Kvůli srpnové invazi jsem utekla a můj manžel se kvůli ní začal učit česky
20. srpna 2021
20. srpna 2021
archiv
Míla Šašková-Pierce žije už skoro půlstoletí v Americe. Je emeritní profesorkou na Univerzitě Nebraska–Lincoln, kde dlouhou dobu vyučovala slovanské jazyky, lingvistiku a kulturní historii. Z Československa ji před třiapadesáti lety vyhnala srpnová invaze vojsk Varšavské smlouvy. Přes Belgii se dostala až na americký Středozápad, kde s manželem Laynem neúnavně organizují akce pro české krajany. Poprvé se potkali v knihovně, kde na ni Layne začal mluvit česky.
Míla: Žiji v USA už pětačtyřicet let. Utekla jsem z Československa kvůli invazi v srpnu 1968. Nejdřív do Belgie, pak jsem ale dostala stipendium od univerzity v Kansasu, kde jsem získala doktorát a také tam poznala svého manžela, Lyana. Paradoxně díky tomu, že mluvil česky.
Míla: Layne mi pomáhal opravovat eseje a referáty v angličtině a já ho zase učila lépe česky… No a za rok jsme se vzali, máme dvě děti a kvůli tomu jsem v USA už skoro půl století. Celou dobu zde navíc pokračuji ve své profesionální dráze lingvistky, učila jsem na různých univerzitách třeba češtinu, ruštinu, polštinu.
Layne: Moje žena to nezmínila, ale já jsem začal češtinu studovat kvůli invazi v roce 1968. A obecně jsem se začal zajímat o české věci a kulturu. Tehdy mě to hodně zasáhlo, byť jsem žil v dalekém Kansasu. Invaze spoustě lidem zničila životy, ale naše osudy svedla dohromady. Možná jsem to měl tušit, když jsem se narodil u Pilsen, což je české městečko v Kansasu: můj oblíbený večerní program se tam odehrával ve složení – holky, polka a pivo.
Míla: Kdepak. Pracoval v knihovně. Přišla jsem si k němu vypůjčit knížku.
Layne: Tak nějak to bylo. Míla něco hledala, zeptala se mě na něco a já okamžitě poznal, že má český přízvuk, i když tvrdila, že přijela z Belgie. Belgický přízvuk totiž neměla. No tak jsem na ni začal mluvit česky a bylo to.
Podpořte Reportér sdílením článku
Píše o politice, zejména o Spojených státech.