kam se vejdete všici i se psem, a k stáru vám bude furt drandit na zahradě jako atrakce pro vnuky. Je tak jednoduchá, že s ní dokáže jezdit i úplnej debil, a přitom bytelná jak mlýnský kolo, je prostě… Barva? aha, jeho Mery je blázen do modrý, ale… víš, brácho, tady ti ocituju samotnýho Forda, „Každej zákazník si může vybrat jakoukoli barvu auta, jestli bude černá“, čímž mazaně naznačil, že jiný budou za mastnej doplatek. Tak bych, bejt tebou, u černý zvostal. Jo a hele, ty Lízy se pekly před krizí i v Evropským Hanóveru a hodně jich tam zkejslo na skladu, tak budou eště lacinější, ale zas doprava sem, bejt váma, zůstanu u zdejších… cože? ten troubadúr?… tak já mu ho sjedu úplně! já ti ho, bráško, sjedu úplně… jo ty ho chceš vyjet?... já se ti zeptám. Kluci, jak se menuje ten négr, co zrovna zkouší trumpetu? Nikdo neví… ale musí to přeci stát… Mrkněte na výkaz pro účtárnu! No?... Brácho, prej ňákej Louis Armstrong, hele, já už ho musím točit pro His Mástrs Vojs, tak rozhodně vem Plechovou Lízu a Mery že přeju parádní svezení!

Stalo se v roce 1932

• Američtí občané tmavé barvy pleti zlynčováni v Texasu a ve Virginii.

• Ford uvedl model B; 24 let po slavném modelu T, zvaném „Plechová Líza“.

• Nový div techniky, rozhlas, objevuje světu hvězdy jazzové hudby.

 

KAFÍČKA

(Vídeň, Cafe Central, 1933)

No né, náš majstr Klajn se taky ještě neoběsil? Uctivý služebník, maestro, to nám zas leje, ten deštníček vám nechám vyschnout u sebe, tak co dneska za kafíčko? velké černé, velké hnědé, melanč, kapucína, františkána, kozácké, irské, carské, nebo snad presíčko… ale né! fijákrkafé? Copak copak? Já to vím, ale řekneš mi to ty? No ovšem, kam chodí rum, tam nechodí lékař! Ano, ale pan architekt Grópius a pan profesor Ajnštajn sedí dneska na šestnáctce, vaše okno obsadil pan německý velvyslanec a já už jsem ho nemohl, chápete! račte za mnou… Nemohl a nechtěl, kdybych směl, obejmu ho a naliju mu nejlepší šampus, pan kavárník by mi to určitě nestrh z platu. Pánové, vedu vám Mistra. Máte další přání? Maestro si dal proti bolení hlavy kávičku s rumem, ale děláme ji i s irskou whisky a francouzským koňakem, není libo? Kdyby bylo, stačí lusknout, mám uši jako netopýr. Klaním se! Dlouho si tu už luskat nebudete, paraziti, dneska jste doluskali… Gerti, jeden fijákr! Tak co, kuchaříci, slavíte? jen slavte, ale nevožerte se mi, dneska určitě přijdou Ital, Japonec a možná i další excelence, cože? fóglbéra? a domácího z Korutan? ale jo, jednoho si s váma dám… Ožeru se až večer doma s mým Hajnrichem, napřed si zaflaškujem a pak si pořádně zalaškujeme… Tak na Adolfa Velikýho, ode dneška kancléře Velkoněmecka, abysme mu brzo nalili tady u nás nejlepší a nejdražší šampaňské, co ve sklepu máme. Fóglbére, vejdi do břicha mého a nenatrop v něm nic zlého, hop tam! ááá! Gerti, máš toho fijákra? Dej sem, trošku mu ho posilníme… Co to dělám? Já válčím, Gerti, jsem na frontu starej, mám plochý nohy, tak holt válčím, jak můžu… Tenhle den si budu do smrti smrťoucí pamatovat a děkovat Bohu, že mě nechal dožít se zázraku. Tak tady je to kafíčko, Maestro. A vy, páni?... No vidíte a s čím? Takže jedno s whisky a jedno s koňáčkem. S největší radostí, uctivý služebníček, jsem tu s tím v cuku letu. A už vždycky budu všem vám žiďákům do kafí flusat!

Stalo se v roce 1933

• Prezident USA Roosevelt zahájil politiku Nového údělu – boje s hospodářskou krizí.

• Rakouský kancléř Dollfuss rozpustil parlament a začal budovat autoritářský režim.

• Adolf Hitler se stal německým říšským kancléřem, jeho nacisté ovládli celý stát.

 

Druhý díl, dalších šest let přineseme v květnovém čísle..